Ani se ti nedivím, Gabi, tu větu jsem tam tak znenadání vystřelil, že zazněla docela hrůzostrašně. Ale co - aspoň na chvilku jsi zapochybovala, jestli jsem děda na svém místě.

Luboš, aj vo mne hrklo pri tejto vete, kým sa tam neobjavila babička, som myslela, že tá doma obed varí

Víš, co ti na to povím, ádvojko? Že jsem k tobě nakoukl a vida, jak se ti to tam zlatí zlatými výběry a vida tvé oblíbené spisovatele, tak jsem si tě strčil do oblíbenců a nemůžu se dočkat, až si udělám čas a v klidu si počtu. Tady ti teď jen děkuju (taky za tichý tip u Naděje).

Přečetl jsem si se zájmem a už v půli, jako městský člověk, jsem přemýšlel, že sepětí s přírodou, třebaže jen pracovní, lidi nutně v dobrém poznamená. Co mi na textu nejvíce lahodilo? Dědeček a způsob, jak se naprosto nefalšovaně vyznává ze své lásky k vnukům a vnučkám. Ta láska z textu sálá.

Kytiii, dík, cením si tvého hodnocení.

Přemku, samozřejmě babiččina úloha tady byla rozhodující.

Arwen, rád jsem ti zpestřil chvilku před odchodem do práce.

Milé čtení takto po ránu, než vyrazím do práce.

Přehrady na potoce... nejenom děti je rády stavějí :-)

Chvíle s vnoučaty jsou vzácné, většinou teprve lépe prožíváme a vnímáme jejich růst, než svých dětí a více si jich považujeme. Příběh poutavý, jen nevím koho více zdůraznit. Tvoji práci v lese, nebo babičky při stavění hrázky. Bezva.

Úžasná procházka. Díky ti

Synek byl jistě dobře vedený.

Moc hezké vyprávění. V lese se dá dělat věcí! To je pro děti ráj. Vzpomněla jsem si, jak kamarádka brala děti na výlety a její synek se ptal: "Půjdeme do pšílody?"

Děkuju ti, Karle.

Našim vnoučatům se ven za každého počasí moc nechce. Ale když už tam jsou a mají něco na  "práci," nechtějí domů. Rád jsem si přečetl.

Čudlovi děkuji za tichý tip.

Teď i ve mně zatrnulo, kdyžs tady tu mou autentickou větu takto surově předestřel. Jsem já to ale kreatura!

„V lese jsem je někde nechal a šel si po svém.“

Uff, tak tady ve mně na okamžik setsakramentsky zatrnulo, maje ještě v paměti pohádku O perníkové chaloupce…

Ano, Diano, na tyto dětské otázky se opravdu těžko hledá odpověď. Možná žije v domnění, že jsou tam hlavně klíšťata, a proto je divné tam pro nic za nic chodit.

Alegno, těší mě, že tě to vrátilo tam, kde bylo příjemně.

:-) milé příjemné vyprávění, vrátilo mě k svému dětství i k dětství synů**

Dnes by se našlo velmi málo dětí, které by se tak měly! Bohužel. Většinu domácích zvířat ani neviděly.  A les? Sousedova holčička se mě včera ptala: "Co v tom lese pořád děláte? Kvůli čemu tam tak často chodíte? Co tam je?" No, ano. Není co dodat. 

Děti to strašně moc potřebují, takový stálý styk s přírodou, se zvířaty, aspoň si to myslím. Mělo by se jim to dopřávat v nejhojnější míře. Děkuju, Ireno, za tak podnětný komentář.

Syn bere své dětičky /3 + 1,5/ často do lesa, spíše zatím lesíka s názvem Dubík.. a u nás zase mají téměř neomezený "venkovský život" v blízkosti zvířat, vnučka se ráda zapojuje do činnosti kolem kuřátek apod. - tak si říkám, že mají pestrost, a přitom město nadosah...

Vaše vnoučata musela být spokojena, Jardo.

Jedličky se pak zmlazovaly celá léta, bohužel srnčí jim nedovolilo odrůstat, zbývaly jen smrčky - a ty teď uschly i s těmi dospělými. Takový je ten koloběh v lese. Ale nebrečím, ona si příroda zas nějak pomůže.

Přehrada měla "pevnou" hráz jen několik dní, brzy si s ní voda poradila. Ale to nebylo tak důležitý, děcka si hlavně vyhrály.

určitě jsi vyznačil dobře ... a přehrada má pevnou hráz....:-)))))))

Ivi, však já vím. Neobratně jsem reagoval já. To ta má nešťastná úspornost slov!

Jardo...to nebyla kritika rozdělení.....to byla pochvala..:-))))...možná trochu neobratná....

Není divu, Knihomole, moje sympatie má taky.

Tak to bylo zkrátka rozdělené, a všem to vyhovovalo.

Deti ako z mojich detských čias, no obzvlášť babička má moje sympatie. 

jjjj....jeden se dětí zbaví ( i když kvůlivá důležitému).....druhý je zabaví....dodejme, že hodnotně......položme se na otázku.....co je větší umění......?....... :-)....*/*****