Tohle vzniklo ze společného happeningu s dcerou, kde jsme skládaly obě básničku se stejným prvním veršem. 

Šel jsem včera na houby

na zemi jen podhoubí.

Pod listy a pod větvemi

jemnými, jak tělo ženy

je jen mokro, pusto, prázdno. 

Kořist má je v nedohlednu

říkám si, když na rozhlednu

vyšplhal můj bratr rodný

Svobodný a nerozhodný

mladý jako jarní vítr. 

Ach můj bratře, dolů polez

Nemám nic, co bych si odnes

les mi nedal svoje dary

Dám si doma radši kari

čínu bez hřibů a holubinek. 

Když v tom koukám na pasece

malá na mě usměje se

lysohlávka roztomilá

bílá jako lesní víla

Štěstí, že jsem sešel z trasy. 

Zase bude doma dobře

s lysohlávkou milý bratře

bude oběd zcela jiný

nevšední a neotřelý

zážitek, co nevybledne.