Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nugátek

04. 05. 2020

486

Autor

Movsar

Hryhory a Cvitlana

Její nohy by unesly klavír, ve velikém břiše jí plavalo hovězí s mrkví a mocnými prsy by umlčela pluk i s maršálem. Jakmile ji spatřil, proměnil se v mazlavou trošku. Pozval ji na sklenku sladké kořalky. Odmítla. Nenechal se odbýt. Přišla. Zakroutil víčkem a pokojem se rozlila vůně brambor v lihu. Podvedls mě, zazubila se na něj zlatavou spoustou svých úst. Papiros, usmířil si ji vzápětí. A mluvili a pili a kouřili, těšili se z rajských plodů, jichž se jim dostávalo. Zpívala jsem ve sboru, jako ptáček, svěřila mu. Podíval se na ni, na ohromná stehna vtěsnaná do džín, nahé břicho deroucí se mezerami v halence, prsa nalitá životem. Požádal ji o trošku něhy. Odmítla. Nenechal se odbýt. Souhlasila. Sotva z ní sundal těsné džíny, halenka naproti tomu povolila sama. Stála před ním jako první z žen. Byla jsem dřív jako ptáček, snažila se zahnat skutečnost, jíž ho vystavila tak náhle, nasurovo. Díval se na ni a měnil se v mazlavou trošku. Zanedlouho potom byli Hryhory a Cvitlana prohlášeni za manžele. A když těsně před obědem zacinkal kdosi o skleničku, tento příběh podal svědek hostům jako malý úvod do velkého příběhu lásky dvou lidí.
 
Lešek a Miládka
"Ta ženská cpe dědkovi do huby cecek! No je tohleto normální?!" rozčiloval se pan Lešek před fotografií. "No vidělas to někdy, aby mladá holka cpala dědkovi do huby cecek?" obrátil se na svou ženu. Ta jen polykala udivený smích, až se jí pod halenou třáslo ohromné břicho, jakoby každou salvou dostalo rázovou vlnu. Nepřestávaje otáčet hlavou pan Lešek přistoupil k dalšímu rámu. Plácl se do čela, jímž jen pro tu chvíli přestal okázale otáčet, a opět zaláteřil: "To snad není možný. Tahleta holka si zas solí prso. No kdo to kdy viděl, aby si holka solila prso?!" už bez okolků křičel do výstavní síně. Návštěvníci se otáčeli za panem Leškem, který otáčel hlavou do stran, jako by chtěl nechat zapadnout ty zneklidňující výjevy do struktur své mysli prostým mechanickým způsobem. Pak, následován svou ženou, přistoupil k fotografii, na níž si statná žena rozevírala plnotučnou zadnici. Tu ale pan Lešek neříkal nic, jen sklopil oči k zemi a pak nakrátko ke své ženě Miládce, která už se nesmála, ale jen červenala, poněvadž takový obrázek byl oběma vlastní, poznali v něm sami sebe a radost tak velkou, že po ní museli vždy ještě dlouho větrat ložnici. A tu je sebralo vědomí, že nejen spiklenecky přimhouřené oko zadnice, ale že i slané prso studentky a ústa staříka ocákaná mateřským mlékem mladičké dívky patří lidem, jako jsou oni, a že co je na takový způsob lidské, je bez viny.
 
Nugátek
Nugátek byl paní učitelky oblíbený chlapeček. Seděl v první lavici a často se hlásil. Paní učitelka se na něj vždy laskavě usmívala a když mohla, pohladila ho po vláskách a on se čepýřil blahem jako ptáček. Na výletech a procházkách se chtěl Nugátek držet s paní učitelkou za ruku, a tak se drželi za ruku. Holčičky ze třídy se tomu uchichtávaly, ale na tom mu pramálo záleželo, paní učitelku miloval. A když se pak děti mohly rozutéct k hrám na louce, on zůstával s paní učitelkou anebo jí jen šel natrhat pampelišky. A ona byla trochu rozpačitá, ale vlastně ráda; byl sladký. A pak seděl při ní, láskyplně jí hleděl do očí plných slunce, tiskl se k jejímu horkému tělu a tál.

6 názorů

lastgasp

07. 05. 2020

Dát tip

Asi budu moralisovat, ale zdá se to jako taková člověčí sublimace, postrádající míru estetických a morálních hodnot. U Nugátka to tíhne až k náznaku pedofilie.