Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hosté do domu 1/4

12. 05. 2020
10
25
1333
Autor
revírník

 

Hosté do domu

 

Petrovice 12. ledna 2000

Naši milí přátelé!

Zdravíme Vás z našich hor. Děkujeme za krásná vyznání přátelství. Co se týká té chvály na nás, tak to, Maruško, přeháníš. Všichni jsme lidé hříšní a slabí, jen se těm slabostem někdy víc snažíme bránit. A v tom jsme možná zároveň s Vámi a mnoha spřízněnými dušemi poněkud úspěšnější, než ti, kdo se o to nesnaží. Ale není to ani tolik zásluha, jako radost. To znáte stejně dobře jako my.

Přejeme Vám, aby to s Vaší holčičkou šlo stále víc k dobrému, abyste si pořád lépe rozuměli, všichni tři to nutně potřebujete. Nejvíc ona.

Nemám rád těšení, protože zkracuje život. Proč bych se měl už teď těšit na něco, co teprve bude, a chtít, aby to bylo co nejdřív a to, co je mezi dneškem a tím budoucím ignorovat, a tak do nicoty zahánět hodiny a dny? Aby mi už přestaly překážet? Není škoda o ně zbůhdarma přicházet? A co když to tak, jak si přeju, nakonec nebude? Proč raději co nejlíp a nejsilněji neprožívat přítomnost? V tom se mnou souhlasí naše milá cérenka Taňulka. Na rozdíl od Jaňulky, která toto krédo neuznává a stále se na něco těší. Ale tentokrát se s ní taky trochu těším. Těšíme se, až se s Vámi u nás přivítáme a budeme trávit společné chvíle v klidu našich hor. Bude se Vám líbit horský potok, co nám bez přestání šumí pod okny, a taky to, jak každé ráno, o moc dřív, než pro nás v dolině vyjde slunce, uvidíte ze svého pokojíčku v podkroví růžově ozářenou Slunečnou. A kdo bude mít chuť, může se ráno pro osvěžení umýt v potoku. Vedou k němu dolů vedle našeho mostu malé krkolomné schůdky. Chodím tam skoro každý den. Když je mráz a lezu mokrý ven, přimrzám rukama k mostnímu zábradlí. Je to paráda. Ale tato moje radost má jednu trhlinu. Když už jsou sousedé vzhůru, tak jim asi předvádím pěkný tyátr, a to mě ještě někdy dokáže odradit. Musím si zvyknout vstávat před ostatními. Jenže ono se tady tak dobře spí! Pro mě až neuvěřitelně. Vždycky se podivím, kolik už je hodin. Asi to bude nejen tím, jak se cítím zmlácený po všem tom vybalování a zavěšování polic a sekání dřeva a nevím po čem všem, ale taky tím, jaký je tu klid, nikdo a nic mě nebudí. Je to také úleva. Jsem už přece v důchodu, proto nic nemusím. Tak to aspoň tvrdí Jaňulka.

Bude se Vám líbit toulání našimi lesy. Byli jsme už na několika vycházkách, o každé by stálo za to vyprávět. Tak třeba jak jsme hledali jeden z pramenů Petrovického potoka a když jsme šli lesem proti proudu, Jaňulka pořád nacházela zajímavé kameny, které by chtěla do skalky, jenže byly moc těžké a ruksak si nevzala, takže je tam s lítostí nechávala. Potom, jak jsme stoupali, potok se nám větvil do menších potůčků, těch stále přibývalo a nakonec jsme vyšli z temné smrčiny do světla javorového, jasanového a bukového smíšeného porostu, kde je to pravé prameniště. Ne jeden pramen, ne jedna studánka, jak jsme čekali, ale desítky pramínků! Stahují se v hlubokém sněhu pod našima nohama z celé šířky toho světlého porostu, co je teď bez listí. To prameniště vypadá jako otevřená dlaň. Je to velký rozdíl proti našim lesům na Třebíčsku, kde potůček je vzácnost. Příště půjdeme hledat druhé prameniště. I to je kdesi pod vrcholem Kutného (866), jako toto, jen poněkud západněji. Oba potoky se slévají až na kraji vsi pod hájenkou.

Mohli bychom vyprávět o nedělní túře na Větrnou (794), Jaňulka už s tou nožičkou měla dost, ale stálo to za námahu. Nejen proto, že jsme po míjení spousty jeleních stop nakonec potkali na vzdálenost asi třiceti metrů pětičlennou tlupu laní a kolouchů, ale hlavně pro ty nádherné výhledy. Už se stmívalo, když jsme se hlubokánským sněhem spouštěli rovnou dolů, k naší chaloupce, tři sta metrů hluboko pod sebou. Protilehlou půlku údolí jsme měli jako na dlani s pouličními světly a rozsvícenými okny obydlených chalup a kolem nás krásné, vysoké, silné smrky a stráň porostlá tím lesem příkře spadala a zakrývala naši polovinu vsi. Bylo to jako v pohádce. Potom, tam dole, skoro už pod lesem, jsme pořád nemohli zdolat strmé břehy bočního potůčku, co ve vsi zleva vtéká do Petrovického, a tak jsme se brodili sněhem podél něho, až nás k dobrému brodu zavedly stopy jelenů, kteří tudy přecházejí. Měli jsme všeho dost, když jsme se blížili k domovu. Té námahy! A té posilující krásy!

Mám vykládat dál? Ne, bude líp, když si ty procházky a túry sami prožijete. Čekáme, kdy se ozvete. Přijeďte brzy.

Vaši Petrovičáci.

 

Pozvání na návštěvu. Návštěvy. Janina radost z největších. Sdílení dojmů. Možnost pohoštění, jakého jen je ve skromných podmínkách schopná. Vedle její druhé vášně, pěstování růží a kvítí vůbec, tedy vedle zahrady a všech zahrádek – a­ť už v pokoji, pokojíčku, oknech, na terase, dokonce na půdě – zvaní na návštěvu a hoštění je to, co činí Janu blaženou. Já jsem si na to zvykl, stává se to i mým potěšením. Není to vůbec těžké, s takovou hospodyní, která skoro z ničeho dokáže vykouzlit vždycky kus tepla a radosti.

 

 


25 názorů

revírník
16. 05. 2020
Dát tip

Těší mě, Philogyny.


revírník
12. 05. 2020
Dát tip

Vítám tě, Čudlo.


revírník
12. 05. 2020
Dát tip

Aha.


Milý Revírníku, máš pravdu, nic se nemá přehánět. A jsem ráda, že i lidé to vidí stejně, nebo podobně :)

Ke Slunečné si dovolím malé vysvětlení: jezdíme tam už delší dobu, ale jezdíme odjinud než z Petrovic (sídlo domovské organizace máme v Přerově) ta cesta je na mapě proto, abych sama sobě dokázala, že to je nesmysl a nemůžeš myslet "naši" Slunečnou, ale ukazuje se, že to možné asi je. Jezdíme přímo na Slunečnou a z té podnikáme výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí. Pěšmo. A pak se zase vracíme zpět do tábora a tak stále dokola. Vesnicím se snažíme spíše se vyhýbat.


revírník
12. 05. 2020
Dát tip

Pardon, teprve jsem si to zvětšil a vidím, že nemáte start na Slunečné, ale přímo ve vsi před obecním úřadem. Naše Slunečná je jižní úbočí Veké Stříbrné, až po státní hranici na hřebeni. (Teď - po kůrovci - je skoro bez lesa).


revírník
12. 05. 2020
Dát tip

Milá Arwen, samozřejmě to tak máme takřka všichni, každý se rád na něco těší, přesně z toho důvodu, jak říkáš... No ale maličko přehánění - aspoň v takovém hraní na literaturu, jak to mám já - neškodí, no ne? Nic se asi nemá přehánět.

Jéškovyvoči! To je naše Slunečná, tam kde máte start! Kde se tam bereš, Petrovičačko?


I dneska se píší dopisy a posílají čumkarty (pohlednice), ačkoli uznávám, jsem narozená nejenom v minulém století, ale dokonce, považte tu hrůzu, v minulém tisícíletí :-)

Z náznaků usuzuji, že vyprávění bude ještě zajímavé. Už teďka ráda začínám chtít ignorovat dny mezi dneškem a tím budoucím. Těšení se na věci příští je přeci hezké. Stejně, jako okamžiky přítomné. Copak to jde, na nic se netěšit, jen existovat a čekat na konec? Možná ano, ale já to neumím. Těšení se na něco mi dodává sílu a chuť do živoat. A věřím, že lidé, alespoň někteří, to mají stejně.

Slunečná? To asi nebude "naše" táborová chata https://mapy.cz/s/fulovotuha :)


revírník
12. 05. 2020
Dát tip

Na to si holt budeš muset počkat. Ale děkuju za zájem.


bixley
12. 05. 2020
Dát tip

Jo, na papír sepsávaly mnohem krásnější dopisy. A moc krásně jsi v něm vylíčil vaši túru, přála jsem si tam být taky. tak jsem zvědava, jestli přijedou a kam spolu vyrazíte...


revírník
12. 05. 2020
Dát tip

Diano, jestli bude už ta příští návštěva vylíčena pro tebe dost podrobně nevím, ale stav se tady zítra a uvidíme.

Milá Blackie (a taky Luboši), přičtěte to třeba mému kornatění mozkových buněk, ale přiznávám se strašně nerad, že ačkoliv Čapka miluju a znám takřka od á do zet, poštovní skřítci ani pan Kolbaba mně věru v této chvíli vůbec nenapadli. Takže otazník nebyl kvůli přebreptu, nýbrž momentálnímu výpadku paměti. Hamba mně.

 


aha ... tak proto otazník......byl tam překlep...správně KOLBABA


ta odpověď byla na Lubošovo poštovní skřítky....ty neznáš ? Čapek Karel (Devatero pohádek) Pohádka pošťácká ?

"pan Kolbaba, povoláním pošťák a listonoš "..............

https://www.cesky-jazyk.cz/citanka/karel-capek/pohadka-postacka-devatero-pohadek.html#axzz6MDJbxOwC

 
 

Diana
12. 05. 2020
Dát tip

No, škoda. ;-) U nás se také říkalo "Host do domu - hůl do ruky" ;-) Doufám, že příště návštěvu vylíčíš podrobně ...


revírník
12. 05. 2020
Dát tip

?


Kolbala si poradil..........


revírník
12. 05. 2020
Dát tip

Luboši, teďs mně připomněl, že ano, že to byl dopis opravdu tehdy ještě "poštovní", tedy papírový. To by si leckdo z dnešní dvacítkové generace nemusel uvědomit, protože asi nikdy žádný takový neviděl a nechápe možná, že se psávalo na papír a posílalo poštou.

Těšíš se marně, Hůl do ruky nebude nikdy.


Kočkodan
12. 05. 2020
Dát tip blacksabbath, Arwen Leinas

 

Pro postovní skrítky byl tvuj dopis hodne vysoká karta…

 

A uz ted se obzvlást tesím na ctyry díly Hul do ruky. (úsmev)


revírník
12. 05. 2020
Dát tip blacksabbath

Byli jsme tam čtrnáct let. Teď už šestý rok poněkud jinde, dvacet kilometrů odtud. Ale o tom (dá-li pámbu - to nesmím ve svých letech opomenout vždycky dodávat, když se zmiňuju o budoucnosti) bude snad řeč mnohem později, až v další, té mé poslední knize (která však už napsaná je).


Gora
12. 05. 2020
Dát tip

Takže jste tam již dvacet let, Jardo? 

Pěkné dopisy se psávaly - tedy psal je ten, pro koho je čeština tak samozřejmě pěkná jako pro tebe:-)


revírník
12. 05. 2020
Dát tip

Viď, Přemku?

Andělko, jsi celá Jana.


Andělka1
12. 05. 2020
Dát tip

Přijela bych též. Též bych ráda někoho přivítala. Těšení je krásné.


lastgasp
12. 05. 2020
Dát tip

Takovému pozvání s vyznáním, nelze odolat. Bezva.


revírník
12. 05. 2020
Dát tip

Za to sdílení děkuju i já tobě.


Host do domu.....Bůh do domu......děkuju za krásnou procházku....sdílení....*/***********


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru