Miluji i jiné květiny než muškáty

,, Tady máš pro babi směs letniček," podala mi dcera barevný sáček, ,,zkus to zasít do toho záhonku u schodů, nic moc tam neroste."

Souhlasila jsem, i když jsem věděla, že budu muset ohnout hřbet a tu džungli vyplít. Naposled.

Den předtím nás navštívil můj bratr. V telefonu pak babičce líčil, jaká je s námi legrace, že se pořád něčemu smějeme. Zpočátku jsme se smály na něj a pak už jen jemu. Asi mu to nedošlo.

,,Májo, kam bych měl zasadit kanadskou borůvku?" oslovil mou dceru, která dlouhá léta studovala vše, co o rostlinách studovat lze. ,,Dal jsem ji k šeříku."

,,Tam určitě ne. Potřebuje jinou půdu a i stanoviště je špatné." Odvětila odbornice a chtěla ještě něco dodat.

,,To je stejně jedno, já si to zasadím, kam budu chtít." Promluvil ,,Pan chalupář".

,,Tak se mě neptej!"

Pak následovala moje replika s drobnými požadavky na vylepšení chodu babiččiny domácnosti a různých drobných činností. Mých, pochopitelně.

,,Babička si stěžuje, že pořád něco děláš a taky jí přemísťuješ věci," dozvěděla jsem se překvapivé novinky. Vyvracet to nemělo smysl.

,,Ostatně, není to tvoje chalupa." Pan dědic promluvil a vložil si do huby další sousto mých Míša řezů.

Vezla jsem babičku z Prahy, kde si byla poklidit malý byt, zpět na chalupu.

Také jsem byla zvědavá, kolik muškátů, které jsem posledně s babičkou nakoupila, najdu za okny.

Bratr se zmínil, že si své osazené truhlíky odvezl. Copak v nich asi bylo?

,,Tak kolik muškátů ještě potřebuješ dokoupit," rýpla jsem do babičky cestou.

,,Čtyři by mi stačily," odpoví skromně  a dodá: ,,Ale na tom trhu v neděli nebudou, stačí v pondělí,"

Ale byli tam. Nacpala jsem jich do košíku šest a hurá nahoru k nám.

A muškáty?

Byly tam. Skutečně za předními okénky, v malých truhlících, seděly ty čtyři, co zbyly. To je úspěch, nenacpala je Jiříčkovi všechny.

,,No vidíš, hned to máš hezčí," pochválila jsem babičku a šla vyplít ten záhonek, který se nakonec ukázal dost hustě obsazený floxami a měsíčky. Mají nyní aspoň dost místa.

Nanosila jsem zeminu pro nové přírůstky a podle pokynů babičky zasadila vybrané barevné jedince na určená stanoviště. Stejně to po mně půjde předělat.

,,A teď se pojď povívat na tu myš," láká mne babička do podkroví. Myška tu nahlodala pytlík mouky a podle mne se určitě udusila.

,,Nic tu není, ale koupíme nějakou návnadu," uklidním ji a druhý den navštívíme drogerii.

Na výběr je toho hodně a také ceny jsou pěkné.

,,Koupíme tady to, je to prý účinné a není to drahé," lákám babičku na myší sáčky. Nebude sahat na žádné zrní rukama a je tak mizivé riziko, že se také otráví. A ta cena je také lákavá.

,,Dojdi si pro svůj oblíbený krém a já tě za chvíli najdu," odešlu ji mezi regály v ,,Teta" a hledám postřik na své mšice, které mi ohlodaly ibišky.

,,Tady jsem ti našla levandulové sáčky do skříně na moly," jásám nad úlovkem i nad tím, že jsem babičku našla.

,,A pro mě si nevzala?!" Začne vykřikovat rozhořčeně babička v domnění, že mám jen pro sebe.

,,Ty jsou pro tebe," snažím se ji uklidnit. Stejně mne neposlouchá.

,,Já je potřebuji do té dědovy skříně, aby tam neměl moly!!!" Hlasitě oznámí babička všem, kteří zde také nakupují. 

,,Neřvi, nejsme tu sami," rozhlížím se, kdo známý nás viděl a už ví, že máme moly.

Nemáme, to je preventivně. A i kdyby sežrali všechny věci po dědovi, nemusela bych to pak třídit do kontejneru potřebným. A ti si ještě dlouho počkají, než jim babi něco dá.

,,To máme na myši a na moly," hlásí babička hrdě u pokladny a já jsem vděčna té milé paní, že se při pohledu na mé oči v sloup tváří,  jako by to bylo naprosto normální.

,,Ne, paní nezajímá, že máš doma takovou havěť," házím to jen na ní a zahrne to i ty moje mšice.

Odpoledne odjíždím a nechávám za sebou pod horou Klíčem stulené město, které tentokrát dostálo své přezdívce ,,Nočník Evropy". Město tísíců rododendronů všech barev a velikostí, plné zeleně a s krásným jménem podle vřesu rostoucího po staletí v okolních lesích, město pojmenované Haida.