Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 437 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+6 neviditelných
Pozvolna se připravujeme 2/2
datum / id21.04.2020 / 506098Vytisknout |
autorrevírník
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
sbírkaDo hor,
zobrazeno119x
počet tipů6
v oblíbených0x
Pozvolna se připravujeme 2/2

 

Zpočátku jsme nespěchali, bylo víc než rok času, vybírali jsme si. Spojili jsme se s realitními kancelářemi, a kde se nám nejvíc líbilo, doptávali se místních lidí. Hledali jsme na pasekách na Dolní, Prostřední a Horní Bečvě, povídali si s lidmi. Rádi poradili. Jako třeba když jsme „v­­­ K­antorovém“ za Horní Bečvou vyrušili pána, ten musel zastavit cirkulárku, ale byl ochotný, popřemýšlel a poslal nás nahoru do pasek k Ondruchovým, ti že budou nejspíš cosi vědět.

Byli to dva staroušci až kdesi u nebe, babička sporá, festovní, dědeček malinký, čiperný, veselý, bylo mu hrubě přes osmdesát.

„Súsed prodává, dočkajte, dovedu vás,“ pravil a běžel naproti uhlířskému náklaďáku, co zdola, kudy jsme před chvílí přijeli, na jedničku celý roztřesený supěl, až vysupěl na jakous takous rovinku u domku. Utíkal mu ukázat, kam uhlí složit. Zaplatil – a­ zas poklusem k nám, a tož poťte sa podívat. Paní Ondruchová prý nepůjde, co by tam dělala, však to zná. Tak tam dovedl jenom nás dva. Chalupa byla dřevěnice jako hrom, hotový statek, stará, ale zachovalá, s chlévy a kolnami. O tu jsme samozřejmě nestáli, ale stejně jsme na ni byli zvědaví. A také jsme šli, abychom panu Ondruchovi udělali radost.

„K temu celý pozemek tady okolo, tajak vidíte. Je teho hektár. Chce za to milión. Ten les k temu též patří, ale ten neprodá.“

Prolezli jsme, prohlédli, pěkné je to, pochválili, ale za milión ne, také kde ho vzít. A ještě bez lesa, dodal jsem. Ani by se to nevytopilo, dobré leda na letní byt. Vrátili jsme se. Paní Ondruchová, utopená celá i s domečkem v třešňových květech, stála venku, zvala nás dál a litovala, už prý se těšila na nové sousedy, ti majitelé ostávají v městečku a jim je tu trochu smutno. Tak jsme s nimi pobyli, zvěčnili si je na památku, prohodili pár útěšlivých slov, ale paní pak bylo tím víc líto, že už se možná neuvidíme. Kousek od jejich roztomilé chaloupky (ta by tak byla pro nás!) dala obec obnovit dřevěnou zvoničku. „Načisto podle té staré,“ chválili Ondruchovi starostu. Zvonička svítila novotou, stříška dvojitá, šindelová, zvonek už visel. Stála na kraji lesa na půl cesty mezi Ondruchovými a sousedovou dřevěnicí. Od zvoničky spadaly louky na dvě strany, do dvou dolin, k severu a k jihu. Byly teď, v pozdním teplém jaru, svěže zelené a měkce zaoblovaly povlovné temeno kopce. Travnatá cesta je křížila z jedné doliny do druhé.

Útulnou domácí pohodu, jež stoupala z louky, z obou samot, zvoničky i z lesa, voňavě završovaly naplno rozkvetlé třešně.

Jak to tady asi vypadá, když napadne sníh?

„Jak chodíte v zimě na nákupy?“ zajímal jsem se.

„Tož tak, prohážeme. A důle mezi chalupama už to ide, tam prohážú oni,“ smál se jak sluníčko pan Ondruch.

V zimě je tu asi vidrholec pořádný! Ale na moje nároky ani tady nebylo dost rozhledů. Clonil mi les.

Chvíli jsme ještě klábosili, bylo nám se staroušky dobře. Nakonec jsme se museli rozloučit.

Jeli jsme dál do hor, až do Bílé, odtud na Staré Hamry, tam bych možná něco vybral, ale na prodej nebylo nic, tak zpátky a na Bílý Kříž. Ale tam už to bylo jenom s kopečka, tož jsme se vrátili. Všude cestou samé lesy, hluboké, v nich vtroušené jedle, což mě fascinovalo, ale – m­álo rozhledů.

Při další výpravě jsme na to šli z druhé strany, od severu: Trojanovice, Čeladná, Ostravice, Malenovice, až do Raškovic, Pražma a na Morávku a odtud zpátky a přes Krásnou znovu hluboko do hor, skoro tam, kde už jsme se minule potloukali z opačné strany, ale samá voda. Malé rozhledy.

Jana doposud byla trpělivá, nenutila mě k ukvapenému rozhodnutí. Je čas, chlácholila.

To už byl podzim a přišly Vánoce, asi poslední na Vysočině, a protože Jana ráda chodí po lese s ruksakem na zádech a miluje můj starý, který mi sloužíval v začátcích mého fořtování a pak, když jsem stavěl náš patrový barák, sloužil mi k převážení zednického náčiní a je už škaredý a ošuntělý a ona ruksak mít musí, tak ode mě dostala pod stromeček nový, krásný, maskáčově vybarvený, s přáním na srdíčkové kartičce „Jaňulce na cestu do Karpat“. Měla z něho radost, ale viděl jsem ho na ní jenom jednou, to když ho zkoušela. Vrátila se – s­nad z pietních důvodů – k­ tomu starému a chodí dál jenom s ním.

Na jaře jsme do těch našich Moravskoslezských Karpat vyrazili znovu.

Neztrácel jsem naději. Nedělalo mi potíže vidět se tady někde usazený, jenom jsem pořád nevěděl kde – a­ hledal jsem nejlepší ze všech míst.

Také jsem si vzpomněl na Vsetínské vrchy, jeli jsme tedy proti proudu Vsetínské Bečvy. Tam nás očarovávala jména: Hovězí, Huslenky, Halenkov, Hrozenkov, Karolinka, Soláň… Ale ty vršky mi byly málo horami. Tak jsme se vrátili a zkoušeli štěstí kolem Hostýnských vrchů. Ani ty neuspěly.

Docházeli jsme k závěru, že výběr je asi příliš bohatý, proto si neumím vybrat.

Začínal jsem být netrpělivý, čím dál nespokojenější.

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

22.04.2020 18:36:30dát kritice tiprevírník

Luboši, aby se nelekl, tak jsme počkali, až nás zaregistroval, a teprve na něho kývli.

Přemku, Mionší je hezký kousek pralesa, exkurzní místo pro lesáky, aby se učili od přírody.

Děkuji vám, chlapci.

22.04.2020 17:40:27dát kritice tiplastgasp

Tak to jsem si zase zacestoval (s vámi). Ta zmíněná místa vašeho hledání jsem mockrát prošel a projel, zabloudil v Mionši. Krásné vzpomínky.

22.04.2020 17:20:57dát kritice tipKočkodan

No, kdybyste mě – jako toho pána – vyrušili tak překvapivě a nečekaně, že bych si vinou leknutí uříznul prst, tak bych vás nejspíš poslal jinam než do Pasek… ;-)

21.04.2020 18:40:21dát kritice tiprevírník

A tobě, Čudlo, děkuji.

21.04.2020 15:12:33dát kritice tiprevírník

Taky se na vás těším, Diano a Arwen.

21.04.2020 15:10:52dát kritice tipDiana

V duchu jsem vás sledovala. Znám to tam a mám krásné vzpomínky... Těším se na "přihořívání". :-)

21.04.2020 12:49:38dát kritice tipArwen Leinas

Dlouhé hledání? Tak to bude určitě spousta príma příběhuů. Těším se :)

21.04.2020 10:50:35dát kritice tiprevírník

Arwen, je to známá věc, všichni to známe.

Blackie, tobě taky!

Renato, nakonec jo, protože jsme museli, ale ještě hned tak nebude konec hledání.

21.04.2020 09:57:57dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Tak to chápu, bez lesa ani ránu! Ale určitě byste měli příjemné sousedy. Věřím, že místo podle svých představ najdete...

21.04.2020 09:49:44dát kritice tipblacksabbath

dočkám...dočkám.....pozorně sleduji avíza.......přeji hezký den

21.04.2020 09:48:31dát kritice tipArwen Leinas

Jak je moc možností, tak je těžké si vybrat. To známe :)

21.04.2020 09:42:59dát kritice tiprevírník

Jak bude dál? Dočkaj času. Příště už začne přihořívat.

21.04.2020 09:01:02dát kritice tipblacksabbath

...tož to je škoda, že jste nemohli tu chalůpku kůpit a ty staréčky mít za sůsedy...a jak bude dál ?...........dychtím................*/***************



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.