Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Buďme

Výběr: atkij, Gora, Karpatský knihomoľ
23. 04. 2020
10
7
909
Autor
Elizabeta

 

Nad kresbou Adrieny Šimotové

Prázdné ulice, prázdná náměstí střídá pocit, že právě bez nás právě tato místa nejsou úplná. Přinuceni sedět ve svých domovech poznáváme, že plány na stihnutí toho, co se dosud nestihlo, proplouvají mezi břehy, strženi proudem a my se (jen) setkáváme s Časem.

 

Zpátky

Mám tu s ránem náruč tvého světa, napadla mě celou vahou. Zalehlé uši, oslepené oči, naše dětství s každou chvíli, společný vesmír, i dospělosti jsme se dočkali s tvářemi jiných výrazů, jizviček. Mám nad ránem tolik tebe zpátky – věk tu nehraje roli, doneslo se to i k nám. Jsi mrtvý.

 

Buďme

Neortodoxní statečnost mé osobní hrdinky, té, která nikdy neposeděla, té svaté tvůrčí a umně hýčkané své-bytosti, se ukryla pod románové střechy. Cíl a jeho zastupitelstvo převzalo velení v domácnosti. Malé radosti se náhle vyjevily mezi světy – sporáky, šicí stroje, nitě, děti, milenci, manželé; rozpočítávají se beze mne.

 

 


7 názorů

agáta5
30. 04. 2020
Dát tip

nejvíc mě dostalo "zpátky"    


Úvodná veta prvého čísla mi pripadala ako parafráza textu istého už nežijúceho slovenského autora. Ale asi je to málo pravdepodobné, jednoducho ľudí napadajú podobné veci nezávisle od seba.


a2a2a
23. 04. 2020
Dát tip atkij, Gora

Chtělo se mi napsat - o hodně jiné prozaické miniatury, než jsme zde  zvyklí, protože  na pozadí  současného života reflektují vnitřní pocity, a možná ani to není dost přesné, jdou totiž dál, nespokojí se  s jejich pojmenováním, ale konfrontují je s mnohým, co dosud bylo platné. Zdánlivě, snad s výjimkou úvodního textu, píše jakoby sama pro sebe, a přesto, zejména závěrečnými verši druhé a třetí sloky nutkavě nabízí každému z nás vlastní pohled do zrcadla. A to vše civilním jazykem, ze kterého prosakují emoce ruku v ruce s poznáním, že jsme hříčkami světaběhu víc, než jsme ochotni si připustit. Až následně jsem si všiml, že autorka text uvádí jako volné verše. Po právu.


Andělka1
23. 04. 2020
Dát tip

Příjemní. hezké.


Gora
23. 04. 2020
Dát tip atkij

Kultivovaný text...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru