Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Život je řeka 1/7

22. 05. 2020
13
27
1574
Autor
revírník

 

Život je řeka

 

Ještě neuplynulo mnoho času od chvíle, kdy jsme se my dva na naší křižovatce vydali tímto směrem. Ještě zdaleka nebylo všechno usazeno na svém místě, ještě jsme občas navštěvovali garáž jako poslední záchranu, když jsme něco v domácnosti postrádali. Vůbec jsme však nelitovali. Jsme tady z vlastní vůle. A zdá se, že i mladým se tu líbí. Co lepšího si můžeme přát?

Ale přece si dosud nikdo z našich nebyl jistý, jestli si nepohrávám s myšlenkou domek někdy v budoucnu prodat a koupit ten „náš“ v České Vsi.

Všichni jsme seděli v kuchyni, když mě najednou nejstarší vnuk, dvanáctiletý Martin pěkně nahlas vyzval: „A teď se, dědo, přiznej! Chceš se do té České Vsi ještě stěhovat, nebo ne?“ Hleděl na mě skoro varovným pohledem.

„Mám se přiznat, říkáš?“ To slovo mě pobavilo. „Tak se přiznám: nechci.“

Ve všech koutech jako bych slyšel úlevný výdech. Ale asi se mi to jen zdálo. Rychle jsem dodal: „Ne, že by to tady bylo lepší, ale že už nikdy v životě nechci zažít stěhování, toho posledního mám tak akorát.“

Martinovi i to stačilo.

Ničeho nelituji, teď už vůbec ne. Když jsme s časovým odstupem naposled projížděli Českou Vsí, viděli jsme, že pan Gonsior dobře předvídal. Štít naší vysněné chaloupky taktak vykukoval z houští plevele, jedna z grandisek smutně stála rezavá, druhé již jehličí řídlo. Zdálo se, jako by obě někdo otrávil.

Náš starý sen rázem přestal snem být. Jeho svůdnost odplynula.

„Divné místo,“ poznamenal jsem.

„Kdoví, jak by se nám tady líbilo,“ řekla Jana, „osud to zařídil jinak.“

Padal soumrak. Před námi byla už jen cesta do Petrovic. Projížděli jsme vesnicemi, míjeli známé zákruty a křižovatky, poprvé si všimli rozsvíceného okna strážního domku u trati za Třemešnou a podivili se, že na tak opuštěné samotě někdo bydlí, podjeli jsme viadukt a jeli podél lesíka známou březovou alejí. Ta ukazovala, jak už jsme blízko domova, ale ještě ne doma a najednou Jana z nedočkavosti podlehla přetlaku emocí a nahlas řekla, co jsem cítil i já. Nadechla se a zvolala to známé, od dob návratů do Třebíče dosud nevyřčené heslo: „Já chci domů! Domů, domů!“ A toužebně hleděla dopředu, kde už blikala světla Jindřichova. Jako bych podvědomě čekal na její zvolání, přidal jsem bezděky plyn. Po chvíli, až vjedeme do té dlouhé soustavy tří vesnic, to už se cesta stočí doleva a my omezenou rychlostí nedočkavě pojedeme přímo proti těm horám, které se zatím jen po straně rýsují na dosud nevyhaslém večerním nebi. A bude nám přinášet úlevu, že už se k nim blížíme, že před námi rostou a zastiňují nám oblohu do větší a větší výšky.

A potom nás hory obklopí ze všech stran. To budeme právě zastavovat doma, na našem mostě přes potok.

Tak jsme toho večera podle podivných vibrací, známých snad jen kočkám a ptákům, poznali, že teď už je naše „doma“ natrvalo v Petrovicích, tady pod lesem, v tom kouzelném starém domečku u potoka.

 

 

 


27 názorů

revírník
23. 05. 2020
Dát tip

Tak tě vítám, Karle.


K3
23. 05. 2020
Dát tip

Přilákal mě ke čtení krásný název. Budu číst dál.


revírník
23. 05. 2020
Dát tip

Díky, Honzo.


zeleda
23. 05. 2020
Dát tip

Jardo, jsi mistr ve vyjádření nálad. Je tam jak nostalgie, tak i zvláštní kouzlo nového domova. Hezky se to čte. 


revírník
23. 05. 2020
Dát tip

Gabi, Knihomole, díky za tip.


revírník
23. 05. 2020
Dát tip

Tak ty taky? To je náhoda.


Philogyny
23. 05. 2020
Dát tip

Osoblažský výběžek, jsme možná chudý kraj, ale ta příroda...  


revírník
23. 05. 2020
Dát tip

Ano, řeka, v niž se už zakrátko, po proběhnutí několika vesnicemi, promění náš Petrovický potok, jménem Osoblaha. Na hranici do ní vteče zleva z našeho území Prudnik, kousek cesty potrvá, než se obě rozdílně zbarvené vody smísí, a potom, dál v Polsku, spolu splynou s Odrou. Vidím, Přemku, že ses blíž zajímal, a to mě těší.


lastgasp
23. 05. 2020
Dát tip

Nejkrásnější pocit - pocit domova. Poutavé vyznání k domovu. Kdyby nic, Jaroslave, tak vám mohu závidět tu čistou průzračnou řeku s lipany a pstruhy. Zanedbal jsem asi zeměpis, protože jsem nevěděl, že mimo obce a trati existuje také řeka končící v Odře. Dky za přiblížení nádherného prostředí. Těším se na další vyprávění.


revírník
22. 05. 2020
Dát tip

Blackie, tu stejnou zkušenost my dva taky máme, domů to jde vždycky rychleji.

Arwen, díky, ale asi to bude lepší, než kdybyste se nudili.


Sedm dílů? Tak to bude drsné čekání :) Snad to nějak přečkám(e).


joóó´...... doma je doma.....když musím někam jet....cesta domů je vždycky nějak kratší....byť jedu stejnou cestou ........tak zas zítra:-))))))))))......*/*******


revírník
22. 05. 2020
Dát tip

Četls dost pozorně. Vzhledem ke zvířeti i cestovní rychlosti.


Kočkodan
22. 05. 2020
Dát tip

 

Mne by se jeste líbilo, kdyby vás za vrátky radostne vítalo nejaké zvíre, nejlépe psík. (Jestli jsem se projevil jako nepozorný ctenár a sklerotik tak promin.)

 

Jo a nad projetím trí obcí stovkou zamhourím výjimecne oci.


revírník
22. 05. 2020
Dát tip

Kdo ví, že se na něco navazuje, pro toho ta věta není neurčitá.


revírník
22. 05. 2020
Dát tip

A já mám radost, že ty máš radost, Diano. O těch výletech do okolí už se dozvíš zítra.


Diana
22. 05. 2020
Dát tip

Také mám radost, že dobrá věc se podařila - ALE!!! Strašně bych si přála  dál tě číst! Co plánuješ dál? Určitě zažíváte ve svém novém domově a na výletech do okolí spoustu krásných a zajímavých okamžiků. Napíšeš? 


revírník
22. 05. 2020
Dát tip

Andělko! *

Ireno, akorát jsme se nastěhovali a teď už jsme šťastní, že jsme doma. Co bude dál, je ve hvězdách. Jenom tak můžu popsat tuto současnost jako autor. Že je to pravda? I my se konečně cítíme na chaloupce (tak jako vy po nastěhování) svobodně. Tak to asi má být.


Gora
22. 05. 2020
Dát tip blacksabbath

Před lety jsem se "bránila" stěhování z bytovky do domku v půli kopce -  a teď, po 30 letech, bych neměnila... hlavně kvůli možnosti mít zvířata.

Jsem ráda, Jardo, že jste si brzy zvykli.


Andělka1
22. 05. 2020
Dát tip

***


revírník
22. 05. 2020
Dát tip

I malá garsonka je dobrá, když je tvoje.


bixley
22. 05. 2020
Dát tip

To je moc dobře. Každý by měl mít v srdci místo, které mu je drahé a kam se rád vrací. Pro mě je to moje malá garsonka, pro vás Petrovice.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru