Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

poutník, námořník a kripl

26. 04. 2020
7
13
794
Autor
supizmus

tematické dny - den bláznů

   "Je snad bláznem ten, kdo chodí tmami?", ptal se sám sebe v duchu poutník, když nemaje cíl a neznaje cestu kráčel pod otevřeným nebem plným hvězd. Bosé nohy zanechávaly stopy ve sněhu, jeho krok byl stále těžkopádnější. Všude vůkol byla tma a ticho. Šel pořád dál.

---------------------

   "Je snad bláznem ten, kdo se za deště vydává na moře?", hloubal námořník, když mu čas od času blesk ozářil tvář a bouří vyvolané vlny si hrály s jeho loďkou. Dlouze se díval do deště. V jeho pohledu byl pokoj navzdory všemu běsnění.

----------------------

   "Je snad bláznem ten, kdo v bolesti objeví krásu?" Touto větou zakončil svůj dopis, podepsal se a vsunul jej do obálky. Chtěl popojet směrem ke skříni, kde měl známky, ale prudká bolest jej opět zastavila a musel chvíli posečkat. Na kolečkové křeslo si zvykl, na život bez nohy si zvykl, i tu bolest nakonec přijal. Změnila ho.

---------------------

   Manželská hádka vrcholila. "Že já blázen se vůbec vdávala!", vykřikla v návalu zlosti. To bylo poslední kapkou i pro něj. Beze slova se zvedl, v chvatu se oblékl, práskl dveřmi a odešel z domu. Vyšel ze vsi směrem k lesu, v hlavě i v srdci bouři. Za lesem v polích našel ležet promrzlého poutníka. Rychle si jej dal na záda a vracel se domů. "To tě to rychle přešlo!", spustila na něj hned ve dveřích žena. "Rychle uvař silný vývar a udržuj oheň! Musím do města pro felčara. Tenhle chlap ležel v polích za lesem. Snad se ho podaří zachránit." Žena překvapena nečekanou odpovědí muže se vzpamatovala, pohlédla na doneseného muže a jala se plnit manželovy pokyny. Za dobu, co jel pro lékaře, litovala hádky i vyřčených slov. Poté, co se vrátil i s doktorem, se navzájem tiše usmířili a pak už jen sledovali, jak se do promrzlého těla vrací život. Stejně jako do jejich vztahu.

--------------------

   "Jak jsi jen mohl nechat vyhasnout oheň ty blázne?", řvali na svého soukmenovce obyvatelé pralesní vesnice. Nebohý jinoch usnul za noční hlídky a neudržovaný oheň tak pozbyl svých plamenů. Zahanbený a vnitřně opuštěný utekl z vesnice. Doběhl k pobřeží a podél něj už volným krokem mířil k deltě řeky. Po několika metrech si všimnul ztroskotalé lodi a o kus dál, již na dohled řeky, i ležícího těla námořníka. A jeho oku stejně tak neuniklo, že z koryta vodního toku se k trosečníkovi blíží aligátor. Znovu se rozeběhl ve snaze člověka zachránit. Skočil na zvíře a začal nerovný souboj. Díky vycvičené síle paží se mu dařilo držet šelmě zavřenou tlamu. Po nějaké době z pralesa k pobřeží doběhli i další chlapci z vesnice ve snaze se mu za jeho noční výpadek vysmát. Když však spatřili jeho zápas s krokodýlem a opodál ležícího člověka, přiběhli mu na pomoc. Liánami svázali ještěrovi tlamu a krvácejícího druha, jakož i stále ještě omráčeného námořníka dovlekli zpět do osady. "Jako hlídač je mizerný, ale jako strážce života neobyčejně odvážný.", šířilo se kmenem a znovu si získával jejich respekt.

-------------------

   Věděla, že ji všichni mají za blázna. Taková krásná a chytrá dívka a ona si namluví kripla. A kdyby jakého kripla! O nohu přišel v pouliční rvačce, nikde neukotvený vůdce pověstné bandy. Po jeho úrazu se ho parta zřekla, nějakou dobu se litoval, ale pak začal vše vnímat jinak. A všiml si i jí. Projevoval jí vděčnost za péči, jíž mu věnovala. Že nesoudila jeho minulost. A ty jeho dopisy! Teď si ho bude brát. Kripla, na vozíčku, s jednou nohou a pochybnou minulostí. Ale se srdcem. Byla díky němu šťastná.

-------------------

   Ach světe, světe, jak prázdným a smutným místem by jsi byl, nebýt bláznů. 


13 názorů

Hezky propojené adobře vymyšlené. I mně vadí ten kripl. 


Vika
28. 04. 2020
Dát tip

Jak říkáš, pořád je se kam posouvat. Mimochodem kripl mi tolik nevyčnívá, jak kolečkové křeslo (což bohatě používají třeba i novináři- zřejmě zastánci konzervativních názvů převzatých zřejmě z Anglie) - protože si vždy představím lorda sedícího v kolečkovém křesle, kostkovanou dekou překrytého od kolen až k pasu, a za ním stojícího, dobrotivého a věrného sluhu "Žána". :-)


supizmus
27. 04. 2020
Dát tip

Díky všem za konstruktivní připomínky. Tož působíli-to na šití horkou jehlou, jedná se o známku mimořádně špatné kvality, neb mi forma i příběhy v hlavě běžely a tvořily se celý měsíc... Pořád je se kam posouvat. A kripl... No, chtěl jsem pejorativní iznačení a invalida je moc plitké, takové nijaké. A tož tak.


Gora
26. 04. 2020
Dát tip

En, rozumím... jen názor, nic víc... ani tak bych to neužila.


Entropia
26. 04. 2020
Dát tip

Goro, myslím, že ten "kripl" je použit jako "nepřímá" přímá řeč těch "všech", kteří "ji mají za blázna". Je kriplem pro soudící nezasvěcenou veřejnost, o které se mluví v úvodu předposledního odstavce.


vesuvanka
26. 04. 2020
Dát tip

Krásné a působivé příběhy, TIP


Gora
26. 04. 2020
Dát tip

Kdybys nestál o hlubší kritiku, nic bych, supíku, nepřipsala, takhle jen - snažil ses naplnit námět Tématického dne a mottem v poslední větě "shrnout" několik tvých předchozích historek... ty se mi zdají spíchlé horkou jehlou, snad první tři mi připadají lepší, a kdyby byly jen ony + motto na závěr, dala bych tip. Také bych, být autorem, přehodnotila slovo "kripl"...

Díky za příspěvek do Tématických dní...


nádhera


Andělka1
26. 04. 2020
Dát tip

Ach, jak krásné, s těmito příběhy leckomu "docvakne". ACH,  JAK MOUDRÉ, S TĚMITO PŘÍBĚHY , JAK MOUDRÉ SE SVĚTEM BLÁZNŮ.


Entropia
26. 04. 2020
Dát tip

Velmi výmluvné ve své úspornosti. Jen třetí příběh je zřejmě ze současnosti, takže ten archaický jazyk tam na rozdíl od předchozích nezapadá. Klidně by mohlo být "musel chvíli počkat" místo "posečkat". 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru