Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 437 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+14 neviditelných
Zachraň můj osud 31.díl - 40.díl
datum / id19.05.2020 / 507047Vytisknout |
autorkatt-chan
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno12x
počet tipů0
v oblíbených0x
Zachraň můj osud 31.díl - 40.díl

Zachraň můj osud 31.díl 

„Adro co se tam dole stalo?“ Vyptával se mě dál Amor, až jsem svolila a vše mu řekla. „Ne počkej co to děláš!“ Vzal jsem jeden ze svých šípů a přiložil ho k Darkově hrudi i přes protest Adry. „On vážně nemá srdce. Šíp by to poznal. Co budeme dělat?“ Opatrně jsem si poskládala unavená a bolavá křídla. „Já nevím, necháme ho prospat a mezitím to probereme.“ Na Darka se snesla deka z peří a já viděla Amora jak ukládá lahvičku. „Děkuji ti. Hned jak to půjde seženu mu nějaké neroztrhané oblečení.“

„Hned to mohu vyřešit a na tvoje křídla tam mám taky něco.“ Toho jsem se bála víc, než pekla. „To nebude nutné časem se to zahojí a pokud jde o Darka je to moje břemeno nemusíš mi s ním pomáhat.“  Začal vytahovat lahvičky z batohu, než jsem se stihla bránit. V mžiku se Darkovi roztrhané kalhoty změnily na černé pohodlné kalhoty a ze špinavé vesty bylo tričko s mikinou. „To je od tebe hezké.“ Zmrznul mi úsměv na rtech. „A teď ta tvá křídla. Prosím tě, opatrně je rozevři.“ Celá strnulá jsem se je snažila spíš stáhnout víc dovnitř, ale to tak šíleně bolelo, že mi nic jiného nezbylo, než je roztáhnout. V půlce se však zasekla. „Myslel jsem si to. Slepily se měla si je nechat venku, abych je mohl ošetřit hned. Nevím čeho se pořád bojíš, ale na tuhle cestu jsem připravil jen bezpečné lektvary.“ Zastyděla jsem se a přestala se chvět. „Promiň, ale můžeš mi pomoct?“ Amor mě obešel a sehnul se. Opatrně mi lil chladivou tekutinu na záda. Další pírka skončila na zemi a tam se rozpadly v prach. „Teď to trochu zabolí, ale ničeho se neboj.“ Tohle se dalo snést. „Co mi to s nima děláš?“ Najednou mi s křídly škubnul. „Zahojily se. Ještě je musím dostat ven celá a srovnat. Vydrž ještě chvilku.“ Pár zatahání a já cítila úlevu. Po bolesti ani stopa. Otočila jsem hlavu, abych se podívala jak moc se poškodila. „Jak jsi to udělal?“ Zkusmo s nimi mávnu, abych se do nich zahalila a mohla je zkontrolovat. „To je elixír obnovy. Dobrá věcička viď?“ Pohladila jsem bělostná pírka po celé délce křídel. „Ty tvoje lektvary jsou úžasné. Teda některé.“ Amor se ušklíbnul a konečně bylo vidět, že se vrací do normálního módu, kdy je schopen jasně uvažovat. „ Takže co uděláme teď?“ Zeptal se mě a vyčkával. „Jdeme pro tvou Duchnu samozřejmě.“ Podíval se na Darka spícího v mém náručí. „Jseš si jistá? Budeš mít taky problém. Nejen s ním, ale jak v nebi tak v pekle.“ Zatnula jsem zuby, abych nezačala nadávat. „Toho se nebojím on je důležitější. On je můj a nikoho jiného!“ Poklepal jsem Adře na rameno na důkaz soucítění. „Začíná se šeřit. Počkal bych do doby, než budeme moct rozhodit hvězdný prach a uvidíme kam nás zavede. Sestoupíme na zem?“ Nadhodila jsem Darka, aby se mu pěkně spalo a nebyl rozlámaný. „Jdeme.“ Posledních pár mraků a budeme dole. Oba jsme schovali křídla a přeměnili andělské roucho na normální oblečení. „Dej mi Darka. Ponesu ho.“

„To je dobrý Amore. Skoro nic neváží.“ Po tváři se mi skutálela jedna opuštěná slza. „Víš nejde o to, že si ho chceš nést sama, ale nemůžeme na sebe rovnou upoutat pozornost lidí. Na zemi nosí muži ženy.“ Opatrně jsem předala Darka do Amorových rukou. Trochu se zavrtěl. „Stejně se brzo probudí. Musíme najít nějaké místo, kde nebudeme na očích.“ Amor přikývnul. 

Jeden krok a poslední úprava byla hotová. Amor měl černé džíny a modrou košili s jeho blond vlasy a modrýma očima se bylo na co koukat. Jemná tvář s úsměvem přitahovala pozornost ze všech stran. Lidé si ho prohlíželi. „Vidíš pak kdo tu přitahuje pozornost?“ Pošeptala jsem mu tak, aby to nikdo jiný neslyšel. „Jak já podívej se na sebe, i když nemáš vidět křídla vypadáš jako anděl.“ Její dlouhé medové vlasy byly spleteny do copu se zlatou stuhou. Oči černé a uhrančivé napovídaly, že je to rebelka tělem i duší a přitom z ní vyzařoval takový nadpozemský klid. Jednoduchá sukně přepásaná ozdobným opaskem a halenka rudé barvy odhalující ramena. „Anděl s ďáblem v těle, asi tak tě vidí.“ V Amorových očích byly najednou vidět žertovné plamínky. „ Dark nám to taky neusnadňuje. Vypadá, až moc sexy a ty jeho červené vlasy to jen zhoršují.“ Chtěli jsme se opatrně vytratit do postraní uličky, ale po chvíli jsme se nemohli hnout ani sem ani tam.

„Vy jste modely? Tak krásní.“

„ Dáš mi svoje číslo ? Hej dej ho mě uhni ty pitomče.“

„Ten co spí je božský.“ Adra začínala pěnit.

Než jsme se vzpamatovali dav šílel. Někdo nás chytnul a násilím narval do auta.     

 

 Zachraň můj osud 32.díl

„Co to děláte? Nechte nás!!“ Vykřikovala Adra a snažila se otevřít dveře na své straně. Pokus byl marný, ale toho zmatku jsem využil pro svůj prospěch. Rychle a nenápadně se mi podařilo strčit ruku do vaku s lektvary. Mám jen jeden pokus. Ta to není. Tu co hledám je kulatá a na straně má zářez. Auto nadskočilo a lahvičky o sebe zacinkaly. Jeden z  můžu se na mě otočil, ale ničeho si nevšimnul. Na mě ležel Dark a vak byl přímo pod ním. Stačilo lahvičku nahmatat a vytáhnout  opatrně zátku. „Adro nedýchej.“ Snad mě slyšela víc nahlas jsem se neodvážil promluvit. Pak nadzvedla Darka a já věděl, že můžu uskutečnit svůj plán. „Hej tupci!“ Otočili se na zadní sedadla a to byla moje chvíle. Vypustil jsem obsah lahvičky přímo na ně. Fialová mlha utvořila opar a oni jí vdechli. „Zastavte!“ Řidič šlápnul na brzdu. Auto sebou párkrát smýklo a zastavilo. „Kdo vás poslal??“ Tohle jen tak nenechám slíbil jsem si a pomohl Adře vyndat Darka ze zadního sedadla. „Peklo, Nebe.“ Vyřkli oba najednou. To se mi snad zdá.   

„Jdeme, než to vyprchá.“ Zabouchnul jsem dveře od auta. Adra popadla Darka a co nejrychleji se snažila vypadnout, ale bylo vidět, že je trochu v šoku. Nadhodil jsem svůj vak na rameno a kryl je. „Honem pospěš si, než se vzpamatují a zjistí, že jsme utekli.“ Tohle bylo spiknutí nebe a pekla. „Oni nás nahlásili hledačům. Musíme být opatrní Adro.“ Přikývla a zapadla za roh do úzké uličky. Následoval jsem ji a pořád se rozhlížel. „Takhle to nepůjde Amore. Je to moje vina měla bych se nechat chytit a vrátit Darka.“ Pohladila ho po tváři. „Je čím dál slabší. Bojím se o něj. On to nezvládne. Nic nejí ani nepije. Jak dlouho může vydržet v tomhle stavu?“ Nevěděl jsem co jí mám odpovědět, ale jedno bylo jisté. „Ty jsi jeho druhá polovina. Jeden bez druhého zemřete.“ Její oči se třpytily slzami a beznadějí. Takovou jsem ji doteď neznal. „Vstávej. No tak VSTÁVEJ! Ty jsi Adra! Jedna z nejnebezpečnějších Andělů strážců na nebi! Ty se přece nikdy nevzdáváš tak jak by ses mohla vzdát něčeho co je tvé?“ Vzal jsem ji z náručí Darka. „Když řeknu, že ho odnesu pryč daleko od tebe co mi odpovíš?“ Zatlačila slzy co se jí draly do očí a celá se napřímila. Povznesla ramena a rozzářila se jemnou aureolou síly a vznešené odvahy. To je přesně ona pomyslel jsem si a udělal s Darkem pár kroků zpět. „Já ti ho nedám!“ Hřbetem ruky si otřela zbloudilou slzu z tváře a odhodila neposlušný pramen medových vlasů. „Co budeš dělat Adro, když ti ho tady nechám zemře hlady a žízní.“ 

„Mám nápad. Amore dej mi ho.“ Nemám moc na vybranou. Popošel jsem za dva kontejnery a položil ho na rozloženou papírovou krabici. „Měli by jsme si odpočinout. Je téměř tma.“ Nechal jsem Adru a Darka o samotě a došel se porozhlédnout.

„Vstávej Darku.“ Zacloumala  jsem s ním a on se probudil. „Víš kdo jsem?“ zavrtěl hlavou a dezorientovaně se díval někam před sebe. Jeho pohled směřoval do dálky, i když hned před ním byla zeď. „Budeš jíst?“ Podávám mu kousek božského jídla, ale jen se odvrátil. „Čím tě krmí?“ Další zavrtění hlavou. On snad přišel i o řeč. Amor se vrátil a přinesl vodu. „Zkus to.“ Přiložil Darkovi láhev k ústům. Tekutina mu tekla po bradě na oblečení. „Počkej už vím.“ Lokla si a přiložila svoje ústa na jeho. Zčervenaly jí tváře a odtrhla se od jeho rtů a polkla vodu. „To se nemůžeš jít třeba projít Amore místo, aby si na nás zíral? Stejně se nenapil.“ 

„Ne nabíjí mě to. Víš já získávám svou moc právě z lásky okolo sebe.“ Adra se na mě podívala a usmála se. Bylo to poprvé od doby co utekla s Darkem z pekla. „Ono tě to nabijí.“

Řekla a přitiskla se blíž ke své lásce a krátce ho políbila. Přiložila si ruku na ústa. „Děje se něco?“ Vypadala dost vyvedená z míry. „Dark on se napil.“

 „Čeho? Vždyť si se znovu… nenapila.“

„Ani jsem nemusela lásky mám pro něj celý oceán.“

Znovu ho políbila tentokrát dlouze a Dark pil plnými doušky, když odtáhla rty byla úplně červená.

 

„No zvykej si. Budeš ho krmit několikrát denně, než získá trochu energie, aby sám chodil. Vzali mu srdce tak si bere to co mu chybí. Tvojí lásku.“      

 

 Zachraň můj osud 33.díl

 „Zvykej si budeš ho krmit často, než nabere sílu postavit se na vlastní nohy.“ Amor utichl a někam se zahleděl. Najednou k nám přiskočil a přehodil přes nás nějaký kus látky. „Ani slovo.“ Šeptnul a přimáčkl se úplně ke zdi.

Slyšela jsem kroky, které se přibližovaly, Vzduch byl najednou teplejší. Skousla jsem rty a nehnutě čekala neschopná pohybu. Něco se o nás otřelo a pak se stáhlo z uličky na hlavní ulici. „To bylo o fous.“ Amor vylezl z pod přikrývky. Párkrát se mi podařilo Darka políbit, aby se ještě trochu napil mé lásky, než budeme muset jít. Nevím jestli se mi to zdálo, tak dlouhé nebo se čas zastavil, když se konečně ukázal Amor a pomohl mi vstát. „To byli plamenní čmuchalové hledají Darka. Peklo ho chce zpátky, ale potkal jsem i nebeské poslíčky, ty zase hledají tebe.“

„A co ty Amore tebe nechtějí?“ Zavrtěl hlavou. „Prošel jsem přímo okolo nich a nic mi neudělali, ale viděl jsem do jejich srdce a vím po kom přesně jdou.“ Byl smutný jako by celý svět najednou obalila deprese,žal a smutek. „Hlavu vzhůru já jdu s tebou. Utečeme jim!“

„Dobře mám plán jak se jim vyhnout.“ Sundal vak a začal v něm hrabat. „Tady máš pro sebe a tahle modrá je pro mě.“ Ani se nebudu ptát co to je a prostě to vypiju. Věřím Amorovi a budu ho provázet a ochraňovat. „Dobře. Chvilku vydrž.“ Darka něčím polil. „Bude trochu zapáchat, ale  sníží to jeho pekelnou auru na minimum, tím se zbavíme pekelných hledačů a slídilů. To co jsi vypila z tebe dělá napůl smrtelníka stejně tak ze mě tím se změní naše čistá duše napůl na lidskou a nebudou nás moct vystopovat.“ Ukázal nad mou hlavu. Aureola zeslábla, až byla téměř neviditelná. Vlasy jindy se vlnící i bez větru mi spadaly do očí. „Až bude po všem zase budeme to co předtím mám lahvičky, ale tvoje síla bude trochu menší.“ Pohnul s vakem, který cinknul a přehodil ho přes rameno. Z opasku sundal pytlík od Rela s hvězdným prachem a trochu si ho nasypal do dlaně. Zrníčka se začala vznášet. „Jdeme Adro.“ Vzala jsem do náruče Darka, který vypadal o trochu lépe a šla za ním. Prach se dal do pohybu a vedl nás přes polovinu města. Tam kde nebylo světlo. Tam kde lidé opustili stavení zbyl jen strach. Na konci za posledním domem se prach zastavil. „Co to dělá?“ Amor se také zastavil. Bylo na něm vidět, že ho to zmátlo.  „Nevím asi hledá správnou  cestu.“ Pomalu začínalo svítat. Prach se rozvlnil a vydal se doprava, kde byla největší tma. „Někdo tam je.“ Špitla jsem na Amora a držela se těsně za ním s Darkem v náručí. Ten v klidu spal, kdyby tušil jaký mám strach, že nás chytí a rozdělí. „Jsou to hledači?“

„Nevím.“ Chtěli jsme utéct, ale prach se stále víc přibližoval k osobě zahalené tmou. První sluneční paprsky dopadly na prach, který ozářil tvář osoby. „Dariusi.“ Vydechl jsem a byl šťastný, že ho vidím. „Znám vás? Někoho mě připomínáte.“ Adra zůstala stát za mnou. „Nevzpomínáš si na Nebe? To jsem já Amor a Adra s Darkem.“ Padlí anděl nám vstoupil do cesty. „Darkem? Tím z pekla? Toho znám.“ Odvětil bez zájmu  a díval se přes okraj velkého kráteru.  „Podívej se na něj. Adra se o něj celou dobu stará co ho vytáhla z pekla.“ Posunul jsem si vak na zádech a lahvičky zacinkaly. Adra položila Darka opatrně na deku, kterou jsem stihl pohotově vyndat. Darius k němu došel a klekl si. Přejel rukou po jeho tváři a on se vzbudil. Dívali se na sebe a Darek se usmál. Poprvé od doby co jsme na cestách bylo vidět, že je spokojeny. Vzal ho za ruku a Darek se opatrně postavil. „Kamarádovi rád pomohu.“ Řekl Darius a jeho ruce zazářily, zář se přenesla na ruce Darka a postupně prostoupila celé tělo. „Kdo jsem, kde to jsem?“ Vyšlo ze rtů Darka a Adra je oba dva objala. Se slzami v očích sevřela svoje štěstí. „Zamiloval si se do mě jednou. Zamiluješ se do mě podruhé.“ Dala mu pusu. „On ode mě nepije. Co si s ním udělal?“ Odstoupila a podívala se na Dariuse. „Vrátil jsem mu trochu toho co scházelo, ale srdce nedokážu.“ Omluvně svěsil hlavu. „To nevadí moc ti děkuju jednou ti to oplatím, až budeš potřebovat.“ Slabé přikývnutí a opět zahledění do kráteru. „Na co se díváš?“ Zjišťoval opatrně Amor. „Je to asi zvláštní, ale myslím si, že jsem dřív dokázal sletět dolů a nebo ten kráter přeletět. Vítr mě láká a hladí, až mám husí kůži. Musí být nádhera létat.“ Adra neváhala a otevřela svá nebeská křídla.       

 

Zachraň můj osud 34.díl

Adra neváhala a otevřela svá křídla. Pírka se rozprostřela a utvořily vějířovitou postupku, až jí celou zahalila. Bílá se zatřpytila v paprscích slunce, které právě vycházelo. Fouknul vítr a Adra se jako na povel nadzvedla a křídla se celá načechrala. Jejich třpyt se smísil s odleskem slunečních paprsků, kdy vypadaly jako zlatavá kaskáda. „Pojď.“ Mávla na Dariuse a čekala, až se chytne. „Ty jsou nádherné.“ Pohladil pár pírek, která byla jako samet. „Taky jsi měl takové, jen protkané stříbrem.“ Řekla a vznesla se. „Děkuji za Darka. Bez něj bych nemohla existovat.“ Přikývnul a užíval si každý pohyb ve vzduchu. Vnímal vítr i natočení křídel. Ukápla mi slza lítosti nad tím co se mu stalo. „Jsem šťastný, děkuji ti.“ Dva andělé na jedněch křídlech. Neopouštěl mě smutek. Vůbec si tenhle trest nezasloužil a stejně tak i Darek. Něco s tím musíme udělat.

Amor se k nám blížil i s Darkem po boku. „Nemůžeme tady zůstat je to moc nebezpečné. Jste vidět na mílí daleko.“ Volal na mě Amor a sám se snažil působit nenápadně. Přistála jsem kousek od nich a pomalu křídla složila a schovala. Ještě trochu bolela od minulé nehody a teď nesla dvě andělská těla. „Musíme se někde schovat a počkat do večera.“ Sáhnul jsem na váček s pískem co nás přivedl, až sem a pocítil jak ubyl. Adra kývla a přešla k Darkovi a vzala ho za ruku a otočila se k odchodu. „Počkejte. Já vím, kde se můžete ukrýt.“ Dnes opět pomáhám. Někomu jsem věnoval další šťastný den. Usmál jsem se.  Zaza určitě nebude proti, až je přivedu. Je hodnější, než celé nebe a taky tak roztomilá. Procházeli jsme opatrně okolo bortících se domů určených k demolici. Další zřícená budova nás donutila si cestu prodloužit a celou jí obejít.

