Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Švédové v Brně

11. 05. 2020
13
27
1515
Autor
bixley

Podle pověsti se v Brně slaví vítězství nad Švédy tím, že se zvoní poledne v jedenáct hodin. Historická skutečnost ale byla jiná...

 

Přijela jsem po delší době do svého rodného Brna. Před Hlavním nádražím byl obvyklý ruch, spousta křižujících se tramvají a auta směřující ke Grandhotelu a k železničnímu viaduktu. Rozhodla jsem se, že se projdu, přešla jsem tedy po přechodu všechny tramvajové koleje a zamířila na Masarykovu třídu.

 

Už na jejím začátku jsem ale slyšela nějaké bouchání. Jen aby se tam zase něco nekopalo, řekla jsem si. Vždyť náměstí Svobody není tak dávno opravené. Se zájmem jsem nahlížela do výkladních skříní a sledovala, co se změnilo a co je nového. Zajdu se také podívat na Zelný trh a koupím si tam nějaké ovoce, uvažovala jsem.

 

Moji pozornost ale po chvíli upoutalo něco docela jiného. Začala jsem si všímat zaparkovaných aut nejprve podle jednotlivých značek. Převládala volva. To mě zarazilo, volva jsou přece auta švédské výroby. Zaměřila jsem se proto na označení státu – a skutečně, všechna měla značku S – Sverige. Co se to děje? Že by tu Švédové měli nějaký sraz?

 

Čím více jsem se blížila k náměstí Svobody, tím hluk sílil. Postupně dav lidí mířících na náměstí houstl a moje zvědavost vzrůstala. Tohle si nesmím nechat ujít.

 

Když jsem došla na kraj náměstí, zahlédla jsem na druhém konci u Morového sloupu jakési postavy v historických kostýmech. Jejich oděvy jsem odhadovala zhruba na 17. století. V polovině náměstí už jsem musela kličkovat mezi spoustou lidí, abych se dostala do středu dění. Tito herci nebo kejklíři  měli na vysokých podstavcích zavěšené velké zvony. Proč zrovna zvony? přemýšlela jsem. Pohlédla jsem na hodinky. Blížila se jedna hodina. Vypadalo to, že to je právě doba, kdy chtějí začít se svou produkcí.

 

K mému překvapení jeden z účinkujících zabouchal na buben a zavolal anglicky: „Ladies and gentlemen!“

 

Tak ono to ještě ke všemu bude v angličtině. Ohlédla jsem se po přihlížejícím davu. Budou tomu všichni rozumět? Nebo se to bude překládat? Ale nepřekládalo. Celé představení probíhalo anglicky. Jeden z účinkujících oblečený do generálské uniformy předstoupil na improvizované pódium, rozvinul roličku papíru s textem a začal z ní předčítat:

 

„Já, generál Lennart Torstenson velectěnému publiku sděluji, že už dál nehodlám snášet překrucování historických faktů. Přišel jsem za vámi ze vzdáleného roku 1645, abych vše uvedl na pravou míru. 4. května 1645 jsem začal obléhat Brno a je-li pravda, že u vás je nyní rok 2020, je to už 375 let. A celou tuto dobu šíříte o mě nepravdu. Musím ovšem připustit, že obyvatelé Brna si tehdy vedli výtečně, neboť my jsme byli v mnohatisícové přesile.

Nejprve jsme obsadili Staré Brno, posléze jsme budovali podkopy a ostřelovali váš hrad Špilberk, ale nic nepomáhalo. Řekl jsem tenkrát: "S tou myší dírou, budu hotov do tří dnů. A tu starou holou studenou kuchyni, tu dobudu nejpozději do jednoho týdne!" To jsem se šeredně spletl. Brno nebyla myší díra a Špilberk nebyl studená kuchyně. Brňané se rvali jako lvi. Museli jsme až ke Špilberku vykopat zákopy, které jsme posléze naplnili černým prachem, abychom jejich opevnění vyhodili do povětří. Žel, nezdařilo se. Koncem června jim navíc přišla posila císařských vojáků, která nás zahnala na útěk. Domnívali jsme se totiž, že na nás útočí celé císařské vojsko.

