Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

II - Návraty - Děti na prázdninách

02. 06. 2020
13
28
1472
Autor
revírník

Tak dobře.

 

II – Návraty

 

 

Děti na prázdninách

 

Vnoučata byla ještě malá, když nám je rodiče začali o prázdninách svěřovat. U babičky se jim líbilo, třebaže jsme žili v městském bytě v Třebíči. Téměř denně si užívala přírody. To jsem ještě sloužil na svém revíru. Nebylo to ovšem zdaleka tak, jak Jana každému říká, že jsem se staral o všechny lesy okolo Třebíče. Všechny lesy to nebyly, ale na starosti jsem jich měl opravdu dost, na dohled z našeho třetího poschodí na týnské výšině, i mimo dohled.

Často jsem děti bral do lesa, nacpané do starého renoltku pětky, který mi za pár tisícovek sehnal Kája a jemuž Jana říkala služebníček. Bílý pežotek jsme šetřili, to bylo auto kostelové, do lesa jsme je brali jen výjimečně. Většinou stálo na parkovišti pod okny. Když se nám je pokusili ukrást, sehnali jsme mu garáž na druhém konci města, ale že jsme měli ještě to pracovní auto, tak to tolik nevadilo. V případě potřeby jsme si pro pežotka měli čím dojet.

Děti se u nás střídaly, nejčastěji jsme měli současně dvě nebo čtyři, ale do „služebníčku“ se nás vecpalo i osm. Děti vzadu v každé zatáčce pištěly vzrušením a naváděly mě k rychlejší jízdě. Ovšemže marně. Nedal bych se přimět k hazardu, ani kdyby mě Jana věčně neupozorňovala: Pamatuj, že vezeš největší poklady.

V lese jsem je někde nechal a šel si po svém. Naše poklady buď pomáhaly babičce sbírat maliny, to ale nikdy dlouho nevydržely, nebo stavěly z kamínků, šišek a větviček domečky a cestičky pro skřítky, anebo jen tak dováděly. V lese se cítily dobře, a to bylo pro nás hlavní. Žádný večer se ovšem neobešel bez ceremoniálu, kdy babička ještě před koupáním všechny důkladně prohlédla, aby je zbavila klíšťat. Když našla klíště zapité, rázně je odstranila a ranku hned najódovala. Co si sama s boreliózou zkusila, jí stačilo, aby před nákazou naši drobotinu za každou cenu chránila. Dívat se však na les pouze z okna, jak jí upřímně radil „infekční“ primář Pospíšil, to opravdu ne. To si ani v nejhorším snu nedovedla představit. U sebe, ani u vnoučat.

Dětem častý pobyt v přírodě po všech stránkách prospíval. Uměly si tam vyhrát. Jedno odpoledne jsem vyznačoval těžbu v Hájku. Musel jsem se hodně soustředit, tím pěstebním zásahem jsem chtěl na celé ploše několikahektarového dozrávajícího porostu vyvolat podmínky pro přirozenou obnovu jedle. Ve smrkové monokultuře jen s několika vtroušenými jedlemi to vyžadovalo velmi pozorné vyznačování. Jana mé zaujetí chápala a sdílela je se mnou. Aby mě nerušili, zaměstnala děti stavěním přehrady na potůčku, který tím porostem protékal. Když jsem viděl, s jakou chutí se daly do stavby, mohl jsem klidně jít po svém. Brzy jsem se od nich vzdálil mimo dohled a doslech.

Na plynoucí čas jsem nemyslel, dokud nezačal padat soumrak. Tehdy se dostavila slabounká výčitka, jestli jsem dnes přece jen Janinu dobrotu nezneužil příliš. Musí už jim to být dlouhé a možná mají hlad. Na druhé straně však teď, když jsem se dostal tak daleko, přece neskončím. Honem! Dokud vidím. Zbývá málo a budu hotový s celým porostem, okřikl jsem svědomí manžela i svědomí dědečka, pro jednou snad nebude tak zle. A pokračoval jsem.

Když soumrak zhoustl tak, že jsem špatně viděl do manuálu na poznámky, mé svědomí zahnané do kouta už zas vystrkovalo drápky. Poslední strom jsem vyznačil ve spěchu a nervozitě. Zdali dobře, jsem jen doufal. Sbalil jsem fidlátka a chvátal za svými opuštěnými ubožátky.

Čekal jsem všechno možné, jenom to ne, že je najdu v pilné práci. Děcka ani babička si stmívání snad ani nevšimly. Ještě jsem musel čekat, než složitou stavbu dokončí a snášet jejich mrzuté poznámky, že je vyháním od rozdělané práce.

A potom – k­de je jaká spravedlnost?

 

 

 


28 názorů

revírník
05. 06. 2020
Dát tip

Ani se ti nedivím, Gabi, tu větu jsem tam tak znenadání vystřelil, že zazněla docela hrůzostrašně. Ale co - aspoň na chvilku jsi zapochybovala, jestli jsem děda na svém místě.


Luboš, aj vo mne hrklo pri tejto vete, kým sa tam neobjavila babička, som myslela, že tá doma obed varí


revírník
04. 06. 2020
Dát tip

Víš, co ti na to povím, ádvojko? Že jsem k tobě nakoukl a vida, jak se ti to tam zlatí zlatými výběry a vida tvé oblíbené spisovatele, tak jsem si tě strčil do oblíbenců a nemůžu se dočkat, až si udělám čas a v klidu si počtu. Tady ti teď jen děkuju (taky za tichý tip u Naděje).


a2a2a
03. 06. 2020
Dát tip

Přečetl jsem si se zájmem a už v půli, jako městský člověk, jsem přemýšlel, že sepětí s přírodou, třebaže jen pracovní, lidi nutně v dobrém poznamená. Co mi na textu nejvíce lahodilo? Dědeček a způsob, jak se naprosto nefalšovaně vyznává ze své lásky k vnukům a vnučkám. Ta láska z textu sálá.


revírník
03. 06. 2020
Dát tip

Kytiii, dík, cením si tvého hodnocení.

Přemku, samozřejmě babiččina úloha tady byla rozhodující.

Arwen, rád jsem ti zpestřil chvilku před odchodem do práce.


Milé čtení takto po ránu, než vyrazím do práce.

Přehrady na potoce... nejenom děti je rády stavějí :-)


lastgasp
02. 06. 2020
Dát tip

Chvíle s vnoučaty jsou vzácné, většinou teprve lépe prožíváme a vnímáme jejich růst, než svých dětí a více si jich považujeme. Příběh poutavý, jen nevím koho více zdůraznit. Tvoji práci v lese, nebo babičky při stavění hrázky. Bezva.


Kytiii
02. 06. 2020
Dát tip

Úžasná procházka. Díky ti


revírník
02. 06. 2020
Dát tip

Synek byl jistě dobře vedený.


bixley
02. 06. 2020
Dát tip

Moc hezké vyprávění. V lese se dá dělat věcí! To je pro děti ráj. Vzpomněla jsem si, jak kamarádka brala děti na výlety a její synek se ptal: "Půjdeme do pšílody?"


revírník
02. 06. 2020
Dát tip

Děkuju ti, Karle.


K3
02. 06. 2020
Dát tip

Našim vnoučatům se ven za každého počasí moc nechce. Ale když už tam jsou a mají něco na  "práci," nechtějí domů. Rád jsem si přečetl.


revírník
02. 06. 2020
Dát tip

Čudlovi děkuji za tichý tip.


revírník
02. 06. 2020
Dát tip

Teď i ve mně zatrnulo, kdyžs tady tu mou autentickou větu takto surově předestřel. Jsem já to ale kreatura!


Kočkodan
02. 06. 2020
Dát tip gabi tá istá

„V lese jsem je někde nechal a šel si po svém.“

 

Uff, tak tady ve mně na okamžik setsakramentsky zatrnulo, maje ještě v paměti pohádku O perníkové chaloupce…


revírník
02. 06. 2020
Dát tip

Ano, Diano, na tyto dětské otázky se opravdu těžko hledá odpověď. Možná žije v domnění, že jsou tam hlavně klíšťata, a proto je divné tam pro nic za nic chodit.

Alegno, těší mě, že tě to vrátilo tam, kde bylo příjemně.


Alegna
02. 06. 2020
Dát tip

:-) milé příjemné vyprávění, vrátilo mě k svému dětství i k dětství synů**


Diana
02. 06. 2020
Dát tip

Dnes by se našlo velmi málo dětí, které by se tak měly! Bohužel. Většinu domácích zvířat ani neviděly.  A les? Sousedova holčička se mě včera ptala: "Co v tom lese pořád děláte? Kvůli čemu tam tak často chodíte? Co tam je?" No, ano. Není co dodat. 


revírník
02. 06. 2020
Dát tip Gora

Děti to strašně moc potřebují, takový stálý styk s přírodou, se zvířaty, aspoň si to myslím. Mělo by se jim to dopřávat v nejhojnější míře. Děkuju, Ireno, za tak podnětný komentář.


Gora
02. 06. 2020
Dát tip

Syn bere své dětičky /3 + 1,5/ často do lesa, spíše zatím lesíka s názvem Dubík.. a u nás zase mají téměř neomezený "venkovský život" v blízkosti zvířat, vnučka se ráda zapojuje do činnosti kolem kuřátek apod. - tak si říkám, že mají pestrost, a přitom město nadosah...

Vaše vnoučata musela být spokojena, Jardo.


revírník
02. 06. 2020
Dát tip

Jedličky se pak zmlazovaly celá léta, bohužel srnčí jim nedovolilo odrůstat, zbývaly jen smrčky - a ty teď uschly i s těmi dospělými. Takový je ten koloběh v lese. Ale nebrečím, ona si příroda zas nějak pomůže.

Přehrada měla "pevnou" hráz jen několik dní, brzy si s ní voda poradila. Ale to nebylo tak důležitý, děcka si hlavně vyhrály.


určitě jsi vyznačil dobře ... a přehrada má pevnou hráz....:-)))))))


revírník
02. 06. 2020
Dát tip

Ivi, však já vím. Neobratně jsem reagoval já. To ta má nešťastná úspornost slov!


Jardo...to nebyla kritika rozdělení.....to byla pochvala..:-))))...možná trochu neobratná....


revírník
02. 06. 2020
Dát tip

Není divu, Knihomole, moje sympatie má taky.


revírník
02. 06. 2020
Dát tip

Tak to bylo zkrátka rozdělené, a všem to vyhovovalo.


Deti ako z mojich detských čias, no obzvlášť babička má moje sympatie. 


jjjj....jeden se dětí zbaví ( i když kvůlivá důležitému).....druhý je zabaví....dodejme, že hodnotně......položme se na otázku.....co je větší umění......?....... :-)....*/*****


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru