Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 438 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+9 neviditelných
Když padá déšť 16 b
datum / id08.05.2020 / 506684Vytisknout |
autorbixley
kategoriePřekladyDalší dílo autora
zobrazeno66x
počet tipů3
v oblíbených0x
Prolog

překlad knihy Alexandera McCall Smithe "Th Right Attitude to Rain"

Když padá déšť 16 b

 

Bavili se o jiných věcech. Ptal se jí na Skotsko a ona zjišťovala, že četl hodně o skotské historii, mnohem víc, než ona sama. Člověk nemůže stihnout všecko, říkala si na svou obranu, bylo náročné sledovat vše, co bylo napsáno v jejím oboru filozofie, o dalších oblastech nemluvě.

Dívala se na druhý konec místnosti,kde stáli Joe a Mimi s Angie a Jamiem. Mimi právě něco říkala Angie a Joe, jak viděla, hleděl na obrázek nad krbem. Nevypadal znuděně – na to byl příliš zdvořilý – ale Isabel se při pohledu na jeho výraz musela usmát. Vypadal jako vždy ve chvílích, kdy chtěl být někde jinde: poněkud zmateně. Určitě by zvládl podobné konverzace se ženami z Dallasu před večeří, říkala si Isabel, a během nich by se choval svědomitě společensky.

Angie, jak viděla, zkoumala při hovoru s Mimi svou sklenici a potom krátce pohlédla na Jamieho – jen zboku a přes Mimi, ale Isabel si toho všimla.

„Tak,“ řekl Tom. „Co si o tom myslíte? Zajímal by mě váš pohled, když tady bydlíte.“

Isabel neslyšela otázku. „Promiňte,“ řekla, „byla jsem v pohádce.“

„Prosím?“

„Omlouvám se, to je skotský výraz. Znamená to, že jsem byla myšlenkami jinde. Lidé ve Skotsku mluví o pohádce často, hlavně na Vysočině. Zřejmě jste si pomyslel, o čem to mluvím.“

Viděla, jak se mu rty pohnuly, skoro bolestně, ale nakonec si uvědomila, že to byl úsměv. „U nás doma bych si na takové výrazy měl dát pozor,“ řekl. „Nemuseli by to pochopit.“

„Jasně,“ řekla Isabel.“Dvě země oddělené stejným jazykem.“

Upadli do mlčení. Isabel si byla vědoma, že na ni civí a zkoumá ji, a tak se v rozpacích raději dívala jinam. Mimi se otočila k Joeovi a ten jí něco říkal. Angie teď stála čelem k Jamiemu a dívala se na něj. O jejím zájmu nebylo pochyb, zhodnotila to Isabel. Řeč těla ji prozrazovala. Pocítila žárlivost, primitivní a silnou, ale potom si pomyslela: takhle by vypadala v přítomnosti Jamieho každá žena. Dalo se to čekat od kohokoli, ale hlavně od Angie, která stála o muže. Byla to žena schopná ocenit mužskou krásu – to určitě – a která do té doby nepotkala nikoho jako byl Jamie, který měl v sobě jemnost, typickou pro Skoty. Muži z Texasu takoví zpravidla nebyli. Ale nicméně… Představovala si samu sebe,jak stojí před Angie a říká jí: Promiňte, ten je můj, víte? Není k mání. Je mi to líto.

Angie se najednou podívala na hodinky  a řekla nahlas, aby ji všichni slyšeli, že pokud nepůjdou hned jíst, večeře se zkazí.

Tom postavil svou sklenici. Pokynul Isabel a přešel místnost, aby něco pošeptal Angie. Isabel sledovala její výraz. Změnil se a potom se změnil ještě jednou, když naslouchala Tomovi. Ale jaké byly v jejím obličeji napsány emoce? Isabel o tom přemýšlela. Nuda. Povinnost. Frustrace. V přemýšlení se pozastavila. A rozhořčení? Ano, rozhořčení z toho, že po jejím boku není ten pravý muž.

Na malou chvíli pocítila s Angie soucit. Na světě byla spousta žen – a dalo by se předpokládat, že i mužů – o kterých se to dalo říct. Spousta lidí měla po svém boku nepravého partnera a celý život toho litovala. Lidi držela pohromadě loajalita a peníze. A naprostá citová netečnost. Ale všechny tyto vztahy začaly optimismem a láskou a také přesvědčením, že si zvolili správně. Tento vztah však teprve začínal. Jak Isabel předpokládala,byl založen na vypočítavosti a sociální ctižádosti. Cítila, že takové jednání si nezasluhuje žádný soucit. Angie by ten vztah měla hned ukončit. Měla by k sobě být upřímná a uznat svoje pohnutky a nakonec dát sbohem Tomovi i svým špatným ambicím. Ale ona v úmyslu tohle nemá. Má v plánu něco naprosto jiného.

 

 

Po večeři se vrátili do salonku. Někdo přidal dřevo na oheň – možná majitel domu – a vysoké plameny vrhaly tančící světlo na Beluchi kobereček u krbu. Na tácu byly připraveny šálky z čínského kostního porcelánu a na kraji ležely kousky hořké čokolády.

Následovala krátká, bezvýznamná konverzace a po ní šli Isabel a Jamie ke klavíru.

„Něco skotského,“řekl Tom. „Opravdu skotského, prosím.“

Isabel přikývla směrem k němu a když si sedala ke klavíru,obrátila se na Jamieho: „Chceš si zasloužit druhou večeři?“

„Nemám jinou možnost,“ zamumlal Jamie. Nebyl ovšem schopen chovat se neotesaně a usmál se na Isabel povzbudivě, otevřel knihu skotských písní a umístil ji na klavír. Isabel ukázala na jednu z písní a Jamie přikývl. „Ta se hodí,“ řekl.

„Zazpíváme vám o hraběti Morayovi. Není to moc veselá píseň, omlouváme se, ale má takovou, dalo by se říct, vtíravou melodii. Je to vlastně žalozpěv a řada skotských písní je o tom, co se stalo špatně a jak by to bývalo bylo, kdyby se věci staly jinak, o něco lépe.“

Mimi se tomu zasmála: „Není to něco podobného jako country a western?“ zeptala se. „To jsou písně o nevěrných ženách a věrných psech.“

„Možná,“ řekla Isabel. Zahrála pár akordů. Obrátila se na Jamieho a ten přikývl. Stál u klavíru připravený zpívat.

Když byli na konci písně a posledních tónů klavírního doprovodu, Mimi sevřela ruce, jako by chtěla tleskat, ale neudělala to, protože všichni byli zticha. Angie se upřeně dívala na Jamieho a Tom, který sledoval Isabeliny ruce na klávesách, se teď díval na Angie. Joe měl ruce složené do klína a díval se do stropu na vyobrazené rohy hojnosti.

Isabel přerušila mlčení. „Hrabě Moray byl zavražděn, bohužel,“ řekla. „Hrabě Huntly ho zabil a položil ho na trávu, jak se to zpívá v písni.“

„To je hrozně smutné,“ řekla Angie potichu. „Opravdu smutné, hlavně pro jeho rodinu.“

Jamie zachytil Isabelin pohled a vyzýval ji, aby se smála. Ale ona se dívala na klávesnici a potom zmáčkla jednu klávesu, bé, jenom jemně, takže nevyšel žádný zvuk.

„Ano,“ pokračovala. „Věřím, že to byl moc milovaný muž. A jeden verš je tam velmi zajímavý. Byl velice sličný a udatný. Hrál s rukavicí. To znamená, že hrál královský, tedy skutečný tenis, nikoli tenis na trávníku. To je hra, při níž se zvláštními raketami hráči strefují míčem do střechy. Nejprve hráli údery rukou do míče a potom začali používat rukavice. Rakety přišly až mnohem později. Ve Falklandském paláci je pořád kurt určený pro tuto hru.“

„Tam jsme byli,“ řekl Tom, „že, Angie? Je to na cestě k St Andrews. Falklandský palác. Byl tam ovocný sad, pamatuješ? A ten podivný tenisový kurt tam byl taky. Zemřel tam Jakub V krátce poté, co se narodila Marie Stuartovna. Pamatuješ? Jen se otočil ke zdi a zemřel, protože se domníval, že je všechno ztraceno. Říkala nám o tom paní, co nás tam provázela.“

Angie se zamračila. Vypadala zmateně. „Jaká paní?“

Jamie řekl honem na její záchranu: „Rád bych zazpíval ještě jednu píseň. Je od Roberta Burnse a určitě ji všichni budete znát. Jmenuje se Moje láska je jako růže červená“.

Zatímco Isabel listovala notami, ozval se Tom: „To je krásná píseň. Nádherná.“ Seděl vedle Angie na pohovce u krbu a jakmile Isabel zahrála první úvodní akordy, vzal Angie za ruku. Isabel je napůl pozorovala a napůl sledovala noty a přemýšlela o tom, že Tom přesně věděl, co měla Angie v plánu, když přijala jeho nabídku k sňatku, ale doufal, že časem její vztah přeroste v lásku, protože láska může přijít, když v ni věříte a chováte se, jako by existovala.To byl ten případ, se svobodnou vůlí, a možná s jakéhosi druhu vírou. A láska přece byla druh víry, nebo ne?

Ale potom se podívala na Angie a opět změnila názor. Bude radši, když bude pryč, pomyslela si. Potom ho bude milovat. A mnohem víc.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

09.05.2020 08:31:57dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky, ale já se s tím anglickým textem dost peru. Jde mio to zprostředkovat tu knihu, protože si myslím,že je dobrá.

08.05.2020 23:35:281 tipů dát kritice tipPhilogyny

Neumím žádnou řeč tak dokonale, abych mohla překládat a už to nikdy nedoženu. A tak jen, že ráda četla. Máte můj obdiv. 

08.05.2020 16:05:58dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Máš pravdu, jsou tam zajímavé myšlenky. Díky.

08.05.2020 15:59:31dát kritice tipAlegna

Láska je druh víry..... je zajímavé sledovat vnitřní život, díky za zprostředkování :-)

08.05.2020 12:59:52dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Děkuju, Ireno.

08.05.2020 12:48:12dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Zaujalo, Renato, poslední tři věty zvlášť:-) a vypichuji Lubošův vtipný komentář:-))

08.05.2020 10:22:27dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Tak to jsem ráda, Kočkodane, opravdu se mi ulevilo. :-)

08.05.2020 10:19:571 tipů dát kritice tipKočkodan

 

Renato, za preklad s tebou nemám chut udelat to, co provedl hrabe Huntly hrabeti Morayovi. ;-)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.