Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 438 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+10 neviditelných
Neklid
datum / id28.04.2020 / 506346Vytisknout |
autorHlahlo2
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno28x
počet tipů0
v oblíbených0x
Neklid

Toto píši na objednávku, můj vynikající Čihák mi navrhl, abych něco na Vaši stranu napsal, nic z toho, co tam je, jsem nečetl.

Poznámka: Místo „bylo mi představováno“ a nebo „spatřil jsem na vlastní oči“, jsem se rozhodl používat aparátu „viděl jsem“. Čtenář sám nechť odhadne, jak se to stalo.

Dle argumentu „nějak jste se na ten neklid musel dostat“ píši toto: byl jsem v excitovaném stavu a měl jsem s nemocí dohodu, že stav opadne, až dostanu lék, a dále pak budu přirozeně jíst léky, protože jsem nemocný. Viděl jsem, že jsem prošel přes dva příjmy, mezi kterými jsem byl vyslán na dvacet minut se projít, a lék na utlumení jsem stále nedostával. Pak jsem byl na pavilonu 1, kde jsem nárokoval lék, ale chtěli po mně, abych se svlékl do naha a pak lék dostanu. Já jsem ale lék nechtěl z důvodu, že se svleču, ale protože jsem byl v tom stavu. Z ošetřovny jsem byl vypuštěn na pavilon, kde jsem se vychcal v místnosti s televizí, abych dostal lék. Zatímco probíhala odezva, četl jsem si nástěnku a dospěl jsem k názoru, že jsem v nějakém absurdním kafkovském světě, ze kterého mám nějak uniknout. Zkusil jsem to přímo: dveřmi, do kterých jsem kopal. Pak se konečně sbíhal personál a já doufal, že dostanu nějakou injekci. Viděl jsem, jak jsem ji dostal a v okamžení jsem ztuhl jako skála a byl jsem převezen na neklid, protože jsem byl údajně agresivní…

Na neklidu jsem viděl, že jsem asi půl hodiny spal a pak jsem šel na pohovor. Viděl jsem, že mne Doktorka vzala na vyšetřovnu a mačkala mi břicho a pak mi z ničeho nic nahonila úd a vyčkávala. Zůstal jsem klidně ležet a pokládal jsem to za žert. Pak jsem měl vstupní pohovor. Říkal jsem doktorce o své hypotéze „cimbuří“, kdy jsem normálně dole a vím jen o dolní rovině, ale mohu se excitovat a pak jsem nahoře a vidím i to, co je jinde nahoře a mám to normálně zastíněno. Doktorka mi dávala vybrat si léky a já jsem ji žádal, aby léčbu provedla ona a důvěrně jsem jí řekl, že přede mnou nemusí dělat tu provokaci, že rozumím tomu, že se tam musí tak chovat, ale že to spolu přestojíme.

Druhý den ráno jsem viděl, že jsem se bez příčiny rozbrečel na vizitě, doktorka si vedle mne přisedla a řekla, že jsem teda moc dlouho nevydržel. Také již znala můj komplex: můj úd byl zlomený. Na jednu stranu byl zkrátka měkký. Pak jsem viděl, že mi dávají léky a říkají: „dostáváte lék Viagra“, což jsem pokládal za jejich humor. Ráno mě úd bolel, ale pozoroval jsem, že je tvrdý, jak má být. Doktorka se toho zděsila a viděl jsem, jak mi říká, důrazně, že můj úd je jako dřív, ale já jsem pravil, že můj úd je vytvrzený. Byl to dlouhý jednotvárný rozhovor...

