Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

V horách 4/4

07. 05. 2020
11
22
1380
Autor
revírník

 

Slavnostním zakončením roku 1999 se u nás v Petrovicích zrodila nová tradice. Přijeli všichni mladí, kromě Helenčiny rodiny z Jindřichova na Vysočině, pro niž by to bylo neúnosně těžké.

Pavel každou akci důkladně plánuje. Na Silvestra k přivítání Nového roku 2000 si přál, abychom v co nejhojnějším počtu – p­okud možno všichni – v­ystoupili na Biskupskou kupu. Dověděl se, že na tom významném hraničním vrcholu se při některých příležitostech setkávají Češi s Poláky. Ten nápad se nám líbil. Zvlášť Janě, pro tu jsou jakákoliv přátelská setkávání, jak říká, hlazením po duši.

Aby toho nebylo málo, naplánoval Pavel také akci na silvestrovské odpoledne. Malá procházka po Ďáblíku prý bude vítaný trénink na večerní výstup. Vyšli jsme na malou procházku, ale přičiněním vysokého sněhu a lehkomyslné zacházky po hřebeni až nad Janov se z ní vyklubala únavná túra. Když jsme se za šera velkým obloukem lesem a pak zasněženými pastvinami dobrodili domů, hlásil Pavel, že toho má dost. Oddechli jsme si jako jeden muž a Martin svým ohňostrojem přivítal slavný přelom tisíciletí místo na Bišofce na naší pastvině.

Na Nový rok dopoledne přijel z Krnova Jarda s rodinkou. Oběma auty jsme vyjeli do sedla u Petrových bud.

„Tady ještě nedávno stál vyhlášený hotel,“ ukázala má žena na pusté základy, „ten vlek naproti byl v provozu.“

„To je konkrétní výsledek divoké privatizace,“ připomněl jsem. Věděli jsme to od sousedů. „Majitel, říkají sousedi Černí, nechal hotel shořet kvůli tučné pojistce. Dostal prý šest let. Ale co to je? Copak může takovou škodu nějaký kriminál napravit?“

„Podle fotky to býval moc krásný hotel, celý dřevěný, dobře sem zapadal,“ potvrdila Jana.

Parkoviště bylo skoro plné, ale ještě se nám podařilo vměstnat auta ke zbytkům betonových základů, zamkli jsme je a vyšli.

V teplém oblečení do mrazu jsem se při výstupu okamžitě zpotil. Ještě když jsme docházeli k rozhledně na vrcholu Bišofky, nepřestávaly mi téct po zádech curůčky potu.

Bylo poledne a pozdvihování číší na společné přivítání roku 2000 Čechů a Poláků bylo v plném proudu. Přidali jsme se s dětským šampaňským.

Nad vchodem do kamenné rozhledny, osmnáct metrů vysoké, stojící přesně na česko-polských hranicích, se skvěl původní, jen čerstvě přemalovaný nápis: „Kaiser Franz Josef Warte“. Nemohl jsem se dočkat pohledu shora, ale oddaloval jsem to, dokud se mi nezdálo, že pod bundou trochu osychám. Byla to v tom mrazu ovšem jen iluze.

Z té krásy nahoře na kamenném ochozu jsem málem přišel o zdraví. Dobrou hodinu mě odtud nikdo z našich nemohl dostat. Všichni se tu vystřídali, každý vydržel pět minut, ale já ne a ne se těch pohledů nabažit. Podle toho, jak rychle mi ostrý vítr profoukl bundu s teplou vložkou, jsem poznal svůj omyl. Ale to, co bylo kolem, to mělo nade mnou neomezenou moc. Nešlo to, jen tak po pěti minutách odejít.

Poprvé navštívená hora vždycky přináší nějaké překvapení. Tady na Biskupské kupě skoro celý půlkruh obzoru zaujímala rovina, tabule bez jediné vlnky. Začínala už strmě pod námi. V dáli po mrazivém obvodu té vzduté hladiny se táhla temně šedá čára. Rozpíjela se vzhůru do matné oblohy. Z té mlžné přímky, běžící z nekonečna do nekonečna, se mi málem zatočila hlava.

Na opačné straně se zvedal Hrubý Jeseník. Odtud, z okrajového pohledu od polských hranic, dělil se do čtyř oddělených horstev: nejblíž stály tmavozelené hory s dominantami Medvědího vrchu a Orlíku, za nimi vlevo šedivě modravý Praděd se známými sousedy Vysokou holí a Petrovými kameny, vpravo – v­ jiném odstínu šedi – Šerák s Keprníkem a Vozkou. A hodně daleko za nimi úplně samostatný masiv Králického Sněžníku.

V mlžné dálce na jihovýchodě, až za Moravskou bránou, jsem přehlédl pás celých Moravskoslezských Beskyd od Lysé hory až po Radhošť. Kdyby vládla dobrá viditelnost, stejně daleko jako odtud k nim, by se šikmo za nimi musely zjevit Vysoké Tatry a naopak úplně naproti bych mohl na obzoru uvidět Sněžku. To jsem si dnes přečetl jenom na zdi ochozu.

Zato úchvatně čitelný byl pohled do blízkého věnce našich hor a lesů. Ležely tu pode mnou všechny vršky, hřbety, sedla a úbočí kolem Petrovic, Heřmanovic, Vrbna, Zlatých hor. Sytě zelené vlny sněhem jen zkropenatělé se zvedaly a přecházely neznatelně do Hrubého Jeseníku. Pohled do samotných majestátních hor mě přes vlezlou zimu držel stále nahoře. Byly blízko, tak na dosah! Jen jsem se díval a opakoval si: Tady jsou, chtěls to po celý život a teď máš opravdové hory v jednom houfu kolem vlastního domu.

Když mě nakonec důraznými výzvami dolů přece jen dostali, měl jsem ztuhlé údy, i bradu, jenom jsem nesrozumitelně brebtal.

Tak nám začal přelomový rok 2000.

 


22 názorů

revírník
09. 05. 2020
Dát tip

Ale nakonec vyšlapeš, protože musíš. To já taky. (Mimochodem se omlouvám za hrubku "mně"; myslel jsem to původně jinak a neopravil.)

Philogyny, děkuji za oba tipy.


Vika
08. 05. 2020
Dát tip

No co máš z toho, já taky nikam nevyšlapu - ani do schodů


revírník
08. 05. 2020
Dát tip

Mně tedy vždycky překvapí. Škoda, že už jich v životě moc nenavštívím. A děkuju.


Vika
08. 05. 2020
Dát tip

Poprvé navštívená hora vždycky nějak překvapí - to je popsany moc hezky


revírník
08. 05. 2020
Dát tip

Tak to mě doopravdy moc potěšilo, takovéto důkladné spoluprožívání té mé útrpné novoroční hodinky na hraniční věži Keiser Franz Josef Warte. I za to ti pěkně děkuju, Přemku.


lastgasp
08. 05. 2020
Dát tip

Moje nadšení a propojení do tvých líčení pohledů z horské rozhledny mě přinutilo číst opakovaně, a s mapou v ruce. Střihnul jsem si k tomu z Youtube několik filmů a svých vzpomínek a docela jsem pookřál. Díky. 


revírník
07. 05. 2020
Dát tip

Arwen, jsme na tom podobně, ani mně se tato část zrovna moc nelíbí. Ale co nadělám, taky sem patří.


Popisy přírody umíš opravdu hezky, vážně se mi to líbí, ačkoli tento díl se mi líbil méně než ostatní. Nevím proč, všechno je jako obvykle: Hory, lidi, příroda... prostě nevím.Možná jsem jen unavená.

Moc se těším na další díly, hory já ráda :) V jedněch bydlím a do Jeseníků ráda jezdím.


revírník
07. 05. 2020
Dát tip

To je dobře, Honzo, že ti to tak připadá, snažil jsem se o to.


zeleda
07. 05. 2020
Dát tip

Jardo, jsi přímo mistr v popisu přírody. Tak, jak to píšeš, člověk to přímo vidí před očima. 


revírník
07. 05. 2020
Dát tip

Čudlo, dík za tichou přízeň.


revírník
07. 05. 2020
Dát tip

I tobě, Diano, děkuji za zachovalou přízeň a milá slova.


Diana
07. 05. 2020
Dát tip

Naprosto rozumím. Pro mne je prostor také fascinující a inspirující na pohled. Tak jste si to užili, výborně. Jsem zvědavá, jak začnete hospodařit,


achjoóóóóó´........ ať už je jaro.......


revírník
07. 05. 2020
Dát tip Gora

Snad si nemyslíš, že tím končím??? Bude následovat kapitola Chystáme se hospodařit. Dočkej času, milá Blackie.


tak jsi se kochal, kochal....ale 4/4.......a co další kochání pro nás ??????.....povídej, vyprávěj ještě......síííííííím........................*/*****


revírník
07. 05. 2020
Dát tip

Jo, daleké rozhledy - to je odjakživa moje.


bixley
07. 05. 2020
Dát tip

Tak to jste to nové tisíciletí přivítali jaksepatří! A nadvakrát. Je dobře, že sis výhledy užil. Do krajiny i do budoucna...


revírník
07. 05. 2020
Dát tip

Vlastně máš pravdu, Kočko, on byl taky ten pan doktor stejný fantasta.


revírník
07. 05. 2020
Dát tip

Neboj, nic mi nebylo, takový fanatický blázny nenasytný má osud většinou rád. Už cestou dolů jsem se, plný dojmů, zahřál dostatečně.


Kočkodan
07. 05. 2020
Dát tip Arwen Leinas

 

Proti tvému kochání se je pan doktor z Vesnicky vlastne clovek, který o krajinu nejeví zádný zvlástní zájem…


Gora
07. 05. 2020
Dát tip

Snad jsi to promrznutí nějak moc neodstonal, Jardo! Dozvíme se to vůbec, když dnes je tvé vyprávění čtvrté ze čtyř???

Ty hory, to musela být nádhera, mít tak ještě fotečku...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru