Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 438 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+11 neviditelných
O cestování
datum / id23.04.2020 / 506173Vytisknout |
autorzeleda
kategorieÚvahyDalší dílo autora
témaPřírodní
zobrazeno96x
počet tipů5
v oblíbených0x
Prolog


Krátká úvaha o cestování 

O cestování

Když člověk cestuje po světě a rozhlíží se kolem sebe, vstřebává značné množství informací. Většinou tyto informace hodnotí, analyzuje a ukládá si je do paměti k případnému využití. Pokud je ovšem nezapomene. Pak má smůlu. Ale i potom může být šťastný, pokud dokáže využít hodnotu toho kterého okamžiku. A radovat se z toho.

A proto, pokud jsme na cestách, jsou naše smysly v permanentní pohotovosti. Náš vrozený orientačně pátrací reflex nás honí po nejrůznějších zemích, nutí nás lézt po horách a po věžích a na jejich vrcholcích pak dát volný průchod svým emocím. Nutí nás prolézat hrady a jeskyně, koukat se na západy slunce nad mořem a taky lézt na Mount Everest. Ruský učenec I. P. Pavlov tento reflex nazval prostě „co to je?“ Projevuje se to přinejmenším jako prostá zvědavost. Jako snaha o poznání něčeho nového a neznámého. Překonat sám sebe. A je jasné, že to, o čem máme předem alespoň nějaké vědomosti, naši pozornost daleko více upoutá. Jako křečkové si ta poznání ukládáme někam do podvědomí, ti sklerotičtější, jako já, do daleko lepší paměti počítače. Pečlivě je ukládáme, abychom se k nim vrátili vždy, když bude třeba, aby obohatila naše poznání nová. Jedna naše přítelkyně dovedla onen orientačně pátrací reflex až k patologické dokonalosti. Rozsah a intenzita jejího úsilí o poznávání stále nových a nových míst na našem světě je skutečně obdivuhodná. Je to něco, co mne fascinuje. Měli jsme ji za to se ženou rádi.

Když si dovolím parafrázovat svého oblíbeného moravského spisovatele Skácela, musím konstatovat, že moje představy o světě byly vždy idylické, plné moře, historie a příjemné pohody u kávy na vrcholcích hor. Naše představy ale nejsou tak jasné, jako bývá skutečnost. Často jim chybí přesvědčení o tom, jak taková skutečnost vypadá. Ta moje představa však dokonale splynula se skutečností. Na našich cestách byla historie i nádherné výhledy na západy slunce nad mořem. Byli tam velbloudi na horké poušti i kávička na terase horské chaty v  Alpách. Vše bylo namícháno v úžasném koktejlu, který nám byl servírován s grácií vrchního v Hiltonu. A tak jsme chodili po zemi, lezli na kopce a na věže a procházeli města. Stupeň našeho poznání se přece jen o hodně rozšířil. Rozšířil se však tím i obzor našeho pohledu. A tak člověk zjišťuje, že to, co dnes ví, co dosud stihl poznat, mu pouze umožní konstatovat, že je čím dál tím víc toho, co ještě nezná.

A tak můžeme než souhlasit se známým výrokem řeckého filozofa Sokrata, který prohlásil: „Vím, že nic nevím.“ Sokrates tím ovšem chtěl říci i to, že se tím liší od těch, kteří sice také nevědí, ale myslí si, že vědí.

 

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

24.04.2020 16:13:17dát kritice tipzeleda

Přemku, pochopitelně, že většina našich cest se uskutečnila po roce 90. Před tím jsme byli na nádherné čtrnáctidenní dovolené u enderáckého Baltu. A autem. Tenkrát to bylo pro nás úžasně levné. 

Myslím, že moje filmy znáš. Natočil jsem toho dost. Co se týče dýchání, tak po dvou infarktech a operaci srdce si vyskakovat moc nemůžu. Zadýchávám se i na rovině. Díky za zastavení. 

24.04.2020 16:09:02dát kritice tipzeleda

Jano, ty jsi svým zapálením pro sopky zvláštní případ. Je fajn, že se ti podařilo některé z těch aktivních vidět na vlaství oči. Pěkně o tom píšeš a hlavně maluješ. Díky za zastavení. 

24.04.2020 10:45:24dát kritice tiplastgasp

Předpokládám Honzo, že si se mohl věnovat cestování také až po roce 90, hezky o tom píšeš. Od toho roku jsem viděl hodně. hodně jsem natočil. Zjišťuji, že to bylo skoro nic, proti tomu, co jsem ještě neviděl a vidět už nebudu. Špatně se mi dýchá do kopce.

24.04.2020 10:16:36dát kritice tipvesuvanka

Honzo, díky za pěknou a zajímavou  úvahu o cestování, TIP. Jsem tak trochu opak. Většinu zemí jsem poznávala z literatury, filmů, přednášek a později z internetu. Nikdy mě nelákalo pohybovat se v sebekrásnějších městech v davech lidí,  ale přála jsem si spatřit naživo aktivní sopky, a to se mně splnilo. Dvakrát jsme s dcerou navštívily italské sopky. Jely jsme autem, nezávislé na cestovkách, které mají nabité programy se snahou stihnout toho co nejvíc v krátkém čase (z takového uspěchaného zájezdu bych nic neměla). My jsme doslova nasávaly atmosféru těch míst. Skutečnost předčila moje představy, živé sopečné krajiny mě dostaly natolik, že dodnes z cest čerpám inspiraci, studuji květenu, o níž jsem před první cestou nevěděla vůbec nic, protože se tenkrát o ní u nás nikde nepsalo. 

24.04.2020 06:55:01dát kritice tiprevírník

Zvědavost je v takových případech bohulibá lidská vlastnost.

23.04.2020 22:09:39dát kritice tipR. L.

/*

23.04.2020 19:03:16dát kritice tipVika

Souhlasím, poznání je jako obsah kruhu. Čím větší obvod kruh má, tím delší hranice s tím, co člověk dosud nezná. Bohužel občas se i stává, že se obsah zmenšuje :-) 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.