Doktorka se mě ptala, jestli chci zhypnotizovat. Řekl jsem, že ne a že chci normální léčbu. Doktorka mi ale říkala, že mi dělá kamennou hypnózu a viděl jsem, jak si obléká s patřičným komentářem hypnotizérský plášť (přituhuje, atd…), až jsem se nemohl hnout. V hypnóze také po mně chtěla slib, že si to nebudu pamatovat. Nabudil jsem se a řekl jsem, že si to pamatovat nebudu. Doktorka tleskla a já jsem ztratil pozornost. Doktorka mi zkrátka vybudovala to moje cimbuří, další programování jsem „vypouštěl z hlavy“ a „nedokázal jsem si to s něčím spojit“. Pak mi doktorka navrhla, že se můžu odevzdat do jejích rukou, protože jsem léčbu nezvládl. Já jsem jí připomenul, že chci normální léčbu a celé jsem to pokládal za jednu z jejích provokací, neboť ona neustále mluvila tak, aby mne to vztekalo.

Pak jsem viděl, že dostávám injekci, a pak jsem viděl, že mne obstoupili a křičeli na mne „ano, ano, ano“.Ptal jsem se, co mám dělat a měl jsem si myslet „ne“, po čase jsem řekl nahlas „ano“. Viděl jsem, že mě pak doktorka vyhonila na vizitě jako psa.

Viděl jsem, že mne políbila mezi nohy na vyšetřovně a pak mě honila. Viděl jsem, že stříkám, i když jsem orgazmus neprožil, pohotově jsem tehdy vyfabuloval, že stříkám nadvakrát, jako alkoholik. Pak jsem si ho měl vyhonit pod stolem na pohovoru. Viděl jsem, že jsem si ho vyhonil otevřeně a pak mě napadlo, že bych jí mohl donést ukázat semeno, ale zmátlo mě, že jsem viděl, že na mě křičí. Na vyšetřovně jsme i souložili, byť jen symbolicky, protože jsem měl špatný obraz.

Pak mi otevřeně ukazovala, že mě programuje, a měl jsem také přihodit nějaký svůj program. Řekl jsem jí, že jsem sebezhoubný, že se programovat nechci a že přísahám, že o tom programování budu vědět až v příštích Bohnicích…

Nevím, jak jsem se dokázal dostat z toho, že mi ve spánku na obličej položili polštář. Fyzicky mi nikdy nic nedělali, vyjma toho, že mi ukradli šampon…

„Nějak jste se na ten neklid dostat musel, podruhé“.

Řekl jsem, že bez ohledu, jestli se to programování používá, nebo ne, tak mi Anička, což byl můj hlas, naprogramuje vztek, pokud na mne budou křičet „Chcete jíst léky!?“

Ani nevím, na kterém se mi to stalo pavilonu. Přivezli mne, viděl jsem, že jsem se umyl a pak jsem spal asi půl hodiny. Viděl jsem, že mne vzbudil pan doktor z neklidu. Pak jsem viděl, že mne vede na ošetřovnu a najednou změnil podobu a vypadal jako doktorka-krysa. Snad to byla má vrozená slušnost, která mi bránila si odplivnout. Tady je třeba říci, že jsem byl úplně bez paměti, a když se zase ukázal doktor, na doktorku jsem zapomněl. Výslovně jsem mu řekl, že pokud mi bude křičet do obličeje : „Chcete jíst léky“, tak mi Anička naprogramuje vztek, a zajímal jsem se, jestli se používá to programování, totiž, jestli mě nezmrzačili v těch prvních Bohnicích…

Pak na mě zakřičel, chcete jíst léky, a mně vylétl vztek až do hlavy a vstal jsem, abych toho doktora napadl. Naštěstí mě Anička pacifikovala. Pořád jsem se ptal, jestli mě neprogramují, a v případě, že ano, to bude „dolu-nahoru“, čili budu dělat nátlak na ty vzorce a tak se z toho dostanu.(Když jsem byl zpátky na tomhle pavilonu, tak doktorka-krysa v mé přítomnosti říkala, že nejde říkat, jak se z toho dostanete. Mně říkala, proč jsem si myslel, že mi vztek pomůže. Řekl jsem, že to byl argument  pro ně, aby na mne nekřičeli, a že by mohla zrovna tak vytáhnout dalajlámu a poučit mne o destruktivních emocích…) Pořád jsem potřeboval vidět, jak mě programují, aby mi to do sebe zapadlo a pamatoval jsem si to. Viděl jsem, že mne napadlo, že když na mne křičí, chcete jíst léky, tak nebudu jíst léky... šel jsem to nahlásit. Viděl jsem, že na mne hrozně křičí, nebo mluví tak, že ve mně stoupá vztek, začal jsem jim nadávat,ale nedával jsem do toho ducha a jednotvárně jsem jim říkal: „svině“ a „bestie“. (Krysí doktorka se mne pak ptala, jestli přímo pro ni nemám nějakou nadávku a já jí řekl: „Ty psí kurvo“) Protože jsem nechtěl jíst léky, tak mne dali na neklid.

Na neklidu mi řekli, že přijde někdo od soudu a rozhodne, jak to bude s těmi léky. Viděl jsem, že pan na mne zblízka křičel, chcete jíst léky a chcete sex a já mu nadával. Viděl jsem, jak se mi kouká na pusu, kvůli dominanci a ptal jsem se ho: „Je mi cítit z úst?“  a pak jsem mu pověděl, že mám horký dech a že mi pití a záchod asi vypadli z hlavy, jak na mne křičeli. Dále jsem mu řekl, že pokud mi bude představovat hrnek, budu mít doopravdy žízeň. Tady je třeba říci, že jsem měl špatnou vládu nad tělem a viděl jsem nekvalitní obraz dlouhodobě. Pan doktor se mě zeptal, co s ním chci udělat a já mu odpověděl, že mu chci rozkousat obličej. Viděl jsem, jak si pan doktor sundal brýle a nabídl mi, že mu můžu dát facku, což jsem odmítl. „Chcete mě zabít?“ „Chci vás zabít!“ Pan doktor na mě něco křičel až jsem viděl, že ve mně vzbudil slovo Zayin, což jsem znal z knihy Psychotropní šamanizmus od Jim DeKorne, o které jsem věděl, že ji budu číst. To zvolání bylo něco jako „přísahám“ a znamená to: milenci, vulva, čepel nože, měsíc atd. Je to jedna ze sefirot.

Pak nazrál čas a viděl jsem jak si mne pan doktor symbolicky otevírá pro to programování, na což jsem mu řekl, že je to známka slabosti. Od té doby jsem si to programování pamatoval: takže „dolu-nahoru“, ne?

Pan doktor se ptal, jestli nechci kurty, na což jsem řekl, že ano, protože jsem měl špatnou povědomost o těle a měl jsem jistotu, že mne to vrátí k tělu. Pan doktor se mne pral, co bych dělal, kdyby mě napadli, tak jsem mu řekl, že bych začal chcát do rezervy, abych se nepochcal na kurtech, pan doktor mne vyzval, abych tedy začal chcát, ale viděl jsem, že to nejde (že to Anička nedovolila).

Zatím jsem viděl, že přišel někdo od soudu, vyřídil jsem to za půl minuty...Nahráváte? Ne? Nechci nasazovat léky, když jsem je dlouhodobě neměl, abych se neobával relapsu, kdybych měl vysazovat léky v budoucnu, ta nemoc se nasytila a odešla, bohužel se mi spustil program „alou do Bohnic“ a pak jsem viděl, že mi pan doktor ukazoval nějaký oficiální papír, dle kterého jsem musel jíst léky. Ptal jsem se, jestli na mne budou křičet chcete jíst léky, když budou vidět, že musím jíst léky…

Viděl jsem, že na mne pořád křičí. Někdo se postavil asi deset centimetrů ode mne a já s hrozivě pozvednutým vztekem zadržoval dech. Také jsem nahlásil, že když jim nadávám, tak křičím jakoby dovnitř. Jindy jsem viděl, jak mi pan doktor představuje přirození, když jej vyždímal, řekl, že je tlusté jako tužka a já opravdu uviděl tu žížalu mezi nohama. Mimoto jsem viděl, jak mi ještě za tmy přišli brát krev, ten člověk si svítil baterkou. Fyzicky mi opět neublížili, ale ukradli mi šampon.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.