Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 438 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+6 neviditelných
V horách 3/4
datum / id06.05.2020 / 506611Vytisknout |
autorrevírník
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
sbírkaDo hor,
zobrazeno165x
počet tipů13
v oblíbených1x
V horách 3/4

 

Mezi počátečními starostmi a obtížemi zabydlování jsme často na výzvu jednoho nebo druhého najednou všeho nechali a vyrazili do lesa. Chtěli jsme se tady brzy vyznat. Nebylo toho málo, co nás venku čekalo.

Každý den to nešlo, bylo hodně důležitějších povinností. To říkám já, má žena to nerada slyší. „Nic není tak důležité,“ namítá, „abychom to dělali jen proto, že musíme, a na to, co je podstatné, zapomínali. A co je podstatné, Jaroušku?“ ptá se provokativně. „To, co nám a druhým dělá radost,“ odpovídá si hned sama. Toseví, že s ní souhlasím, ale občas mi to musí připomenout.

Pro ni je radost zabývat se kytičkami, při té činnosti nevnímá žádnou námahu. Teď se těší, až na jaře začne dávat do pořádku zahradu, i když z toho, co ji při tom čeká, i jí samé jde hlava kolem. Odstranit všechny staré pneumatiky, v nichž je uvězněný každý keř rybízu, angreštu a josty. Odstranit aspoň část přebytečných stromů, které v zahradě jen stíní. Nejdřív ty křivé jabloně vpředu nad potokem, na jejichž místě už vidí krásný záhon s kytičkami, protože domek musí zepředu jen zářit. Hodně toho nosí v hlavě, rozměřuje, projektuje. Pro kvítka, která ještě nemá, ale jichž budou plná okna, kupuje aspoň truhlíky a hlínu, víc se s tím zatím dělat nedá. Nemůže se dočkat jara.

Já se naopak přicházejícího jara děsím. Je to pozůstatek mé lesnické minulosti. Stále v podvědomí trvá ten tíživý pocit před vypuknutím nejnáročnějšího období roku, kdy lesník po celé jaro trne, zda se podaří všechny holiny zalesnit dobře a včas, kdy denně úpěnlivě přivolává déšť a modlí se za ujmutí nově založených kultur. Vím, že letos už nemusím, ale tak mi to zůstalo a hned asi nevymizí. Jsem spokojený, dokud ještě leží sníh.

Vysněné široké rozhledy nemám, ale mám potok. Každé ráno se do půl těla umyju, bosý běžím za dům a tam si zacvičím. Když je chumelenice, nahý se vyválím ve sněhu. Náruživě si užívám svobody, která mi chyběla v Třebíči. Brzy i toho je mi málo, vyhloubím si tůňku ve „vývaru“ pod splávkem, k ní shora od hrany regulace spustím žebřík a zaklíním jej pevně mezi kameny. Neřekli byste, jak úžasně vyžene z člověka ranní ponoření až po krk do ledové vody všecko váhání. Elán po té vzpruze vystačí na hezký kus dne. Na pumpu si už ani nevzpomenu.

Vánoce jsme si udělali nejlíp, jak to šlo. Letos naposledy jsme si ozdobili jedli obrovskou, grandisku. Její bujný růst si v mlazině žádá včasné uvolňování, proto jsem poslední dobou každý rok mohl na Klučově či na Horách nějakou bezbolestně uříznout. Jana si grandisku letos přála naposledy, na rozloučenou s lesy revíru, který si zamilovala skoro jako já a hodně šťastných chvil v něm zažila. Zlé pochroumání nohy nepřičítala lesu, ale své nepozornosti při sledování nádherného západu slunce, který právě střídal barvy za mřížovím stromů. Kvůli němu se jí zachytila noha v pletivu. „Něco za něco,“ říkala smířeně, „za krásné zážitky se platí, les za to nemůže.“ Ani tak bolestivá událost její náklonnost k třebíčským lesům nenarušila, naopak si v Petrovicích ještě jednou přeje jejich živou připomínku.

Grandisku jsem uřízl v mlazině na Horách, blízko hájenky. Byla jako vždycky krásná, souměrná a voňavá.

Ještě než Vánoce vypukly, připomněli jsme si, jak je svět malý. Mysleli jsme, jak daleko do neznáma jsme se z civilizace vytratili, a zatím v průběhu obvyklé korespondence s přáními šťastných Vánoc vyšlo najevo, že náš Vláďa, můj rodný bratr, před lety tajně vysvěcený kněz, člen řádu Petrinů, Brňan-patriot, který na stará kolena musí poslušně žít u svého řádu v Českých Budějovicích, má právě tady, v našich dalekých podhorských Petrovicích, starého přítele. Je prý to otec Stanislav, správce kostela Panny Marie Pomocné ve Zlatých Horách. Samozřejmě jsme se s ním hned seznámili. I na jeho půlnoční mši jsme do Jindřichova zajeli. Vláďa občas do Zlatých Hor a Petrovic jezdí. Pro nás je to zpráva nepředstavitelně potěšující. Nakonec se budou rodilí Brňané vídat v těchto dalekých končinách častěji než předtím.

(Také se to pak nejednou stane a bude to plnohodnotná náhrada za to, že se Vláďa v posledních letech už nezúčastňuje vánočních setkání v Újezdě u Brna v rodině „naší jediné a nejdražší sestřičky Marie“.)

Zato my sami jsme se tam i tentokrát, třebaže to je z ruky, bez váhání na Štěpána vypravili. Nelíbilo by se nám jen kvůli vzdálenosti se vzdát tak úžasné rodinné tradice. Cestou jsme se stavili v Olomouci pro švagrovou Jarku, vdovu po našem bratru Leošovi, aby nemusela jet jako obvykle vlakem. Bylo to znovu krásné, a že nás pozvolna ubývá, o to vzácnější setkání. Tak nám Vláďa ve světle naděje, že ho snad brzy u nás přivítáme, tentokrát ani tolik nescházel.

Večer cestou zpátky, když už jsme Jarku v Olomouci vysadili a pokračovali sami přes Šternberk, ztížila nám jízdu sněhová metelice ve vyšších polohách nad serpentinami Ecce Homo. Ale sváteční pohodu nám ani ona zkalit nemohla. Při překonávání sněhových jazyků jsme si bez zaváhání slibovali, že příště zas.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

09.05.2020 06:31:03dát kritice tiprevírník

To je zajímavý.

08.05.2020 22:31:17dát kritice tipPhilogyny

Jsme kousek od sebe...  :) 

08.05.2020 09:13:01dát kritice tiprevírník

Přemku, ty jsi tak důkladný, že s tím svým odstupem dva metry dokážeš shrnout jak text, tak všechno, co jsi pochytil z komentářů. A mně pak už zbývá jen ti za to pěkně poděkovat. Takže - vřelý dík.

08.05.2020 08:36:58dát kritice tiplastgasp

Jaroslave, stojím s odstupem (aspoň dva metry) za ostatními. Nechával jsem svůj koment až na teď. Nejenom tvým příběhem, ale i čtením komentářů se člověk potěší. Z tvého psaní  dýchá rodinná pohoda, volnost, svoboda a soudržnost, láska vzájemné pochopení, tvořivé teplo a tradice. Nemluví ze mě závist, ale při pohledu z okna paneláku na skromné květináče na parapetu a dub s lípou a hnizdy hrdliček, závidět tvé ranní sprchování musím. Děkuji ti a fandím vám. 

 

06.05.2020 17:24:43dát kritice tiprevírník

Dobře ti to nejde, Honzo, ani já to neumím. A dík za pochvalu.

