Fotka

Našel jsem, snad ne náhodou, fotku, na které byli lidé, které jsem pořádně neznal. Nějaký mladý muž, kterému nebylo vidět do tváře, a dívka, které na opak do tváře vidět bylo. Byla to společná fotografie objetí.

            Ačkoli jsem neviděl tomu muži do tváře, dovolil jsem si tušit, co asi prožíval – byl zabořený do vlasů té dívky, jistě cítil její blízkost a teplo, snad i vůni, pokud byl schopen ji vnímat. Možná ji miloval, možná ne, pravděpodobně cítil vzrušení a snažil se tu dívku líbat.

            Té dívce jsem viděl do tváře, a oproti mladému muži, byl její pohled daleko víc zajímavější, upoutal na první pohled. Možná by se dalo podobně vyčíst, co se tenkrát odehrávalo té dívce v hlavě, ale protože jsou ženy v mnohém větší kouzelnice, než my muži, jen těžko lze dělat závěry. Její pohled prozrazoval, že tam je s tím mladým mužem. Jistě cítila jeho blízkost, snad polibky – pokud se ji snažil líbat, a jistě si všimla jeho vůně a pravděpodobně i jeho vzrušení. Nemyslím si však, že toho muže milovala, protože její pohled kloubil jistotu s nejistotou. Její oči nezrcadlily jeho blízkost, ačkoli mohly prozrazovat chuť po vzrušení. Její oči neprozrazovaly to, že mladého muže miluje, ale to, že chce mít někoho blízko sebe, on to však s největší pravděpodobností nebyl. Možná chtěla světu ukázat, že není sama. Což ale byla věc, kterou na druhou stranu nebylo třeba dokazovat – po té dívce by zatoužil mnohý muž. A tak pořídila tuto fotografii, kde byli oni dva – její oči však hovořily o tom, že ve skutečnosti se cítí být osamocená.