Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 438 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+1 neviditelných
Dopisy prapotomkům XXVI.
datum / id09.05.2020 / 506705Vytisknout |
autorkorloid
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
témaRodinné
sbírkaDopisy prapotomkům,
zobrazeno32x
počet tipů0
v oblíbených0x
Dopisy prapotomkům XXVI.

Ahoj kluci!

Čas zběsile pádí. Mikuláškovi už bylo šest týdnů a má 5700 gramů. Je to naše krásné spokojené miminko, které udivuje svět kolem něj a začíná na něj reagovat. Vědomými úsměvy, snahou o komunikaci, plnou pozorností, láskou. Jáchymča bere svou úlohu velkého bráchy velmi zodpovědně. Ochranitelský instinkt Lva se začíná krásně rozvíjet - když se s bráškou chvíli nevidí, ihned po opětovném shledání ho zkontroluje. Mazlí se s ním, a snaží se mu po svém vysvětlovat, jak svět kolem funguje, na co už sám přišel, a snaží se to mladšímu ulehčovat, jak jen to jde. Mikulášek na rozdíl od Jáchymka dudlíka bere, takže když maminka pošle Jáchymka, aby mu ho dal, Jáchymek napřed Mikuláškovi ukáže obrázek, který je na krytu, a až potom mu ho dá do pusinky, jak se patří. Nosí mu malá autíčka, a když Mikuláškovi z ručičky vypadne, trpělivě mu ho znova podává. Rozevře mu prstíky, položí autíčko do dlaně a ohne prstíky, aby Mikulášek pochopil, jak na to. Je povznášející na vás dva koukat, a jsem životu vděčná, že mi to umožnil. Maminka i tatínek z vás obou mají velikou radost, a já jsem přesvědčena, že tu ohromnou sílu lásky cítíte na všech úrovních.

Jak se mám já? V klidu jsem si oslavila 54.vtělení do hmoty, a jako každému ve druhé polovině života i mně se čas od času ve vědomí zjevuje myšlenka, že je ideální čas začít trénovat skoky do rakve. Jak se trénujou? Snadno. Stačí si představit, že za pár minut zemřu, a nyní mám příležitost se právě v těch pár zbývajících minutách rozloučit. Co bych řekla nejen svým potomkům dnes, v tuhle chvíli? Jako u všeho bych začala zeširoka, aby pobrali co nejvíc podrobností a souvztažností: Na základní škole jsme se učili o jednom státu, který o sobě prohlašoval, že je zemí, kde zítra již znamená včera. Tento stát posléze zanikl a rozpadl se na hejno menších států. Jeden z těch vzniklých států si tu hlášku vzal k srdci, a i když už ji nepropaguje, plně ji pochopil, a žije podle ní. Jak se pozná, že ji pochopil? Velice jednoduše. Umí ji doplnit. Doplnit, že proto máme dnešek. Protože pouze a jen v přítomnosti lze provádět změny. To by tedy byl můj první skok do rakve aneb hláška vcelku: Země, kde zítra již znamená včera, a proto máme dnešek, neboť pouze v přítomnosti lze činit změny. Co to bylo za stát je lhostejné. Který z fénixů porozuměl textu rovněž. V kvantovém světě jsme všichni vším, takže proto je to lhostejné. Důležité je, že nejsnáze se změny provádí v poloze malého mentála naprosto neschopného vymanit se z přítomnosti. Někdy je dřina se do této pozice dostat. Osobně používám kvantový krok stranou, což zní složitě, ale je to velmi jednoduché: ze své minulosti si vyberu moment, kdy jsem o kvantové podstatě neměla ani šajn, a přetáhnu si ho do myšlení úplně stejně, jako když si z botníku vyberu pevné, dobře vyšlápnuté boty a obuju si je. Bagančata neuvěřitelného blbce mají navíc tu nádhernou vlastnost, že v drtivé většině lidí kolem vzbudí pocit, že jsou daleko chytřejší než já, a jak řekl jeden vojenský stratég: základem vítězství je donutit protivníka, aby vás podcenil. Samozřejmě nejsem originální, protože hláška "Blahoslavení budiž chudí duchem, neboť jejich je království nebeské." je podle mne právě o tomhle.