06.05.2020 16:17:37dát kritice tipzeleda

Jardo, zkouším si tě poředstavit, jak žiješ někde ve měste v panelákovém bytě. Ale moc mi to nejde. Tvé texty jsou moc pohodové a uklidňující. 

06.05.2020 13:15:31dát kritice tiprevírník

Tož to by bylo brrr.

06.05.2020 12:56:32dát kritice tipblacksabbath

asi víš co mě napadlo..:-)))))))............v bahně.......:-))))))))))))))))))))))

06.05.2020 11:31:40dát kritice tiprevírník

Já vím, zas ta má přehnaná stručnost. Ale, tak radši moc nepátrej, ono je nás ještě víc, takže bych furt musel někoho představovat. Ber to jako fakt, a hotovo.

06.05.2020 10:53:15dát kritice tipVika

Teda vyznat se v tvé rodině, to je kumšt :-)

06.05.2020 10:39:50dát kritice tiprevírník

I tebe, Johano.

06.05.2020 10:22:32dát kritice tiprevírník

Čudlo, rád tě tam v pozadí vidím.

06.05.2020 10:21:19dát kritice tiprevírník

Jejda, Diano, tos mě potěšila!

06.05.2020 10:12:17dát kritice tipDiana

Krásné a povzbudivé. Moc vám tu radost přeji. Při čtení se usmívám a cítím, jak mě to hřeje u srdce. Také jsem z Brna a také mne to celý život táhne do hor. O to s větší účastí sleduji vaše osudy... 

06.05.2020 09:40:52dát kritice tiprevírník

Děkuju, Renato.

06.05.2020 09:39:08dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Je z toho cítit, jak si užíváš svobodu. Krásné čtení.

06.05.2020 09:14:25dát kritice tiprevírník

No však já ani takový předky nemám. To se tak jen někomu zdá.

06.05.2020 09:10:27dát kritice tipKočkodan

Jardo, tys kdysi na zacátku tvého memoárového vypravování psal o clenech rodiny a príbuzných, ale nevzpomínám si, ze by byla rec o predkovi mrozi nebo ledním medvedovi…

06.05.2020 08:43:48dát kritice tiprevírník

Ireno, zhluboka se nadechni... tak... Už je to lepší? Jo jo, bejvávalo.

06.05.2020 08:34:37dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, pasáž o tvém řádění v ledové vodě a sněhu vč. komentáře o třetí míze opravdu "bere dech"... trochu se také otužuji, ale proti tobě jsem žabař:-)

Také se těším, jak to bude ...

06.05.2020 07:34:30dát kritice tiprevírník

Děkuji, Andělko.

Blackie, toto se odehrávalo tenkrát, před dvaceti lety, když mě po sedmdesátce postihla ta třetí míza! Už tam fakt nelezu. Vždyť ani sníh v zimě není, v čem bych se válel?

06.05.2020 07:10:27dát kritice tipblacksabbath

já už se asi opakuji....krásně vyprávíš.....a já ......vždy při tomhle čtení na pokračování...dychtím.....dychtím číst dál......maluj krásu přírody....vyprávěj jak je u vás......dychtím číst dál....P.S. a pak že do té ledové vody nelezeš....a ještě se válíš ve sněhu....brrrr...:-)))))))))))))..........*/******************

06.05.2020 06:57:40dát kritice tipAndělka1

BEZVA RITUÁLY, I TY VÁNOČNÍ. 

06.05.2020 06:01:15dát kritice tiprevírník

Pěkně děkuju. To je náhoda: právě jdu od tebe, kde se mi taky líbilo.

06.05.2020 05:54:37dát kritice tipArwen Leinas

Tedy po ránu zalést až po krk do studené vody... brrr i tady v posteli mnou otřásla zima :-)

Svět je malý, tak to je. A tradice je tradice, takže pokud to jde, je potřeba je dodržovat.

Opět se to hezky čte, není co kritizovat, prostě se mi to líbí :-)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.