Potom se Brňané nějakým způsobem dověděli, že i my očekáváme pomoc z Uher. Měly nás doplnit jednotky Zikmunda Rakoczyho s velkými děly a zásobami střelného prachu. Jakmile to Brňané zjistili, hned na nás zaútočili. Možná bychom je odrazili, ale strhla se průtrž mračen, do našich zákopů se dostala voda a několik našich vojáků utonulo. Poté mě stihla dna a musel jsem předat velení generálu Kasparu Mortaigne. Naše posily nakonec dorazily 19. července. Ale velitel Brňanů de Souches nás opět překvapil. Koncem července na nás udělali další výpad a zapálili nám řadu střílen a dřevěných bednění.

V první půlce srpna jsme ovšem už měli střelbou poničené a pobořené jejich hradby a chystali jsme se proto na hlavní zteč, kdy jsme doufali, že jsme ve výhodě a že Brno konečně padne. 13.srpna jsme rozestavili děla a namířili je na Petrov. Rozhodl jsem, že k hlavnímu útoku dojde 15. srpna. Ale Brňané nás opět převezli. Přivítali nás barikádami a ručními granáty. A to jsme prosím útočili na šesti místech. I když jsme pronikli do města, čekaly nás tam různé pasti a léčky, uvízli jsme v příkopech. Útočili jsme nejen dopoledne, ale ještě kolem páté odpoledne. Chtěli jsme s generálem de Souches uzavřít příměří, ale nechtěl o tom ani slyšet. Následujícího dne nám jen na dvě hodiny dovolil odnést mrtvé. Mezitím jsem se ovšem dověděl, že Rakoczy podepsal mírovou smlouvu s císařem a že je tudíž další obléhání Brna marné. Odtáhl jsem tedy se svým vojskem, ale zapálili jsme ještě mlýn v Komárově a několik okolních osad. Tak jsme alespoň po sobě zanechali zkázu.

A nyní se dostávám k onomu překrucování faktů. Celá staletí se o mě šíří lež. Prý jsem prohlásil, že pokud nedobudu 15.srpna město do poledne, odtáhnu. A protože náš útok byl opravdu silný a Brňané se obávali, že ho nevydrží, začali zvonit poledne na Petrově už v jedenáct. A já jsem odtáhl. Tak to tedy ne. Takhle to nebylo. Kdyby Rakoczy neuzavřel mír, byli bychom bojovali dál. Takže nyní to uděláme naopak. Zvonit poledne budeme my a v jednu hodinu! A proč? Protože předpokládáme, že veškeré dnešní brněnské obyvatelstvo se takového rámusu lekne a po mnoha staletích před námi konečně uteče.“

 

Poté další účinkující v historických kostýmech rozezněli veliké zavěšené zvony. Byl to ohlušující rámus. Zvony totiž zvonily přes sebe.

 

Náměstí Svobody bylo v tu dobu už plné lidí. Prohlížela jsem si tváře neznámých diváků a přemýšlela, zda tomu rozuměli. Ale z toho, jak pokyvovali hlavami a usmívali se, mi bylo jasné, že ano. Byl to skvělý happening. Když po delší chvíli všechny zvony dozněly, celé náměstí Svobody začalo nadšeně tleskat. „My nebudeme utíkat! Nikdy!“ ozývalo se ze všech stran.

 

A Švédové nás potom překvapili ještě víc. Z nedaleké dodávky začali nosit na umělohmotných táccích švédské masové kuličky a nabízet občerstvení.

 

Generál Torstenson by se asi divil, říkala jsem si. Celý happening totiž vypadal jako založení společnosti česko-švédského přátelství. Vmísila jsem se do davu a začala si povídat s českými diváky i švédskými herci. Neobyčejně jsme si to užívali. Bylo to nádherné odpoledne.

 

 

 


27 názorů

bixley
12. 05. 2020
Dát tip

Díky, Bystroočko.


Bystroočko
12. 05. 2020
Dát tip

Veľmi zaujímavé , dobre čítavé a svieže.


bixley
12. 05. 2020
Dát tip

Alegno, díky, to jsem ráda.



Alegna
12. 05. 2020
Dát tip

dobrá práce, máš můj odbiv i dík, zase jsem o něco bohatší :-)


bixley
12. 05. 2020
Dát tip

zzlatý, máš pravdu, zejména poslední století se dějiny dost předělávají podle momentální ideologie. Těžko dnes říct, jak to před těmi 375 lety opravdu bylo, pamětníci už nejsou. :-) Ale předpokládám, že to bylo zaznamenáno v nějaké kronice. Díky.


zzlatý
12. 05. 2020
Dát tip

Pěkná reportáž, která zaslouží uznání... Mohu dát pouze jeden tip.Dnes je v módě "upřesňovat" dějiny. Třeba i to, že Prahu osvobodili Vlasovci. Nikdo však nezdůrazňuje, že Němci se rozhodovali, zda má smysl ještě bojovat a raději neskončit v zajetí Američanů. Protože se nechtěli dostat do obklíčení Rusů. Přesto se našli fanatičtí magoři, kteří (v Příbrami) stříleli ještě 12. května. Rusové si definitivně pošramotili pověst diktátem Moskvy, jehož vrcholem byl rok 1968. 


bixley
12. 05. 2020
Dát tip

Kočkodane,to jsem ráda, žemi nezvoní umíráček.

Revírníku, jsem ráda, že jsem si Tě nakonec usmířila.

Přemku, ani jsem nečekala, že by to tak mohlo zapůsobit...


lastgasp
12. 05. 2020
Dát tip

To mě perfektně sedí. Přiznám se, že jsem předpokládál, že šlo o uskutečněnou performaci. Tak sugestivně a věrně podaný příběh jsem dlouho nečetl. Odpovídá to i mým představám a některým mým příběhům z Malé strany. Bezva.


revírník
12. 05. 2020
Dát tip

Na jedné straněs mě naštvala, že by se naše pověst měla mýlit, na druhé - jako rodilého Brňana a Evropana - usmířila uspořádáním mezinárodního happeningu Švédů a Čechů, a to rovnou na náměstí Svobody.


Kočkodan
12. 05. 2020
Dát tip

Ani po dnešku není – co se mne týče - čtení tvých dílek odzvoněno... ;-)


bixley
11. 05. 2020
Dát tip

Ireno, díky, byla to jen fantazie.


bixley
11. 05. 2020
Dát tip

No jasně!


To musel být opravdu parádní zážitek. :-)


bixley
11. 05. 2020
Dát tip

Díky, zeledo. 


zeleda
11. 05. 2020
Dát tip

Pěkně jsi to napsala. Vypadá to docela hodnověrně. Tuhle pověast skutečně neznám. 


bixley
11. 05. 2020
Dát tip

Jo, díky za upozornění.


papouch
11. 05. 2020
Dát tip

Saab se už hódně dlóuho nedělá :-)  napiš tam Volvo :)


bixley
11. 05. 2020
Dát tip

Díky, omlouvám se. s těmi kuličkami jsem to nedomyslela... :-)

Díky za tip, Čudlo.


trocha historie....nikoho nezabije...a tady to není jen  suché podání.....početla jsem si s chutí...jen ty švédské masové kuličky na mě nezbyly :-(.............*/*************


bixley
11. 05. 2020
Dát tip

Díky, vesuvanko. Podobných happeningů bývá v různých městech spousta, tak není těžké si něco podobného představit.

Aleši, nafilmovat by se to mohlo, ale nevím, jak by to udělali s těmi zvony... :-) 


To by mohl někdo použít jako scénář...


vesuvanka
11. 05. 2020
Dát tip

Pěkně a sugestivně napsané a zajímavé. Překvapilo mě, že jsi to zažila jen ve fantazii. TIP


Gora
11. 05. 2020
Dát tip

Pointa s termínem dobytí je pěkná, Renato... to by mne zajímalo, kdy s to zažila, nyní v době viru to jistě nebylo:-) nebo ve fantazii... 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru