Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 437 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+9 neviditelných
Země antilop
datum / id15.05.2020 / 506928Vytisknout |
autorVigan
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno78x
počet tipů7
v oblíbených1x
Prolog

https://www.youtube.com/watch?v=Hvi0wgE8RCI

Země antilop

Přeskakování zamrzlých louží dalo Jaroslavovi zabrat víc, než by si byl představoval. Měl však dost síly z vydatného spánku. Empétrojka valila do uší oblíbenou radiovou stanici s čerstvými zprávami. Jaroslav všechno věděl. Plné nádraží autobusů rozespale popojíždělo a výklady obchodů se třpytily polonahými figurínami. Jaroslav nikoho nevnímal a přemýšlel mezi jednotlivými zprávami, kde nakoupit rajčata a levnější jogurty s prošlou lhůtou. Táhl do práce svoji obvyklou igelitovou tašku jídla. Šel pomalu. Míjel prázdný kyjovský trh. Rozednívalo se. V oknech ligotala vánoční světýlka.

Čím by se měl člověk řídit, když přechází přes přechod, který nefunguje? Nikdo nevěděl, každý někam spěchal. Jaroslav čekal, až nic nepojede, stál těsně u okraje vozovky. Jeho rozložitá a vysoká postava převyšovala všechny ostatní a spěchající. Jaroslav poslouchal rádio a stoupal na bílé pásy důrazně, jako by chtěl silnici rozdrtit, narážel do lidí a odmršťoval je do vozovky. Lidé se po Jaroslavovi ohlíželi a někteří mu na zebře uštědřili pár šťouchanců. Mnozí Jaroslava, vidouce jeho mohutný plnovous s nudlemi ze včerejší polévky, obcházeli rychle obloukem. Jaroslav strkance nevracel, kráčel pomalu a ze zpráv ve sluchátku nebyl příliš nadšen. Cesta někam se sluchátky skončila. Na vrátnici se mlčky pozdravil se starým Vránou. Přes velký dvůr s paletami procházelo několik zaměstnanců z noční směny a na Jaroslava se pousmálo. Jaroslav úsměvy neopětoval, spěchal do první ranní sprchy. Tento den jich bude ještě několik, protože Jaroslav doma ráno posnídal v lednici zastrčený jogurt. Nebral zřetel na datum. Stálo tam: spotřebujte do 30. 5. 2011. Jogurt byl veliký a jahodový. Nechutnal valně. Jaroslav do sprchy tentokráte utíkal.


Mašina vyplivovala kanystry. Jaroslav je s funěním odebíral a pokládal do velikých košů. Sluchátka na uších hlásila počasí. Jaroslav pokyvoval hlavou a mírně se předklonil. Pod velikým břichem nahmatal jezdce na zipu a po paměti se jej snažil nasměrovat na protistranu, kde je zastrkovátko. Začal nový příval zpráv a mašina zvýšila své tempo. (Z vedlejší mašiny ho zrychlila ruka na tlačítku s doprovodným jízlivým smíchem škodolibé kolegyně). Jaroslav s oběma rukama nad poklopcem hledal svého jezdce, protože počasí bude mrzuté a Jaroslavovi je pořád zima. Čepice mu sjela do čela, vyskočily na něm krůpěje potu, stékaly do vousů jako horské praménky. Mašina poskakovala a kanystry padaly na podlahu. Jaroslav honil svého jezdce, empétrojka mu poslala do uší Zemi antilop. Jaroslav zrudl a zařval: „Hajzlové!“ Jeho bas zastavil chod všech mašin. Jaroslav promluvil, řekly si a tiše čekaly, co bude dál. „Darebáci! Lumpové! Dacani!“ zvuk vyletoval z Jaroslavových vousů jako z doupěte spícího mědvěda, jenž se právě probudil. Na dlani Jaroslava leskla se kapka medu od snídaně, dával si jej každý den do gruzínského čaje. Zarostlý muž se na ni zadíval. V levém oku mu drze vyhlížela slza. Přemýšlela, zda-li se spustit za potem do houštiny vousů. Rozhlédla se po ztichlých mašinách, zachvěla se a zůstala.
„Bude zima,“ řekl Jaroslav svému jezdci a vypnul mašinu. Na toalety šel pomalounku, stejně už bylo pozdě. Mašiny se nakláněly do ulice a potměšile sledovaly velký flek na Jaroslavových nohavicích.



Majitelka firmy si nechala Jaroslava zavolat. Seděla klidně v křesle, okna otevřená, přichystaná s přílivem čerstvého vzduchu na podivného zaměstnance. Prohlížela si novou manikúru a telefonovala s manželem. Na stole si prohlížela fotografii svých dětí. Neměla dobrou náladu a chystala se Jaroslava vyrazit z práce. Jaroslav se právě převlékal v šatně.
„Pane Červenka, máte jít k šéfové,“ řekla kolegyně Andrea. Červenka se ohlédl, ve velkých červených trenkách kontrastoval s bílými zdmi tak, že to kolegyni Andreu doslova přikurtovalo k pantům, ode dveří se nedokázala odlepit. Jaroslav stál klidně, záda posetá černými chlupy kulantně nastavil směrem k ní, a pak se otočil směrem ke své skříňce a trenky sundal. Vzal si poslední náhradní a převlékl se.
Šéfová přecházela po telefonování sem a tam. Vzala ze stolu lejstro a projížděla jména, u nichž se červenal křížek. Pak zavolala na sekretářku: „Víte co, Jaruš, vyřiďte to s ním vy, nemám čas a chuť čichat ten jeho odporný smrad!“
Jaruš převzala papír s nešťastníky a kuňkla servilně: „A co mu mám dát jako vysvětlení? Pokud vím, normy plní dobře, jsou tu jiní adepti na propuštění. Ale holt smrdí, to je fakt.“
„Nevím, něco si vymyslete, od čeho jste moje sekretářka? Vyhoďte ho kvůli tomu ukrutnému smradu. Proboha, vždyť páchne jak cap!“ řekla majitelka.
„Já vím no, je divný, ale je velmi sečtělý a normy plní, ale...“ sekretářka pokrčila rameny.
Červenka už klepal na dveře. „Moment!“ zařvala majitelka a schovala se ve své kanceláři. „Volno!“ pozvala Červenku dál sekretářka.
Červenka nesměle otevřel, sekretářka mu mlčky podala lejstro s červenými křížky. Červenka kývl, vzal lejstro a taktéž mlčky odešel. Nesladký, velký a jahodový jogurt zahrozil svým datem spotřeby potřetí a vyhlédl na chodbě, přímo přede dveřmi kanceláře paní majitelky Ing. Boženy Vykydalové. Jaroslav Červenka právě poslouchal zprávy o brilantním závěrečném lopu Petry Kvitové a kurňa vyhrála dvacet miliónů dolarů. Do šaten to bylo daleko. Jaroslav sundal kalhoty i trenýrky červené a pověsil je na vyleštěnou zlatou kliku. Našel pod pupkem na zipu vesty jezdce, našmátral bystře protilehlého protihráče, úzký, polepený od sádla plíšek, zasunul a sebevědomě procházel chodbou. Na rtech se mu objevil sotva znatelný úsměv. Vyhlédl ven z okna. Kyjovské trhy plné tetiček ve vlňáčcích už začaly zpívat koledy.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

17.05.2020 21:26:50dát kritice tipVigan

Děkuju za čtení..

Phil...moje děti jsou zase alergické na kočky a psy ..ale vše máme, pčikaji, ale jsou šťastné..s tím mlékem..neznám to..mám alergií jen na pitomce..

16.05.2020 21:35:57dát kritice tipPhilogyny

Moji kluci mají alergii zděděnou po mámě, mimo jinel i na potraviny, ani nemusí mít prošlou lhůtu. Nejvíc snad na mléčné výrobky, mohla bych napsat román. Já měla posledních deset let kolegyni tohoto ražení v práci. Bylo to utrpení. Říkám si, jsem šťastný člověk. 

16.05.2020 10:34:02dát kritice tipbixley
redaktor prózy

I takové jsou osudy... Hezky zpracované.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.