Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Společně

01. 06. 2020
7
9
574
Autor
Filosofka

Je noc,

dívám se jak spíš,

jak tě sen unáší neznámou krajinou.

Měsíc kreslí roztomilé obrázky na tvém těle,

asi chce kousek ochutnat.

Dýcháš mi do vlasů v rytmu mého dechu,

já dýchám tebou a ty mnou.

A i naše srdce bijí společně

jak zvony v našem kostele.

 

Je ráno,

první nedočkavci vyrážejí do práce.

I ty už jsi odešel.

Když zavřu oči,

cítím tě stále za sebou.

Po očku se poohlédnu zpět.

Na poštáři se milují

naše vlasy.


9 názorů

Hezké, také oceňuji poslední dva verše.


blacksabbath
01. 06. 2020
Dát tip Filosofka

teda mně to jasné je.....zůstaly tam vaše "otisky" a i ty se milují..........


Filosofka
01. 06. 2020
Dát tip

Vás to nikdy nenapadlo, když odejdete do práce a na polštáři zůstane ležet pár vlasů, že se tím pádem mohou(ty vlasy) tisknout celý den k sobě? To jen, aby byla jasná metafora.. :-) 


mně se to líbí......*/***


Alegna
01. 06. 2020
Dát tip

mám to jako vika, obešla bych se bez "se milují" v předposledním řádku, můj tip si zasloužíš


Vika
01. 06. 2020
Dát tip

:-)


Filosofka
01. 06. 2020
Dát tip

Mě se právě ta poslední metafora líbila nejvíc, kvůli té jsem to vlastně psala celé, aby vynikla. Asi jsem idealista :-)


Vika
01. 06. 2020
Dát tip

Ať to dlouho vydrží - pokud jen báseň, příliš ideální stav, brala bych reálnější nadhled a míň "zvonů v katedrále", ale jen můj názor na báseň. Třeba, "jak tě sen unáší neznámou krajinou" je hezky, v podstatě celá ta část, jen ta poslední věta odstavce, to "jakoby víc přehání" a tím to podle mě kazí. Říkám - jen názor.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru