Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 439 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+6 neviditelných
Manželem proti své vůli 2. - 3 .díl
datum / id01.06.2020 / 507517Vytisknout |
autorkatt-chan
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno38x
počet tipů0
v oblíbených0x
Manželem proti své vůli 2. - 3 .díl

Manželem proti své vůli 2. díl

 „Když nechceš dobrovolně bude to proti tvé vůli.“ Snažil jsem se nahmatat kliku od dveří a pomalu vycouvat, ale jako kdyby zmizela. „Hledáš tohle?“ Čarodějnice místo křišťálové koule držela kliku od dveří. „Jestli chceš, nechám ty dveře zmizet celé, aby tě to nelákalo.“ Pochopil jsem to moc dobře. Nedalo se utéct. „Vezmeš si mě!“ Přikázala a já svěsil ramena. „Ano, ale potřebuju trochu času.“ Okolo mě něco prolítlo ani nevím co a hrnulo se to dál. „Připrav to na zítra.“ Houkla čarodějnice a celý pokoj se začal měnit. Zmizeli lahve s lektvary i knihy. Doprostřed přitančily židle a stůl. Za nimi následoval ubrus. Bylo to tak kouzelné. Tohle mě fascinovalo na čarodějích. Jen si pomysleli a měli vše co si přáli. „Než můžeš začít čarovat tak dost zestárneš. Všechny ty knihy co tu byli jsou teď tady.“ Ukázala na svou hlavu. Byla obdivuhodná, ale příliš stará na někoho jako jsem já. Cítil jsem k ní vděčnost a úctu, ale k lásce to mělo daleko. „Nechceš mě přeci jen zabít?“ Zakroutila hlavou. „Nic jsi mi neudělal. Upozornil si mě na černokněžníka a on nebyl na mou návštěvu připraven. Dost si mi ulehčil.“ Tak proč já? „Proč ty ? Nabídl ses. Tvůj život za život sestry a zrovna včas. Nemůžu být déle sama je to hloupé pravidlo, ale musí se dodržovat.“ Povzdechla si a zasedla ke stolu kde se snášely na hromádku květiny. „Já sama.“ Zvolala a vše utichlo. Vzala květy a aranžovala je do vázy. Občas nějakou zkrátila neexistujícím nožem. Díval jsem se na to a stále nevěřil. Moje sestra je zdravá a já jsem tady a budu se ženit. „Je to pravda věř mi. Nasnídáme se a pak proběhne krátký obřad. Jsem ráda, že jsi to ty.“ Podíval jsem se z okna. „Svítá. Proč já?“ Protože se to mělo stát. Splňuješ podmínky  probudil si koště k životu. Jen můj manžel ho může probudit a donutit létat a uklízet. Při vstupu do lesa se aktivuje moje kouzlo. Pokud nechci nikdo se sem nedostane, ale ty ses dostal dost blízko a slyšíš mou mysl i teď. Všechna kouzla a pasti šli stranou a v tom mi tu začalo lítat koště. Jindy si návštěvníku v lese nevšímám, ale na tebe jsem byla hodně zvědavá a vydala se na cestu za tebou.  Je to znamení, že nastal čas. S tebou budu volná.

To bylo. „Propojení mysli.“ Dopověděla za mě. Všechno mě to fascinovalo, ale i děsilo. „Buď můj.“ Vzala mě za ruku a vedla k malému oltářku. „Už je čas. Sluneční paprsky se za chvíli dotknou oltáře a budeme svoji.“ Protesty byli marné a nebylo vyhnutí. Vzal jsem ji za ruku a snažil se nehledat východ nebo otevřené okno kudy bych utekl. Odteď budu vaším vězněm. Slyšela mou mysl a jemně přikývla. Slunce osvítilo naše postavy, až dopadlo na oltářek a odrazilo se na naše spojené ruce. Na zápěstí se mi objevil náramek. „Jsi ke mně připoután. Vždy budu vědět kde jsi.“ Prohlásila a já viděl v jejich rukou řetízek který končil obmotaný na jejím zápěstí. Během momentu zmizel. „Obřad skončil půjdeme spát.“ Ukázala směrem k velké manželské posteli. „S tebou? Do postele?“ Vidíš tady snad jiného manžela? Řekla mi v mysli. „Ne to ne, ale když já.. no .. ehm.. s tebou. To nechci!!“ Ohradil jsem se a pomalu ustupoval. „Jsi můj. Pamatuješ!!“ Připomněla mi přísahu, že ona je pánem mého života. „Ne s tebou NIKDY!!“ Snažil jsem se kopáním a boucháním otevřít dveře. „Když je to tak. Budeš zatím spát s Flíčkem na seníku, než přijdeš k rozumu.Já umím čekat.“ Řekla tichým smutným hlasem. Otočila se ke mně zády a dveře se otevřeli. Bylo mi jí líto, ale já nejsem ničí postelová hračka. V té chvíli jsem si neuvědomil, že celou dobu četla moje myšlenky.

 Za dveřmi na mě čekalo koště. Doslova mi skočilo do náruče jako nějaký pes. „Můj páníček konečně.“ Výsklo si a nechtělo se mě pustit. „Zaveď ho k Flíčkovi a připrav mu tam spaní.“ Uslyšel jsem za zády čarodějku a rovnou vyrazil, kdybych zůstal o chvíli déle musel bych tam zůstat a to jsem nechtěl. „Tudy pane.“ Koště přede mnou zametalo a rychle uklízelo. Vedlo mě úzkou chodbou  někam do prostor rozlehlého zámku. Bylo to jako jít bludištěm. Čím dál mě vedlo tím méně svázán s čarodějkou jsem se cítil. Náramek na zápěstí se stával průhledným a když jsme dorazili na místo, kde budu nyní muset žít zbyl z něj jen lesklý slabounký kroužek. Vypadalo to, že brzo praskne, ale nějakou záhadou stále držel na ruce. „Tohle je vaše pane.“ Před koštětem se otevřely dveře a já uviděl něco jako stáj. „Kdo je vlastně Flíček?        

 

Manželem proti své vůli 3.díl

„Kdo je vlastně Flíček ?“ Nakukoval jsem opatrně do stodoly, abych ho nepřehlédl. „Spí támhle, až se vzbudí poznáte to.“ Řeklo mi koště a zmizelo. Zrak mi padl na hromadu sena. Byl jsem doslova vyčerpaný a chystal se do té kupy skočit, když se v rohu místnosti rozsvítila světýlka. Hned vedle nich se zhmotnila postel s polštářem a přikrývkou. Vedle byl malý stolek s jídlem a nechybělo ani pohodlné křeslo. Nejdřív jsem se pustil do vonícího jídla a pak se chystal natáhnout. Tác se trochu zavlnil a pak poposkočil. Ještě mi uteče i jídlo, ale tady bych se tomu ani nedivil. Okolo je tolik kouzel, která byla úžasná a pak tu byla ona. Ta jenž kouzla ovládá a zná je z paměti. „Moje žena je čarodějnice.“ Až v tuto chvíli mi došlo, že jsem svázaný a není úniku. Dřív či později budu muset splnit manželskou povinnost i v posteli. Otřásl jsem se nad tou myšlenkou. Jediné co cítím je lítost, ale není to láska. Musím si lehnout a vyspat se. Třeba se probudím ze zlého snu.

„Neměla jsem ho sem brát a vystavit takové zkouše. Místo, aby si mi poradilo tak mlčíš.“ Koště stálo v rohu a ani se nehnulo. Tomu říkám rádce v lásce. Slyšela jsem jeho myšlenky, i když byl na okraji hradu a změnilo to mou dnešní náladu. Necítí lásku jen lítost. Povzdechla jsem si a přelila lektvar z křivule do lahvičky. Vykouzlila bublinu a vložila dovnitř lahvičku. „Víš kam to donést. Leť a pomoz v nouzi.“ Šeptem dodala kouzelnou formuli a nechala proplout otevřeným oknem. „Musíš být trpělivá on je ten pravý, kdo je ti souzen. Vše nemůžeš mít hned.“ Řeklo koště, než zmizelo za rohem zametat a uklízet. „Myslíš si, že neumím čekat?“ Takhle jsem se nikdy necítila . Jsem tu celou dobu sama a osamělá. Nastala doba, na kterou jsem čekala tak dlouho, ale teď nevím naprosto nic. Co mám dělat? Jak s ním mluvit? Cítím novou sílu co mi dává, ale je to jako pár drobečků pro hladovějícího. Chci víc… chci ho celého pro sebe. Jednou budu- li trpělivá se dočkám.

 Probudil jsem se někdy uprostřed noci. Okolo jemně svítily lucerničky bez plamene. Vůně sena uklidnila mou mysl a pročistila pocity z posledních pár hodin. Vědět to dopředu stejně bych se rozhodnul odejít od Kari a hledat čarodějku co jí vyléčí. Můžu si za to sám, že jsem zrovna tady a v téhle situaci, ale bylo to pro dobrou věc. Na stolečku se zhmotnila večeře. Napadla mě společná večeře, ale jak vidím, tak nikam nemusím. Docela se mi ulevilo a s chutí spořádal celý tác sám. Ani jsem netušil, že mám takový hlad. Něco jsem zaslechl a pomyslel si, že tu budou myši. Další šustnutí bylo trochu hlasitější a to mě donutilo podívat se okolo. Všude kupky sena a uprostřed hromada. Natáhnu se tady. Seno trochu šimralo a píchalo, ale jinak to byla nádhera. Vzpomněl jsem si na Karu a sušení sena, když se kupa zachvěla. Snažil jsem se rychle vstát, ale něco mě znovu nadhodilo. Přistání bylo do vedlejší hromádky, z které se začal valit kouř. Místo, aby mě to odhodilo zase o kus dál mě to zvedlo. Kousky sena spadaly zpátky na zem a já uviděl tlamu. „Vaaaaa uuuuuuu ..“ Vyplázlo to jazyk a zvedalo se ještě výš. „Co co jsi zač?“ Zeptal jsem se udiveně a prohlížel si dlouhé kostrbaté tělo porostlé duhovými šupinami a sem tam chomáči srsti. „Fli flí fli..“

„Má paní je vzhůru.“ Přiběhl za mnou jeden ze skřetů starající se o zvířata na hradě. „ Rozumím.“ Přemístění do stáje trvalo vteřinu. „Flí flí.“  Vidět ty dva pohromadě mě donutilo se usmát. „Flíčku sundej Derise asi se tě polekal.“ Tak tohle je flíček? Opatrně složil svou hlavu k zemi a já mohl seskočit. 

Katt-chan

Povidkyodkatt.blog.cz




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.