Adra:

„Vypadá to tu jak na konci světa.“  Prodírat se kusy sutě a cihel nebylo moc jednoduché, když jsem vedle sebe přidržovala Darka, aby nezakopl. Ulevilo se mi, že chodí po svých a nemusím ho dál nést. Lahvička co mi dal Amor proti vystopovaní andělské aury mi bral sílu. Amor byl jako schlíple kuřátko. Jeho cítění tady úplně zanikalo. Liduprázdno a pusto a on tolik potřeboval cítit lidskou lásku. Darius nás neomylně vedl bludištěm, jako by dopředu znal cíl naší cesty. „Někoho hledáte, že?“ Naše malá společnost se zastavila. „Jak to můžeš vědět?“ Zamrkala jsem a snažila se nedělat moc překvapenou. Co se vlastně stalo jemu za dobu co je na zemi?

 

„Dariusi co se s tebou stalo ode dne, kdy tě náš Pán poslal dolů mezi smrtelníky?“ Zvědavost byla silnější, než jsem si myslela a musela se zeptat. Někdo jako on nejsilnější a nejlepší z andělů. „Já si nemůžu na jisté věci dodnes vzpomenout. Poznávám sám sebe a snažím se to pochopit. Kousky vzpomínek občas zapadnou do sebe, ale stále jsem na to nepřišel.“ Podíval se na nás a já věděla, že se dívá do srdcí a nahlédne i do duše. „Nebeské a pekelné. Vaše aura je slabá, ale to neznamená, že jí nevidím. Schováváte se a něco hledáte tak moc, až by jste se všeho vzdali. Najdete co hledáte, ať je překážek kolik chce. Vidím ve vás odhodlání, ale i strach a v Darkovi prázdnotu. Jiný by se vzdal, ale vy to zvládnete.“ Zasvítili mu oči, jako by se v nich přehnala smršť blesků. „Já mám moc vidět do lidí. Mohu jim darovat své štěstí na úkor mého smutku. Pro vás je to možná dar pro mě prokletí. Nebýt Zazi byl bych ztracený, ale ona je můj anděl strážný.“ Dokončil jsem větu a kabát se sám rozvlnil. „Musíme spěchat je v nebezpečí. Neváhala jsem a roztáhla křídla. „Amore postarej se o Darka. Přijdeme pro vás a ty si naskoč budeme tam rychleji. Řekneš mi kde přistát, aby nás nikdo neviděl.“  

 

Zachraň můj osud  35.díl

 „Tady dole.“ Roztáhla jsem křídla ještě víc a snášela se dolů. Po přistání si zkontrolovala křídla a pomalu je nechala zmizet. Bolela, ale posloužila dobré věci. „Musíme jít. Rychle.“ Popoháněl mě Darius. Proběhli jsme zatáčkou a uviděli malý domek obklopený hloučkem lidí. V rukou měli kameny a zrovna se jim podařilo rozbít okno. Někdo ve vnitř vykřikl a pak nastalo ticho, které přerušil Darius. „Co to děláte?“ Šla z něj hrůza. Oči potemněli a jeho plášť se rozlétl do stran, i když se nehnul ani lísteček. „Smůla na vás.“ Skoro zašeptal a lidi upustily zbytek kamenů a kousky cihel. Dali se na útěk. „Jako by jim to pomohlo. Stejně jako mohu někomu darovat štěstí mohu ho i vzít.“ Dořekl a rychlím krokem vešel do domu. „Zazo neudělali ti nic?“ Vešla jsem za ním a uviděla na zemi ležet schoulenou dívku. Okolo bylo několik střepů z rozbitého okna a o kousek dál ležel kámen. Třásla se po celém těle. Vyzařoval z ní strach, ale přitom neskonalá dobrota. Její srdce a duše byli nejčistší jaké mohl anděl vidět, při narození dítěte. Tohle je důvod, proč jí hlídal zrovna Darius. Někdo jako ona bude vždycky v nebezpečí a chránit jí musí někdo tak zářivý jako je právě anděl se stříbrnými pírky místo bílých. Hlídá jí, i když křídla ztratil. Po tváři si cestu razila slza a za ní následovala další. Přiklekla jsem k dívce a vyndala střep a na ránu nechala stéct slzu. Rána se okamžitě zacelila.

„Děkuji Adro.“ Darius kontroloval každý její záhyb jestli nemá víc zranění.

„To nic nebylo. Někdo takový si to zaslouží.“ Přikývl a pomohl dívce na nohy. Pak rychle uklidil střepy z dosahu.

„Zazo tohle je moje kamarádka Adra. Potřebuje moji pomoc a pro dnešek střechu nad hlavou. Za námi jdou ještě dva co by si potřebovali odpočinout.“

„Tvoji přátele jsou tady vítání na jak dlouho budou chtít. Moc toho nemůžu nabídnout.“ Ukázala na prosté vybavení domu.         

„Stačí nám střecha nad hlavou. Dojdu pro ostatní.“ Vážně existuje i anděl na zemi. Pomyslela jsem si a došla pro Darka a Amora.

 V pekle:

 

Tolik strážců nebe je okolo ní. Darius není překážkou, ale Adra s Amorem mi stojí v cestě. Kroky se rozlehly halou a vyrušili mě z přemýšlení. „Vládce Temnoty je to připravené.“ Poklonil se před pekelným trůnem.Zrovna teď se to hodí. „Zrušte sledování. Mám tam svého člověka.“ Propustil jsem poskoka a vstal z trůnu, který se uzavřel. Stále mohu využít toho, že mě poslouchá. Je můj věrný pes. Odhrnul jsem závěs a podíval se na podstavec. Pod poklopem slabě tlouklo Darkovo černé srdce. „Tvůj pán tě volá do služby.“ Začalo tlouct rychleji a rychleji, jako by se probralo ze spánku. „Úkol je jasný. Přiveď mi tu dívku. Chci jí živou.“ Tím, že ho Adra odvedla mi prokázala službu. Bude to lehčí, než jsem si myslel.  

 

Zachraň můj osud 36.díl

 „Darku není ti nic?“ Dívala jsem se jak sebou škubnul. Ruku si tiskl na hrudi a díval se do země. Jen zavrtěl hlavou a šel dál za mnou a Amorem. Každou zatáčku, kterou jsme prošli a dostávali se blíž k domu byl divnější. Něco mi nesedělo a začínala jsem si dělat starosti. Konečně se nám podařilo dorazit k domu na okraji zbořeniště. Amor sundal vak a rovnou si sedl na verandě jak byl unavený. „Už jste tady?“ Vítal nás Darius a za ním se krčila Zaza se džbánem vody v rukou. „My nemáme hlad ani žízeň, ale děkujeme.“  Odmítla slušně Adra a sedla si do stínu vedle Darka. „Opravdu ti nic není?“ Poodsedl a otočil se k nám zády. „Není! Nestarej se o mě!“ Jen se o něj bojím. Z pod víčka mi ukápla slza a vpila se do vyschlé země, kde vyrostla květina. Potřebovala jsem se uklidnit a normálně přemýšlet. Příště vtrhnu do pekla a donutím je vrátit Darkovi jeho lesk. Jak to říkal Darius? Srdce vrátit nedokážu.

Myslela jsem, že to nebude dlouho trvat a vzpomene si, ale dost mě to vyčerpávalo. To on mi dodával sílu poprat se i s peklem a odvézt ho na světlo. „Dariusi můžeš na chvilku?“

 „Jistě Adro.“ Zavedl mě do domu, kde jsme měli klid na rozhovor.

„Co Darkovi udělali? Já se snažím, ale nic nepomáhá.“ Pohladil mě po ramenní.

„Jeho srdce není tam, kde by mělo být. Napravil jsem dost škod, když mu ho někdo vytrhl.“ Přikryla jsem si dlaní ústa, abych nevykřikla.

„Oni… nesnáším je!! Peklo teprve pozná co je to pomsta. Nenechám jim ho tam, až splním co jsem slíbila Amorovi vrátím se. Peklo pozná pravou sílu Anděla.“ Zlomil se mi hlas a Darius mě utěšoval, když vešla Zaza. Omluvně vycouvala z pokoje. V jejích očích se dalo číst jako v otevřené knížce. Měla ráda Dariuse a bála se, abych jí ho neodvedla. Moje andělská aura nebyla tak zřejmá díky tlumícímu účinku, ale i tak jsem na ní seslala uklidňující pocit. Uvolnila se a nechala nás o samotě. „Je skvělá.“ Zrak upřený na zavřené dveře ve vedlejším pokoji. „Ano. Je to můj anděl.“ Role se vyměnili. Napadlo mě, že tady je mu lépe a někdo o něj pečuje s láskou jakou si zaslouží. „Chtěli jste pomoc tak vám pomůžu.“ Amor nakouknul do pokoje. „Nevíte kam se poděl Dark? Sem se otočil a byl pryč.“ Hlásil nám od dveří. Adra vylítla jako splašená ven před dům. „Nikde není. Kam mohl jít, vždyť to tu nezná.“  Musíme hledat došlo nám, když jsme uslyšeli něco spadnout v pokoji, kde byla Zaza. „Dojdu se podívat jestli se jí něco nestalo a jdu s váma.“

Dům se celý zachvěl, jako by se chystal taky spadnout. Darius vyběhl s vlnícím se pláštěm, který se okolo něj ovinul jako štít. „Ona je pryč! Jsou tam rozházené věci a otevřené okno.“

„Jestli ji něco udělá tak ho zabiju!“ V očích mu pableskovaly blesky. „Jdu s tebou. Já taky.“ Adra i Amor si stoupli vedle mě. Amor se přehraboval ve vaku, až našel  co hledal. „Adro vypij to, potřebujeme andělskou sílu.“ Přikývla a hodila to do sebe jako panáka. Okolo nohou se tvořil vír vzduchu, s kterým přicházela zpátky naše moc a aura. Projela celé tělo, až se aktivovala. Okamžitě se ukázaly dvoje křídla. Jedny zlatavé a druhé s kapkou růžové perletě. Chytili Dariuse každý z jedné strany a vzlétli k nebi. Mraky jim ustupovali a okolí se rychle měnilo, až přistáli na rozcestí dvou bran. Jedna ozdobená zlatem a pírky svítila do dálky a druhá černá jako noc. Plameny okolo ní šlehaly do výšky. 

 

Zachraň můj osud 37.díl

 Brána nebes se pomalu otevřela, ale my jsme se rozhodli vejít do té druhé. Plameny na bráně se zvětšily a šlehaly, až na kliku, která se rozpálila. „Dariusi tohle je moje parketa.“ Amor mě odstrčil stranou a vytáhl něco ze svého vaku. Dveře se se skřípotem pomalu začaly otvírat. „Rychle dovnitř, než se to zavře. Dlouho to neudržím.“ Adra proklouzla jako poslední a rovnou se zabouchly. „Nejsme tady vítání.“ Podotkla Adra a šla přímo hlavní cestou. Bylo jí jedno, kdo všechno nás uvidí. Tolik pekelníků vstalo ze svých pelechů a dívali se, kdo jim to tam leze bez pozvání. Chtěli zaútočit, ale nesměli. Přešli jsme bez větších problému a jejich vrčení bylo slyšet do další části pekelných chodeb. Tam nebyl skoro nikdo. Adra mířila ke kráteru, který musíme obejít, abychom se dostali, až k vládci pekla. „Jsem si jistá, že to bylo tudy. Pořád napravo. Dark mi to prozradil, pro případ, že bych chtěla přijít na návštěvu.“ Amor se snažil přemýšlet, ale nic ho nenapadalo. „Viděli jste tohle?“ Darius se naklonil ke kráteru a uviděl tam odraz. „Je tam cesta, ale mi nemůžeme projít. Žádnou nevidíme.“

„Použili na nás nějakou past.“ Amor se otáčel a hledal jinou cestu kudy by se dalo jít dál. „Klid Amore. Já se tam dostanu.“ Adra zazářila a roztáhla křídla. Z jejich pírek najednou vyletěli malé šipky. Rozcupovaly falešnou zeď. „Jdeme! Nehodlám se zdržovat takovou blbostí.“ Složila křídla a prošla jako pravá bohyně. Po chvilce chůze jsme najednou uslyšeli. „Dare pomoc mi. Dáreee.“ Ozvalo se z protější chodby. „Zazo.“ Darius vyrazil za hlasem, ale Amor ho včas zastavil. „Nesmíš se nechat zlákat. Celé to bude past.“ Jen to dořekl  z tunelu vylezl starý čert s ulomeným rohem. „Dare, Dariusi.“ Volal hlasem stejným jako má Zaza a ještě se u toho chechtal. „Škoda, že ses nechytil. Hned by ses vařil v kotli.“ Prsknul na stranu, kde okamžitě vzplály malé ohníčky. „Tfuj, ať se vám zlámou křídla.“ Proklel nás a stejně jak se tu ukázal zase zmizel. „Musíme opatrně. Dariusi, ty běž vzadu a hlídej, kdyby se něco pohnulo varuj nás. Adro vpřed. Pozor na pasti. Mám ještě pár lektvarů, co by nám mohli pomoct.“  Amor se zařadil doprostřed a s rukou stále ve vaku byl připravený okamžitě zasáhnout. Podařilo se nám obejít celý kráter, aniž by se cokoliv dalšího přihodilo.

„Adro pořád nic?“ Amor mi tím věčným vyptáváním připravoval o chladnou hlavu a o nervy.

„Ne.“ Hlesla jsem potichu a zkoumala kudy bude nejlepší jít. Další rozcestí, které vedlo jen doleva.

„Běž tam, kam tě táhne srdce.“ Darius věděl jak se cítím. Pokud je pravda, že ji unesl nikdy mu to neodpustím.

„Zachráním Zazu a Darka si podám.“ Našlapoval za námi a hlídal jestli někdo nesleduje naše kroky. Darius byl bez Zazi jako poloviční.

 Co se mu mohlo všechno stát za tu dobu co jsme ho neviděli. Říkal, že Dark ho navštívil na zemi, ale neprozradil ani slůvko z jejich rozhovoru. Chtěla bych to vědět, ale zeptám se jindy. Musím je oba dostat do bezpečí společně se Zazou a pak ukončím tohle pekelné divadlo. Měla jsem toho dost. Trmácení sem a tam, ale k trůnu se nám nepodařilo dojít a pak mi to došlo. „Začarovaný kruh. My chodíme dokola.“  Amor si dřepnul a snažil se něco najít na podlaze, když našel vstal. „Máš pravdu Adro támhleto před tebou jsou moje stopy, už jsme tudy šli.“ To jako vážně se tímhle v pekle baví. Mě to k smíchu nepřišlo. „Slyšíš mě Vládci Pekel?“ Ozval se drsný smích ze všech stran. „Vítejte v mém bludišti. Ještě nikdo se z něj nedostal.“ Chtěla jsem mu na to něco říct, když se vedle mě postavil Darius. Doteď se skoro mlčky držel vzadu. Dal mi ruku na rameno. „Ne. První půjdu já.“ Nevím co chce dělat, ale musel vymyslet nějaký plán. „Držte se hned za mnou. Na nikoho nečekám.“ Bez varování rovnou vyrazil. Amor vybral nejlepší kouzla a odhodil vak s lahvičkami, aby ho nezdržoval při chůzi. Stejně by se rozbily  a následoval moje kroky. Darius nezaváhal ani u jedné odbočky. Pořád šel a my ho následovali. Nebyl čas se na něco zeptat. Znovu jsme se dostali ke kráteru s lávou, když zastavil. „Proč tady?“ Vyhrkla jsem rychle a snažila se nabrat trochu vzduchu do plic. Cítila jsem se jako po dlouhém běhu. Křídla mě bolela a těžkla každou minutou. „Proč vlastně unesl Zazu? Napadlo vás něco.“ Zeptal se Amor a svalil se na jeden balvan. „Auuuuu. To pálí pálííí pálíí…“  

 

 

Zachraň můj osud 38.díl

„Propálil jsem si kalhoty.“ Houknul na nás Amor a vstal ze země. „Vážně? Spodky se srdíčkama.“ Adra se i v téhle situaci dala do hlasitého smíchu. Amor našpulil pusu jako uražené dítě. „Adro ty nosíš s kytičkama!“ Okamžitě zčervenala jako rajče. „Ty mě špehuješ?“ Amor se vítězně zašklebil. „Nechte toho vy dva. Budu potřebovat vaši pomoc. Můžete to nechat na jindy.“ Najednou jsem si uvědomila, že Darius po celou dobu něco pozoruje a zjišťuje. „Adro jdeme doleva.“ Prohlásil, když si všiml jak ho pozoruji. „Přišel jsi na něco?“ Amor se připravil a ze země zvedl poslední dvě lahvičky. Jedna byla červená a druhá černá. Nebudu se ptát na co je má. Třeba se nám budou ještě hodit. „Ano. Je to zrcadlo. Cesta se jen změnila ze strany na stranu. Jestli to předtím bylo doprava. Tak mi půjdeme přesně obráceně. Adro půjdeš uprostřed cokoliv se hne zlikviduj. Amore potřebuju tě vzadu na mazaní stop a naši přítomnosti, ale půjdu co nejrychleji. Zvládneš to?“ Adra byla připravena vyrazit. Amor chvíli zaváhal. „Zvládnu. Klidně i poletím, když to bude třeba.“ Darius mi dal ruku na rameno a bez varování vyrazil. Adra následovala jeho stopy a ostřížím zrakem přezkoumávala každý kámen a šustnutí. Amor roztáhl křídlo a nechal ho dotýkat se země. Jemná pírka zametala stopy, aby nevěděli, ýe se rychle blížíme.

 „Stůj“ Adra zastavila Dariuse právě včas. Před ním byl spouštěcí mechanismus.

„Vidíš.“ Ukázala na místo, kde nebylo nic vidět.

„Jsou to neviditelné nitky, cokoliv se jich dotkne spálí na popel Dariusi.“ Byl jsem rád, že Adra je tu semnou.

„Nevidím je.“ Dívám se na to místo a stále je nevidím.

„To ani nemůžeš. Nejsi Anděl ani Čert.“ Podotkl Amor a dotkl se mě na zádech v místech kde bývala křídla. Trochu to zabolelo, jako by tam dřív něco patřilo.  

„Povedu tě.“ Adra šla první a Amor mě ze zadu naváděl jak dát ruce nebo nohy. Bez nich bych tudy neprošel a Zaza by zůstala ve spárech pekla.

„Tohle snad nemohl připravit ani čert. Jsou moc tupý na takovou práci.“ Povzdechla si Adra a podlezla poslední provázek, pod kterým se nedalo skoro protáhnout.

„Já bych o jednom chytrém věděl. Jeho práce je vždy dokonalá.“ Amor mě začíná štvát, však já to Darkovi spočítám.  To nemohl připravit nikdo jiný, než on sám.

„Darku zničím tě.“ Z očí mi ukápla hořká slza. Nemohu ho nechat takhle škodit a unášet lidi.

„Adro on za nic nemůže. Je jako loutka ovládaná svým pánem. Bez srdce jsi jen schránka.“

„Víš na co myslím. Dariusi, až se ti podaří osvobodit Zazu odejděte.“

„Nenechám tě tady. Ani tebe ani Amora.“

„Jeho vezmi také srovnám to tu se zemí. Zničím co budu moct. Pak se klidně místo andělem stanu součástí pekla. Jsem strážkyně nebe, která měla předem předurčený osud. Náš pán mi to řekl, když jsem poprvé přišla do nebe.“

„Co ti řekl není důležité. Rozumíš mi?“ Tolik Dariusovi ublížili a stejně pomáhá druhým. Kde se v něm bere tolik síly? Stal se ještě větším andělem bez křídel, než s nimi.

Zabočili jsme do další chodby. Byla jiná. Ozdobené kameny rytinami a po stranách hořící pochodně. Na konci bylo vidět světlo. Prošli jsme bez úhony a ocitli se ve velkém sále. „Tam je trůn vládce pekel.“ Ukázala Adra na terasovité schodiště. Trůn hodný někoho podlého a neústupného. Okolo něj vlál rudý závěs. Bylo to jako kus živoucího ohně ovinutého okolo svého pána, aby ho chránil a blíž nikoho nepustil. Pár kroků a závoj se rozprostřel i na schodiště. Pálil, i když byl dost daleko. „Ten trůn je…“

 „Můj!“ Pán pekel se sám ukázal. Zahnuté rohy v havraních vlasech. Jeho oči byly pichlavé a nepříjemné. Zračil se v nich ledový pohled schopný jakékoliv krutosti. Kůže byla mrtvolně bílá jak nikdy nebyl na světle světa. Rudý plášť si žil svým duchem a sem tam vlál v nepřítomném větru. Byl na protější straně sálu a zaryl se do našich myšlenek. Začal boj myslí.   

 

Zachraň můj osud 39.díl

Začal boj myslí. Pán pekla se nevzdával tak snadno. Adra ani nemrkla a Amor okolo sebe měl ve vzduchu samá srdíčka. Došlo mi, že u obou neuspěl a zaměřil se na mě. „Dariusi.“ Špitla Adra, ale v té době jsem ucítil silný nápor. Bolest hlavy se stupňovala. Přiložil jsem ruce na spánky. Je silný. Moc silný na to, abych něco takového vydržel. Ďábel se ušklíbnul a pronikl dovnitř. Poklekl jsem na kolena. „Dariusi to nesmíš. Nenech se ovládnout.“ Takřka mě dohnal k šílenství. Otřel se o každé místo a o každou buňku. Doslova to bylo peklo, které se nacházelo v mé hlavě. Sám proti někomu, tak mocnému. Vzdal jsem se a nechal ho slídit ve všech zákoutích. Oči se zavřely a já viděl na co se dívá. Dveře. Byla to cesta, kterou dávno neznám. Opřel se do nich, ale nic se nestalo. Začal bušit na okovy, aby povolily. Dveře se odmítaly hnout. Další nápor pekelné síly a ohně se rval dovnitř. Dveře se se skřípěním otevřely, jen na malí kousek. Vylítla z nich nebeská křídla. Byla tak zářivá a pronikavá. Uzavřela mou mysl a vyštvala peklo pryč. Tlak ustoupil a já se svalil na zem vyčerpáním.

„Co jsi mu to udělal?“ Byl na pokraji sil, když mi padl do náruče. Nikdy nedopustím, aby spadl na samé dno. Amor vedle mě doslova pěnil zlostí a to bylo co říct. Někdo jako on, kdo vidí jen lásku a štěstí. Byl úplně jiný. Vytáhl černý šíp z toulce místo červeného.

„Vidíš tohle temný Pane?“ Se zájmen se podíval na šíp.

„Je to něco co nese všechnu smůlu a smutek. Pokud nám nevydáš Zazu a Darka použiju ho. Nikdy se ti nebude nic dařit a nikdy s nikým nebudeš šťastný. Já dobře vím, že nechceš být sám, ale po tomhle budeš. Nic tě nezachrání.“ Oči mi potemněly a místo lásky tam byl vidět hněv. Posel lásky neuměl jen rozdávat, ale také trestat, ty kteří si nevážili těchto citů.

Ďábel znejistěl a zacouval za clonu okolo svého trůnu, kde byl plně chráněn. „Přiveďte ji!“ Vyštěknul a posadil se neochotně na trůn. Najednou byla naproti nám chodba, ve které se přibližovalo světlo. Vyšel tlustý čert, na jehož pupku se pohupoval silný řetěz. Oba rohy měl ulomené a tvář halila železná maska za ním se táhl jako stín Dark. „Pojď ke mně pse.“ Dark přistoupil blíž ke svému pánovi. „Mučil jsem ji jak jste přikázal.“ Nic víc neřekl. Adra nevydržela a vykřikla zděšením. „Jak jsi mohl?“ V chodbě se malátně pohybovala shrbená postava. „Zazo!“ Musím ji chránit. V tu chvíli jí ozářil plamen z pochodně. „Co ti to udělali?“ přitisknul jsem si zesláble tělo co nejvíc k sobě. Její šaty byli na hodně místech propálené od ohně. Cítil jsem, že se při každém dotyku zachvěla bolestí. Bosá chodidla byla spálená, že se sotva držela, aby nespadla. Nemám slov na něco tak odporného. Nedokázal jsem promluvit a nebo cokoliv udělat, když se do toho vložila Adra. „Běžte. Já to tu dokončím!“ Zaza mi sklouzla do náručí a já ji odnesl dál od nebezpečí. Na prahu místnosti byla stráž, ale o nic se nesnažila. „Adro, Amore jdeme.“ To byla jediná má slova, kterých byla ústa schopna. Nehnuli se. Amor z ničeho nic svíral v ruce luk a vypustil černý šíp. Letěl přímo a přesně, než se dostal kam měl okolní závoj plamenů ho spálil. Zůstalo jen černé srdce, které dopadlo hned vedle trůnu. „Přes to se nedostanem Adro.“

 „Zkoušej to znovu.“ Řekla a sama zaútočila pohybující se mezi rojem šípu od Amorova luku. Pírka na jejich křídlech se pálila a začínala hořet. Bolelo to, ale to co udělali bolelo mnohem víc. Rudý závěs se nedal překonat. Dark stál hned vedle. Neudělal nic, stál jako socha na svém místě. Ještě jednou jsem se pokusila proniknout přes bariéru, ale bylo to marné. Ďábel vstal a jen se nám tiše smál. „Vezmi Darka a muč ho.“ Tlustý čert šel zpátky a Dark ho poslušně následoval. „Nikam nejdeš!“ I v tomhle okamžiku ho musím chránit vlastním tělem. Neví co udělal a nebude si to pamatovat. „Já to za něj podstoupím. Chci, aby mě mučili místo Darka.“

„Adro co to říkáš? Vždyť pro anděla to znamená jistou smrt!“ Amor mě nechtěl pustit, ale je to mé rozhodnutí. Nikdo s tím nemůže nic udělat, když se jednou rozhodnu. „Běžte a Dark se bude dívat jak umírá jeden drzí anděl.“ „Ano vládče.“ Adra se na nás podívala a zmizela v chodbě vedoucí do mučírny.

„Dariusi ona neví co dělá. Musíme jí zastavit dřív, než bude pozdě!“ Amor popadl poslední lahvičku. Čirá tekutina svítila v té tmě jako diamant.   

 

Zachraň můj osud 40.díl

 „Dariusi ona neví co dělá. Musíme jí zastavit dřív, než bude pozdě!“ Amor popadl poslední lahvičku. Čirá tekutina svítila v té tmě jako diamant. „Co máš v plánu Amore?“ Se zájmem se Darius díval na jiskřivou lahvičku. Pán pekla zbystřil. „Co mi s tím chcete udělat? Cha cha.“ Smál se. Vlasy vstávaly hrůzou. Zlověstný a hnusný skřek se odrazil od stěn. „Teď!“ Amor mrštil lahvičku a místností prolétla neuvěřitelná záře. „To mi zaplatíte!!“ Bylo slyšet za námi. „Co to bylo?“ Amor se ušklíbnul. „I posel lásky umí být pomstychtivý. Dostal co si zasloužil.“  Nezůstal jsem pozadu a následoval Amora na protější stranu. Chodba se zviditelnila. Na zdech byli rýhy od nehtů a krvavé mapy. Pak byla téměř černá chodba. Vypadala jako když nemá konec ani začátek. Jakmile jsme byli uvnitř nedalo se odhadnout kde je vlastně před námi. Jdeme dost dlouho, když narazíme na železné dveře. Pootevřenou škvírou se linula pára s příchutí krve a potu. V tom puchu se takřka nedá nadechnout. Snažíme se neslyšně otevřít. Vr zzzz…skříp. Takovým rámusem přivoláme celé peklo. Napnuté svaly i nervy čekaly na boj, který nemůžeme vyhrát, ale nikdo nepřišel. Dalších pár vteřin naprostého ticha, než jsme zaslechli šílený nářek. Ten zvuk trhal uši. „Adra.“ Oba jsme na sebe mrkli a okamžitě se pustili po schodech dolů. Kované dveře se zabouchly a jen co jsme dorazili po schodišti, až na samé dno, vše zmizelo. Pak nám to došlo. Odsud se nikdo nevracel dvakrát a nikdo se sem nechtěl dostat. Cokoliv slyšeli, nikdy nepřišli na pomoc.  

„ Amore. Myslíš, že jí tady najdeme?“ Celé to bylo divné. Tahle místnost i ten čas, jako by se vše zastavilo. Kapající voda ze stropu a zvuk při jejím dopadu nedovoloval přemýšlet. Nebyli tu žádné předměty na mučení, jen holé stěny s krvavými otisky prstů hned vedle okovů. „Dariusi tohle není na mučení těla, ale duše. Ten kdo je tu uvězněn příjde o rozum.“ Amor měl pravdu. Cítil jsem to celou bytostí. Pokračovali jsme dál k jediné pochodni, která ozařovala další vchod někam dál. „Musíme si pospíšit. Adra je někde tady dole a čeká na nás.“ Musel jsem s Amorem jen souhlasit a přidal do kroku. Následovalo několik dalších prázdných kobek, ale také v některých byli vězni. Čerti nebyli výjimkou na ozubených kolech, která se pomalu otáčela dokola. Sem se neodvážil dobrovolně nikdo.

Další vchod byl trochu jiný, už z dálky bylo znát, že je to pravá mučírna se vším všudy. Prošli jsme dovnitř a hned narazili na Darka. Opíral se o zeď a nejevil známky života. „Co tam tak stojíte, pojďte mi pomoct.“ Adra stála nad jednou pastí a pomalu spouštěla mechanizmus. Na stole ležel připoután čert co jí sem vedl. Sádelnatá hora měla připoutané ruce i nohy. V ústech roubík a právě nad ním bylo několik bodců, které Adra spouštěla níž. „To nemůžeš!“ Vyštěkl na ní Amor a okamžitě to zarazil. „Pořád jsi Anděl a měla by si mít slitování a porozumění. Je to jen jeho práce.“ Amor měl pravdu chovala jsem se přesně jako oni. Nechala jsem ho být. „Jak se ti to povedlo Adro?“ Spiklenecky mrkla. „Mám přece výhodu. Jsem nejhezčí z andělů.“ Amor si něco představil a doslova se oklepal. „To je jedno hlavně, že seš celá.“

Adra se pustila do hledání. Oba jsme koukali jak prošmejdila každý kousíček mučírny. „Co vlastně hledáš?“ Přestala. Podívala se na Darka, který se doteď ani nehnul. Téměř nebylo vidět, že by se nadechl. Balancoval na hraně života a smrti. „Než jsme došli sem choval se Dark normálně, ale čím blíž byl, tím víc se zastavoval a měl potíže s dechem, až se dostal do tohohle stavu. Tušila jsem, že musí být blízko svého srdce, aby přežíval.“ Takže, proto se nechala tak jednoduše zajmout. Chtěla ho najít za každou cenu. „Jen tady dole dokáží udržet duše a srdce v chodu. Nahoře je na to moc teplo.“ Znovu se sehnula a přehrabovala mučící nástroje. „Někde tady musí být. Dariusi ty běž támhle a Amore ty sem. Prohledejte každý kout.“ Hledali jsme tři a nenašel ani jeden. Čert, kterého Adra připoutala se neprobral. Nebylo se koho zeptat a čas nemilosrdně odtikával naše životy. „Nemůžeme tu zůstat moc dlouho. Pán pekel se brzo vrátí a pak si to s náma vyřídí. Sice jsem ho oslabil, ale nic netrvá věčně.“ Co bude s Darkem? Když ho znovu vezmu sebou, dřív nebo později ho zase ovládnou. Nechat ho tu nechci. „Běžte. Já tady zůstanu a najdu srdce. Musím ho zachránit. Jindy bude pozdě.“

 „Jsem Dar a jako ten ti daruji jeden šťastný den.“ Já budu ten kdo bude mít smůlu. Ze stropu padaly třpytky přímo na Adru. V ten okamžik se otevřela tajná polička ve zdi. „Buch buch.. buch buch.“ Dark zalapal po dechu.   

  

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.