Jak už jsem psala dříve - jsem Vodnářka. Proto mi vyhovuje tenhle styl psaní, kdy jednou za čas vyleji svůj Vodnářský džbáneček do písmenek, a tím se mi uvolní místo pro další sběr kapek životních zkušeností. A jsem Ohnivý Koník. Kůň jako šachová figurka se pohybuje na šachovnici všemi směry do L. V mentální oblasti se toto projevuje specifickým uvažováním. Jde o spojování zdánlivě nesouvisejících faktů. Ukázka: Zeměkoule má železo-niklové jádro. Vítězné spermie, z kterých vznikly ženy, nesou chromozom X. Když tyto informace spojíte do jediné, vidíte, že vytvoří slovo: Fe-Ni-X. Jakákoliv žena na světě má tedy úžasnou schopnost stát se fénixem. Ne každá té možnosti využije, ale pokud ano, hodí se pár faktů o tom, co to obnáší. Plus znalost těchto faktů se hodí každému mužskému, aby věděl, co může očekávat, pokud se s tímto fenoménem ve svém životě setká. Lépe než Terry Pratchett to napsat nedokážu, tak se do toho ani pouštět nebudu. Pokud vás to zajímá, přečtěte si knihu Carpe jugulum. Samozřejmě ji najdete v knihovničce. A zkusím sehnat další, ať máte každý svou. Jsou v češtině v překladu Jana Kantůrka. Pokud někdo bude chtít, může si ji přečíst v originále tj. Carpe jugulum Terry Pratchett 1998.
(Objevil se střípek mozaiky, který se mi zatím do žádného obrazu nehodí: máme rok 2020 a Terryho kniha vyšla 1998. 2020-1998=22. Román Hlava 22 od Josepha Hellera? V jednom ze států USA zakázali právě tuto knihu. Proč?)

Minule jsem psala o tom, že by bylo dobré prostudovat si nejranější stadia vzniku člověka. Kdo se juknul, dočetl se o mitóze a chromozomálním dělení. To u mě evokovalo myšlenku na teorii vesmírných strun a následně supersymetrii, a dokopy vytvořily zajímavou představu. Představme si kruh, třeba hodinový ciferník. Od 0 do 90 stupňů láska, 90 až 180 nenávist, 180 až 270 láska, 270 až 360 stupňů nenávist. Je to podobné jako u symbolu jin-jang = jenže ten se používal ve feudalismu tj.jeden panovník, v poli poddaných, neboli varianta na já a oni tj. pocit osamělého jednotlivce neboli představa, že svět ovlivňuje pouze jedinec. Jistě, na jedné kvantové úrovni z mnoha jistě ano, ale my žijeme v demokracii čili svět ovlivňuje více lidí, proto výseče, a protože je supersymetrie, vztahují se na kruh s výsečemi stejná pravidla jako na symbol jin-jangu. Rozptyl výseče proto, protože neexistuje jen jedna nenávist. Nenávist stejně jako láska má mnoho odstínů chcete-li stupňů. Stejně jako náboženství. V dnešní Evropě mají lidé strach z islámu. Islám tvoří jeho vyznavači. A ti jsou ve své víře různě aktivní. Existují fanatičtí vyznavači a naopak velmi vlažní vyznavači. Pokud bych je měla umístit na náš pomyslný ciferník, zvolila bych pro fanatické vyznavače víry čísla trojku a devítku, naopak velmi vlažné vyznavače, de facto již téměř nevěřící bych bych umístila na šestku a dvanáctku. Hraniční stavy šest a dvanáct zaujímají dušičky, které jsou si vědomy toho, že tu již byly, tedy například má maličkost. Hmm, tohle je špatně napsáno, slova jsou nedokonalá. Jsme tu totiž všichni pořád. Spíš bych tedy měla napsat, že dušičky, které si pamatují aspoň jeden z předchozích životů respektive tělo, které v dané době měli. V životě, který jsem nezapomněla a který byl natolik silný, že ovlivnil i tenhle můj současný - už jsem o něm psala: Avicenna neboli Abu Ali al-Husayn ibn Abd Allah ibn Al-Hasan ibn Sina. Ovšem je otázkou, nakolik mi ovlivňuje a nakolik má dušička ovlivnila jeho, protože starého psa novým kouskům nenaučíš, a tak prostě dělám stejné věci pořád dokola bez ohledu na to, v kterém těle se momentálně nacházím. Není nebezpečné se takhle odkopat? Ne, není. Jednak jde o důkaz kvantové podstaty světa tj.pozorující a pozorovaný se navzájem ovlivňují a druhak na to, aby mne v dalším těle někdo našel by musel prostudovat moje minulé životy a najít právě ten společný ukazatel. A pokud by se mu to povedlo, číhá na něj další překvápko = v okamžiku, kdy se zkříží naše cesty existuje moment, kdy mohu jeho tělo využít k přestupu z toho momentálního těla. Je to jako když si někdo domluví auto z půjčovny, oni ho dovezou, on nasedne na místo řidiče a s autem si dojede, kam potřebuje nebo ho zaparkuje někde, kde mu nepřekáží. V bojových uměních existuje pravidlo, že zbraň nepotřebuješ, a pokud narazíš na situaci, kdy bys nějakou chtěl, vezmeš si tu, co ti donesl útočník. Jo, a když už jsem připomněla arabského vědce, uzavřu kruh upozorněním na článek Josefa Pazdery na Oslu: https://www.osel.cz/356-susene-spermie-mohou-oplodnit.html z července roku 2003. Citace z tohoto článku: Princip metody je v podstatě velmi jednoduchý. Základem je promytí spermatu a dokonalé odstranění všech bílých krvinek. Ty by v následných krocích spermie poškozovaly. Po jejich odstranění se spermie nakapou na skleněná sklíčka. Ta jsou řízeným proudem čistého vzduchu ofukována po dobu několika hodin. Vysušené spermie na skleněném nosiči se už pak jen jednoduše šoupnou do ledničky. Po měsíci stačí na spermie nakapat solný roztok, třicet minut počkat, než se spermie vrátí do svých původních tvarů. Takto znovu zotavené spermie jsou připraveny k injekčnímu vpravení do vajíčka. Autorem objevu  je Daniel Imoedemhe. Jeho „sušení spermií“ je považováno za husarský kousek kterým překvapil všechny renomované vědecké pracoviště zaměřené na reprodukci. Známým se najednou stalo i badatelovo pracoviště, kterým je  Dr. Erfan and Bagedo Hospital ve městě Jeddah v Saudské Arábii. Konec citace, kdo má zájem o podrobnosti, nechť si přečte článek.

A jdem na další jednohubku: Babylonské zmatení jazyků trvá dodnes. Když dneska člověk řekne člověku "Já Ti pomohu.", drtivá většina lidí si to vyloží jako "Já to udělám za Tebe.", což ovšem většina ochotných pomoci tak opravdu nemyslela. Je tedy správnější nepomáhat, protože nabídnutou pomocí danému jedinci uzavřeme cestu pro nalezení vlastních sil k vymanění se z nepříznivé situace? Jak kdy. Je zapotřebí velmi pečlivě uvažovat, zda se daný jedinec opravdu nemá šanci dostat se z nepříjemné situace vlastními silami. Musíte de facto na okamžik myslet za něho, dostat se na jeho úroveň chápání a vnímání, abyste mohli posoudit, zda cestu z potíží vidí či nikoli. Pokud cestu nevidí, ale vy ano, řekněte mu, co byste na jeho místě dělali vy. A nechte na něm, ať zváží možnost se touto cestou vydat či nikoli. V některých případech se rozhovorem s ním dozvíte, že skutečně chce, abyste danou situaci vyřešili za něho, a tím pádem převzali jeho zodpovědnost. To je potom na vás, zda chcete totéž. Většinou by mu to ale nijak nepomohlo na jeho cestě mentálního vývoje. V rámci hesla "Dej mu co potřebuje, ne všechno co chce." bych se přimlouvala za to, takovému člověku pomoc odmítnout, protože na jisté kvantové úrovni jsme všichni jedním celkem, a pokud nějaká část daného celku nepracuje optimálně, nemůže pracovat celek na plný výkon, protože ta nefunkční část ho brzdí. V horším případě ho poškodí aneb řetěz je tak pevný, jak pevný je jeho nejslabší článek. Samozřejmě, pokud vidíte, že ten člověk tu situaci sám zvládnout nemůže, je lepší v rámci uvedeného pravidla skutečně zodpovědnost převzít. Právě proto, že tím pomůžete sami sobě. Věřím, že vás vychováme tak, abyste ty situace uměli posoudit.
Mám vás ráda.
bábí




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.