Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 438 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+7 neviditelných
Poklad
datum / id06.05.2020 / 506623Vytisknout |
autorJohanakrupa
kategoriePovídkyDalší dílo autora
témaFantasy
zobrazeno228x
počet tipů14
v oblíbených1x
do výběru zařadilGora,
Poklad

Minulý večer byla prudká bouře, a proto šel dnešní ráno chlapec s dědečkem na pláž velice rád. Starší muž chytal ryby a sbíral vyplavené korýše a jeho vnuk hledal různé zajímavé věci, které moře přes noc vyplavilo. Občas našel ještě hýbající se sépii nebo chobotnici, hned s ní pak běžel k dědovi, aby ji přiložil do proutěného koše mezi ostatní úlovky. Ve vesnici brali za vděk skoro vším, co jim moře dalo. Jídla bylo málo, drobná políčka s kukuřicí a zeleninou je sotva stačila uživit. Oproti sběru a lovu ryb to byla navíc pěkná dřina i nuda.

 Malý Togo, jak chlapci doma říkali, se s krátkým kopím pomalu procházel po pláži. Občas s ním rozhrnul hromadu vyplavených chaluh, či si jen tak kreslil ostrým hrotem do hladkého písku. Sluníčko se vyhouplo z těžkých mraků a příjemně ho hřálo do nahých zad. Když tu koutkem oka zahlédl kus od sebe na zemi nějaký záblesk. Rozeběhl se tím směrem a pak dychtivě rozhrnul tlející rostliny a zbytky písku. Ležela tam na zemi hodně zvláštní věc, nikdy v životě nic podobného neviděl. Opatrně ji zvedl. Byla hladká a průhledná, akorát veprostřed dlouhého, dutého těla měla nějaké pravidelné výstupky. Pohlédl na tu věc přes slunce- úchvatné!

„Dědo, dědečku! Našel jsem poklad!“ Rozeběhl se směrem k staršímu muži.

„Ukaž. No vskutku, vypadá to vážně na poklad.“ Opatrně si od něj předmět vzal a zvědavě si ho prohlížel.

„ Co je to?“

„ No, jako dítě jsem něco podobného už viděl. Jednu takovou věc používají naši stařešinové ve svém domě. Mají to jako cennost a uchovávají v tom vzácné oleje.“

„Opravdu?“ Chlapec se nadmul pýchou a radostným očekáváním. Tohle až poví kamarádům.

„Ano, myslím, že tohle bychom s nimi mohli vyměnit i za jednu krávu a pár slepic. Konečně bychom měli čerstvé mléko a vejce. To se ti povedlo, Togo.“ S láskou ho pohladil po tmavých vlasech.

„Pojď, pomoz mi s košem, půjdeme tu radostnou novinu sdělit tvým rodičům.“

Do večera se po vesnici rozneslo, že Togo našel poklad. Zrovna, když jim máma k večeři opékala ryby nad ohništěm, někdo vešel do jejich hliněného domku. Byl to jeden ze starších vůdců a říkali mu Lorak. Togo z něj měl trošku strach, mohutný muž s ostrým pohledem měl u všech autoritu aniž by musel zvýšit hlas.

Děda se k němu otočil.

„Vítám tě Loraku ve svém domě, co tě k nám přivádí?“

„Slyšel jsem, že tvůj vnuk našel věc prastarých. Mohl bych ji vidět, samozřejmě s dovolením nálezce?“

Togo se k němu přiblížil a váhavě mu tu krásnou věc vložil do dlaně.

„Ano, je to od prastarých. Co bys za ní chtěl, chlapče?“ Podíval se mu s laskavým výrazem do očí. Tušil, že se ho kluk bojí. To ale nechtěl. Dětí si jejich národ moc vážil. Bylo těžké je ve zdraví vychovat až do dospělosti.

„Chtěli bychom krávu a pár slepic, jak maminka a děda říkali. A já bych chtěl vědět, co to je a odkud to pochází.“

„No, dobře. Zítra si pro zvířata přijďte. Ostatní určitě nebudou nic namítat. A ty Togo, jsi zván k nám do domu. Mám rád zvídavé děti, řeknu ti rád vše, co tě bude zajímat a co budu vědět.“ S tím se rozloučil a odešel.

Togo celou noc nemohl zamhouřit oka, jak se těšil do velkého domu. Byl z vesnice největší a dokonce postaven ze dřeva. Děda mu vyprávěl, že když byl malý kluk, stavěli ho pomocí nástrojů, které tu zbyly po prastarém národu, někdo tvrdí, že po bozích, kteří přiletěli z nebe.

Druhý den na něj Lorak už čekal. Provedl ho po domě a seznámil s ostatními vůdci. Trpělivě mu ukazoval různé divné a záhadné předměty. Vysvětlil mu, k čemu slouží. Byl si jist, že chlapec bude vhodný nástupce jednoho z nich, až dospěje. Byl bystrý a zvídavý.

Bylo to jako v jiném světě. Togo přesto stále moc věcí nechápal.

„A kde jste to všechno vzali?“ zeptal se Loraka.

„Něco jsme našli my a něco naši předci, jako třeba včera ty. Předáváme si vše z generace na generaci a pečujeme o to. U většiny jsme přišli na to, jak se používá. Nikdo z nás ale takové věci vyrobit neumí. Jednou, snad.“ Pokrčil rameny.

„A kdo je teda vyrobil?“

„Když jsem byl ještě dítě, žila ve vesnici už tehdy jedna hodně stará žena. Kdysi ji jako mladou naši lidé našli na pláži na kusu vyplaveného dřeva. Když se trochu zotavila, naučila se naší řeč. Trvalo to jen několik úplňků. Byla moc chytrá a říkala si Mona. Uměla psát znaky a uměla je také číst. Prý se tomu kdysi říkalo písmo. Tím psali na různé materiály a mohli si mezi sebou sdělovat informace, aniž by se viděli. U nich v rodině se to umění údajně předávalo z rodičů na děti. Ona mi řekla, že kdysi, před tisíci úplňky žili po celé zemi moc chytří lidé. Snad bozi. Uměli například létat do nebes, plavit se po mořích i pod jejich hladinou.“

„Opravdu? To je úžasné! Také bych moc chtěl umět létat!“ nadšeně Togo vykřikl.

„A co se s těmi lidmi stalo? Proč už tu nejsou?“

„To nevím, ani Mona to nevěděla s určitostí. Prý se u nich říkalo, že kdysi náhle nastala dlouhá tma a také, že velká voda smetla většinu těch lidí a jejich sídlišť do moře.“

Pomalu došli k polici, kde stál poklad, který včera Togo našel. Lorak opatrně vzal nádobku do ruky a přejel po jejím povrchu, kde narazil na drobné vystouplé hrbolky.

„Vidíš? Tak tohle třeba je písmo, jak jsem ti o něm říkal. Mona mě ho naučila, než zemřela, a jestli budeš chtít, naučím tě ho také.“

„To bych moc chtěl, vážně bys byl tak ochotný?“

„Ano, rád ti to předám. A ty to naučíš jednou zas ostatní.“

„A co je na té nádobce teda napsáno a na co se používala?“

„Asi v ní měli vzácné oleje nebo tekutiny, tak jako my. Přečtu ti to, ale nebudeš tomu stejně rozumět, ani já nevím, co to znamená.“

Znovu začal ukazováčkem přejíždět po skleněné láhvi a pomalu četl: „K-o-f-o-l-a.“

Togo se zasmál. „Kofola? Co to mohlo být? Zní to tak zajímavě. Určitě to bylo něco výjimečného, když to napsali na tak krásnou věc, která přečkala věky.“

Odpoledne se rozloučili a Togo se pomalu vydal domů, aby rodiče a děda o něj neměli strach. V hlavě si stále přemítal, co všechno dnes viděl a dozvěděl se. Až bude velký, naučí se hodně věcí a pokusí se dozvědět něco o záhadných lidech z minulosti. Také si v hlavě stále opakoval to zvláštní jméno, aby ho nezapomněl. Za dva úplňky se mu narodí sourozenec, na kterého se moc těšil. Bude mít pro něj vzácné jméno, jaké tu ještě nikdo neměl.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

04.06.2020 14:14:38dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Jo, byl to ten film a ta značka láhve byla celosvětové známější :-)
04.06.2020 13:03:11dát kritice tipDanny

připomnělo film "Bohové musejí být šílení", jak již psal Lakrov. Ale dobré, tip.

04.06.2020 11:33:54dát kritice tipPentlochnap

Velmi slušně napsané, dobrá čeština i vyjadřování. Pěkný vývoj příběhu. 

Jenomže už tohle je už snad 100x omílané téma. namátkou mne napadá "Vejce s ozvěnou" od Pecinovského, nebo nějaké texty kolem Oggerda od Šlechty.

02.06.2020 13:26:08dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Po celou dobu mě to baví číst, jen závěrečné rozuzlení mi přijde nepříliš
originální, protože mi přípomnělo námět jednoho afrického filmu z 80. let,
takže by se mi líbilo použít jiný artefakt, ale i tak
tip.
29.05.2020 18:17:06dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

avi PM, Johanko, dík za souhlas...

28.05.2020 13:13:49dát kritice tipKytiii
redaktor prózy

a vlastně... kéž bychom takhle dopadli.... :D

díky J.

28.05.2020 10:12:51dát kritice tipJohanakrupa

Děkuji.

28.05.2020 09:42:03dát kritice tipblacksabbath

krásně jsem si početla...........zajímavé...jiné.......to chválím.....*/***

25.05.2020 08:27:55dát kritice tipJohanakrupa

Ano, souhlasím. Děkuji.

22.05.2020 22:14:11dát kritice tipK3

Johano - nominoval bych tuto povídku do PM, jestli nejsi proti.

07.05.2020 12:35:01dát kritice tipMajaks

Ten text je az neuveritelne neoriginalni.

07.05.2020 09:00:22dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Rozumím:-)

Také mám pocit, o kterém píše Karel. V průběhu času, kdy jsme měli možnost číst tvé texty, je poznat, jak jsi na svém způsobu psaní zapracovala. 

Povídce Poklad nechybí dobrá zápletka ani zajímavá pointa. Těším se na další tvoji tvorbu!

07.05.2020 08:46:581 tipů dát kritice tipJohanakrupa

Děkuji všem za Tip a komentáře... zpětná vazba je pro mě důležitá.

Gora- když já neuzavřené konce moc nemusím- většinou. Ani je nemám ráda u jiných autorů :-)

07.05.2020 08:45:19dát kritice tipJohanakrupa

K3- moc děkuji, tyhle chybky jsem přehlédla. Kolikát se k tomu vracím i několikrát ( když mám čas), prostě to zpočátku nevidím- ta přebytečná slova a chyby..

Také děkuji za pochvalu, to potěší :-)

07.05.2020 08:38:30dát kritice tipK3

Ano, myslím že tohle bychom s nimi konečně (mohli?) vyměnit...; Pod nimi by možná bylo lepší napsat pod hladinou;

Podařilo se ti mě několikrát obelstít a tak to má být, zvýší to zvědavost a je to potom i čtivější. Zprvu to vypadalo na pobřeží u nějakých chudých domorodců. To že se jedná po apokalyptické době jsem si uvědomil asi v půlce. Láhev jsem považoval za bombu a čekal jsem že mu vybuchne třeba v ruce. Taby ale bylo laciné. Šikovně jsi se s tím vypořádala. Konec vzbudí až úsměv, ale nenásilný a uvěřitelný. Nezdá se mi ani, že by něco přebývalo, asi jsi dost škrtala přebytečná slova. To se vždycky vyplatí, si s tím pohrát a dát tomu čas. Hodně jsi se zlepšila, nápady i tvorbou. Jen tak dál.

06.05.2020 23:39:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Při čtení jsem se těšila z pěkného tématu... jak jsem ti psala, nejspíš bych povídku ukončila dříve a nechala jen nástin toho tajemna, ale i tak se mi text zamlouvá, je pečlivě napsaný, promyšlený... 

06.05.2020 23:28:30dát kritice tipvesuvanka

Pěkně a poutavě napsaná povídka s překvapivým závěrem. I když je to jen fantazie, jednou by to tak mohlo opravdu být. TIP

06.05.2020 19:48:27dát kritice tipEvženie Brambůrková

Také by po ldech mohla zbýt plechová konzerva. To by bylo smutnější.

Dobře napsané, má to spád a napětí. 

06.05.2020 18:50:00dát kritice tipJohanakrupa

Děkuji všem za zastavení u mého dílka a komentáře. 

Ano, vše jednou pomine i naše civilzace. Možná po ní zůstanou jen ty odpadky a v budoucnosti je budou opatrovat jako archeologické nálezy :-)

06.05.2020 18:32:48dát kritice tipzeleda

Někam bohužel zmizel můj dlouhý komentář. Tak ještě jednou. Moc pěkná vizionářská fantasy povídka. Civilizace vznikají a zanikají, aby se znovu rodily v jiné kvalitě. Zabývám se starověkem a etapami jejího vývoje a proto je mi tvoje povídka blízká. Když jsme jednou stáli na terase paláce Senatori na Kapitolském náměstí v Římě a dívali se na trosky Fora Romana, napadla mě jedna velmi stará sentence - Sic transit gloria mundi - Tak pomíjí sláva světa. Napsal jsem o tom několik textů. Ten tvůj moc pěkný text ani tak velká fantazie není, jen okno do naší budoucnosti. 

06.05.2020 18:22:53dát kritice tiplastgasp

Užasné. Napínavý děj, který mohl vyústit v cokoliv. Příběh přiblížil skutečnost zcela věrohodně i když fantasticky. Bezva.

06.05.2020 18:09:30dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Zajímavé vyústění. Je možné, že takhlel idstvo jednou dopadne.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.