Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

nic zásadního se neděje

Výběr: egil

29. 05. 2020

779

Autor

Luzz

zas mi svítá. sčítám noci

které marně prospala jsem

před včerejškem zkouším utéct

do chvil kdy se nepřu s časem

slova jako kapradiny

svinula se. zkameněla.

láhvi hrdlo neproříznu -

dobrovolně otupělá.

ticho stojí na pěšině

učilo mě jak se nebát.

čeho vlastně? (sebe sama?)

neuteču. není třeba.

11 názorů

lastgasp

22. 07. 2020

Dát tip

V názvu je kumulace básně vyjádřena nejcitlivěji. Bezva.

Bačkovský

07. 07. 2020

Dát tip

Střední část básně je působivá. Pěkná, neobvyklá metafora Slova jako kapradiny svinula se, zkameněla ... Nakonec celý text vyznívá povzbudivě. A to je dobře.

Ostrich

25. 06. 2020

Dát tip

To je dobře, že neutečeš, že cítíš, že není třeba, aneb že svítá

lawenderr

31. 05. 2020

Dát tip

pamatuju si podle lahví :) ale pleteš se mi s dominickem ... to je poklona :D i rýmování ti sluší

Přemýšlím o verši "láhvi hrdlo neproříznu." Následující slova ("dobrovolně otupělá") jsou tam nejspíš jen kvůli rýmu, nemyslím, že by měla hlubší obsah (ledaže by to znamenalo "dobrovolně opilá" - když je tam ta láhev). V prostřední sloce je celkově dost vaty.