Blues dvou černých siluet

Blues dvou černých siluet 

Dvě černé siluety nahých lidských těl, 
naproti v baru Tragédie, 
své nedokončené symfonie, 
dohrává zpitý archanděl Gabriel. 

Unavené tělo padá, nástroj vydal zmatený hluboký tón, 
svěšená křídla překrývají dlaně, 
kdo přijde plivne si na něj, 
a ti dva od naproti se hádají, zda li je či není to on. 

A ty tančíš jakoby první den byl teplého máje, 
tančíš a asi nevnímáš zlý kapky deště a blues, 
který nám černej vítr hraje. 

Trapná marnotratnost děje, 
ztracená v teple dopadajících slin, 
cizímu sčítání vin, 
potají do tmy, kdosi se směje.

Dvě černé siluety nahých lidských těl,

možná jenom ty víš kdo nám tou melodií,

kdo nám tou melodií vlastně co říct chtěl.

A dál tančíš jakob první den byl teplého máje,

tančíš a dobře víš, tohle blues ani vítr, ani déšt,

nikdo, nikdo nedohraje!