Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Park Holomků

Výběr: Gora
05. 06. 2020
10
8
505
Autor
Movsar

Park Holomků

Stošek a Márinka žili láskou, takže květen jim přišel vhod. Chodili parkem Holomků, vždycky až na kraj, kde se usadili na lavičku, pojedli svačinu, kterou si připravili z poctivého kusu domácí sekaniny a chleba, Márinka zvedla hlavu a dívala se do sluníčka a Stošek na ni. Stošku, dívej se přece taky do sluníčka, říkávala Márinka, aniž by uhnula tváří ze sluneční dráhy, a Stošek, aniž by uhnul tváří z Márinčiny dráhy, odpovídal, že to nelze, že je k Márince připoután jako měsíček k Zemi. Tak tam tak sedávali jako planetky a drželi se za ruce, unavení a zlataví sluncem, sytí sekaninou, a kolem dělali rámus holomci, kterým jejich láska ještě nedávala smysl, jak byli dosud pitomí, takže se pak Stošek s Márinkou zvedli a ona s tváří nepohnutě vystrčenou ke slunci a on zas k ní pomalu odcházeli domů.

 

Sasja

Každou sobotu Sasja vyrážela do jazzového klubu na nábřeží. Je tu Sasja, říkali za barem, když vešla, tak jim byla vlastní. A už pro ni chystali višeň Panama Blue. Sasja měla místo hned u podia, milovala těsný styk s hudebníky. A oni milovali ji, takže ji nejednou věnovali celou skladbu, vyhlásili do publika: Tahle je pro naši milou přítelkyni Sasju. A Sasja byla dojatá, hlavně když spustil saxofon, její vyprahlé srdce chytlo jako nic a planulo do příšeří klubu a nešlo ho uhasit a každý part ten oheň přiživil a Sasja slzela, ale ani slzy nic nezmohly, hořela a tu chvíli hořelo i její hoře, o němž nikdo nevěděl, nevěděli o něm dobří lidé za barem ani hudebníci, protože o něm Sasja nikomu nepověděla.

 

Maruška

A na druhém konci Ovenecké je Stromovka. Parkem už od časného poledne proudí dobří lidé města pražského. Někteří jdou, jiní běží, děti se vezou v kočárcích, jako Maruška, bledulínek v kloboučku, které maminka dává tutat vodičku. A Maruška se rozkucká, jak ještě pořádně neumí pít a k tomu jí do očiček svítí sluníčko, ale už je to dobré, říká maminka, protože od toho jsou maminky, aby říkaly, že všechno je dobré; i kdyby nebylo.

 

Džínice a zedníci

Tři zedníci v Celetné. Opřeni o zeď Karolina hledí na své dílo: prvně nahozenou omítku protější fasády. A unavenými výrazy dávají vědět: je to dřina. A přou se: kolik vápna ještě bude třeba, 40, 50 kilo? A japato že tu nejsou, čí je to vina? Pak předák klepne do krabičky a podá parťákům cigaretku a ohýnek jde od jedné k druhé a už jen tak spokojeně tahají a otáčejí se za džínicemi, tedy holkami v těsných džínách, které si jdou pro skripta do Karolina, a doufají, že až bude jejich dílo hotovo, všimnou si a na znamení obdivu se v bocích zakroutí trochu víc.

 

 

 


8 názorů

K3
17. 06. 2020
Dát tip Movsar

Dlouho jsem tě nečetl. Tohle je opravdu kouzelné. Kdybych uměl, zapěl bych ti píseň chvály.


Movsar
08. 06. 2020
Dát tip

Přátelé, děkuji za milé věty a vůbec za čtení. 


Zbora
08. 06. 2020
Dát tip

Když tě čtu takhle po delší době, napadá mě, že to máš vlastně takové docela hrabalovské. Maruška je dojemná.


stromeček
07. 06. 2020
Dát tip

Dívat se a vidět jsou dvě rozdílné věci a pokud ten kdo opravdu vidí má ještě dar sdělení, pak  bez kecání klobouk dolů.


Andělka1
05. 06. 2020
Dát tip

Lidské a milé.Umění dívat se máš veliké a převádět do prosté lidskosti.


Markel
04. 06. 2020
Dát tip

líbilo, neb jsi zapřičinil, že to vidím, přímo před sebou *


Gora
03. 06. 2020
Dát tip K3

Maruška, která tutá vodičku, Sasja s tajemstvím, Stošek a Márinka /ta mi stylem připomíná Vladimíra Párala, nějak vzdáleně.../. Kéž by svět byl opravdu takový, jak jej dokážeš vylíčit:-) - ale možná je, jen záleží na úhlu pohledu.


lastgasp
03. 06. 2020
Dát tip

Dám tip, protože je to bezva. Musím k tomu říct, že to jsou perličky, které duši rozehřejí a revma rozeženou. Díky.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru