Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Naděje

12. 05. 2020
2
0
318

Opět taková kratičká rádoby básnička. Snad se bude líbit. Jak už jsem psala u té minulé, nemám s bácněmi žádné literární ambice, využívám je na boj s vnitřními pocity.

Naděje

Tajemná postava, na konci cesty
ze stop, mi podala naději.
Ten člověk nosil masku ženy,
kterou nazýváme tváří.
Oči jantarové barvy
a vlasy jakbysmet,
mé srdce uhranuly
moudrý starý kmet
by údivem ústa zavřít nestačil.
Hořící pustinou rtů vábila mne.
Není pramen, jenž by lásku smyl.
Ani dávný Sisifos s ní nepohne.
Toužila jsem vztáhnout ruku
ústy ochutnat labutí šíj.
Na hruď svou však přivinu
jen samoty krutý díl.
Postava se ve stín skryla
zády ku mne otočila
před ní, že šla další žena,
na cit vroucí zanevřela
Nepustím já bílé pírko,
v dlani sevřu jej pevně,
naděje je vzácné dítko
kráčet v kruhu můžeme
za sebou svorně
všichni…


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru