Dlouhej leden

leden 2017

 

Spousta dnů

je šedých

a všedních,

leden trvá měsíc

a nechce se pustit

zakousnutý v kostech

slunce aby pohledal

a našel

jen na chvíli.

Topení praská

a pne v železe

jako ty kosti,

obrazovka počítače

vypálená na rohovce

a za mřížemi

nehybně krajina

sténá

a stěna

tak studí,

když se o ni opírám

zavazuje boty

oblékám se,

přicházím

v noci

odcházím.

Pohled na stůl

prázdný

hrnek s lžící

a v puse kyselá chuť

posledního kafe

mi tepe v oku

jako ostnatá žíla.

Těžké dveře

čtyři čísla kódu

dva západy a branka

venku

zatuchlý sníh

sodíkových lamp,

pařáty stromů

s prsteny

mrtvých hnízd

lapají po dechu

plazí se popelem

cest.

Na pozadí

zakaboněné domy

doutnají

a monotonie lidí

zpod houní

dáví obláčky

o zatoulaném jaru

ve hvězdách

odkapávaných

rampouchy.

 

---