Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Patálie se psem

03. 06. 2020
13
23
1086
Autor
bixley

 

Jsem prostě takovej ten klasickej počítačovej typ. Programování mě baví a moc víc ke svý spokojenosti nepotřebuju.

Před pár lety jsem se odstěhoval od matky do své vlastní garsonky. Otec zemřel před deseti lety a mně už její péče lezla na nervy. Chodím k ní v neděli na obědy, ale i to mě už obtěžuje. Je přímo posedlá touhou mě oženit. Při každý návštěvě tohle téma nadnáší. Hovor se kolem toho točil i posledně.

„Vždyť jseš pohlednej chlap, často vidím,jak se za tebou nějaká ženská otočí, tak proč s tím něco neuděláš?“

Nevím, nikdy jsem moc nepřemejšlel nad tím, jestli se někomu líbím nebo nelíbím, bylo mi to fuk. Ale matka mi tuto myšlenku, jak jsem žádoucí, přímo vnukla. Na toto téma mluvila dál a dál a moje milovaná svíčková mi tím úplně zhořkla.

Celej tejden jsem přemejšlel, jestli mám nervy na další nedělní oběd. Už to vážně začínalo být nesnesitelný. Ale návštěva se odbyla jakž takž v klidu, tak jsem příští neděli vyrazil k matce v pohodě a doufal, že už mě nechá bejt. Navíc jsem měl den předtím svátek, tak jsem věřil, že upeče dobrou buchtu a všechno bude fajn.

Nebylo. Sotva jsem vešel, přihopkoval ke mně asi dvouměsíční černý pudlík.

„No podívej še na něj, není klášnej? To je Beníček,“ šišlala moje matka. V první chvíli jsem si s úlevou pomyslel, že si pořídila psa a že teď bude mít jiný starosti než to, abych si našel ženskou. Šeredně jsem se ale spletl. Ten pes byl dárek pro mne! Přece ví, že jsem psy vždycky nesnášel a dokonce jsem se jich bál. Jak mi to mohla udělat? Každopádně to byl ten nejpodivnější dárek v mým životě.

Dala mi pro něj krmení a obojek s vodítkem a samozřejmě spoustu instrukcí.

„Aspoň budeš mít při venčení pejska nějaký pohyb a třeba se s někým seznámíš,“ švitořila dál a rozvíjela tu svoji teorii.

Vlekl jsem tedy štěně naštvaně domů. Co si s ním počnu? Večer jsem ho chtěl vyvenčit a doufal, že do rána vydrží. Na menší talířek jsem mu dal žrádlo z kapsičky. Ráno jsem si nařídil budík na půl sedmou. Ale Beníček mě předešel. Udělal loužičku u dveří už o půl šestý. Čert mi ho byl dlužen! Štěně mě ale začalo zbožňovat, pořád za mnou chodilo a olizovalo mi nohy. Fujtajbl!

Uběhlo asi čtrnáct dní a pořád jsem ho dost blbě snášel. Naopak moje matka se u nedělního oběda nad ním rozplývala a zajímala se,co papá atakdále. Prakticky nemluvila o ničem jiným. Ptal jsem se jí, jestli si ho nechce nechat, že by byli dobrá dvojka, ale nechtěla o tom ani slyšet. „Beníček tě má rád,“ mazala mi med kolem pusy.

Ale to hlavní, proč mi psa koupila, nenastávalo. Potkával jsem děti, který si chtěly Beníka pohladit, a starší lidi, kteří byli sami a chtěli si s novým majitelem psíka popovídat. No, aspoň mi občas poradili, co mu mám uvařit. Tak jsem vařil kuřecí křídla, rejžičku a strouhal mrkev. Zpočátku to Beníkovi moc nejelo, ale časem si zvykl. Já si zvykal taky. Aspoň už Beník nedělal loužičky po bytě.

Až jednou se stalo něco, co jsem fakt nečekal. Zrovna jsem šli kolem jedný ženský, co vyhazovala v parku smetí do koše. Beníček jí začal očuchávat legíny a než jsem stačil zařvat „fuj“, zvedl nožku a ty kalhoty jí počůral. Úplně jsem zkoprněl.

„Ježiši, prosím vás, nezlobte se, tohle ještě nikdy neudělal,“ blekotal jsem na omluvu. „Bene, co to bylo? Tohle se dělá?“ Hned jsem ho plácl přes zadek. Ale ta ženská se tomu jen hrozně smála.

Měla světlý vlasy svázaný do ohonu a nesla tašku s nákupem. Mohla bejt tak mýho věku.

„Já vám přispěju na prací prášek,“ pokračoval jsem a pořád jsem měl za Bena výčitky. Jak jsem si mohl v klidu žít bez psa, běželo mi hlavou, matka mi to pěkně zavařila.

„Ale prosím vás, to nestojí za řeč, hodím to do pračky,“ smála se dál ta ženská, jako by se nic nestalo. „Tady kousek je zahrádka, tak si tam dám malý pivo a mezitím to uschne. Nechcete tam jít se mnou?“ řekla najednou.

Trochu jsem na ni zíral. Ale nakonec jsem s ní na to pivo šel. Samozřejmě jsme si začali povídat, co děláme, no, já vcelku nikdy moc nevím, vo čem mluvit, tak jsem jí vykládal, jaký dělám programy. Myslel jsem, že ji to bude nudit, ale poslouchala mě velice pozorně

„Aha, tak to je programovací jazyk Java, ne?“ řekla.

Vytřeštil jsem na ni oči.

„Já taky trochu pogramuju,“ prohodila.

Ukázalo se, že vystudovala matfyz jako já. Docela mě to šoklo.

Dali jsme si telefonní čísla a párkrát si zavolali. No, a pak jsme společně začali venčit Beníka. Tak se to vlastně mý matce povedlo, říkal jsem si.

Jenže ta asi čekala, že k ní teď na obědy budu chodit s partnerkou a ona zas bude mít všecko pod kontrolou. Ale toho se nedočká. Tak jednou za měsíc k ní zajdem, ale jinak budeme trávir neděle podle sebe. A když Hanka – jo, to jsem ještě nenapsal, jmenuje se totiž Hanka – když zjistila, že mám rád svíčkovou, tak ji začala vařit a dělá ji líp než moje matka! 

 


23 názorů

bixley
06. 03. 2021
Dát tip

:-)


Jamardi
06. 03. 2021
Dát tip

Pěkné :)


bixley
19. 06. 2020
Dát tip

Jsem ráda, že pobavilo, stromečku.


stromeček
19. 06. 2020
Dát tip

tisíckrát popsané téma, ale pořád baví :-)))


K3
10. 06. 2020
Dát tip

Ano tak to má být. Vždyď ani děti nemají rádi když z nich děláme děťátka.


bixley
10. 06. 2020
Dát tip

Karle, díky, to já si s nima povídám, ale jako s dospěláky! :-)


K3
10. 06. 2020
Dát tip

Asi si se dost přemáhala, Renato, taková milovnice psů, převtělit sé do psího nesnášenlivce:). Upřimně, já mám psi rád, spíš mi vadí ti, co s nimi celý život mluví jako s malými dětmi:). Pobavil jsem se.


bixley
05. 06. 2020
Dát tip

Díky, Bystroočko.


Bystroočko
05. 06. 2020
Dát tip

Sviežo napísaný príbeh, ktorý opäť potvrdzuje potvrdené.


bixley
04. 06. 2020
Dát tip

Díky, fialko.

Čzdlo, díky za tip.


fialka...
04. 06. 2020
Dát tip

Pěkně napsané, pobavilo :-)


bixley
03. 06. 2020
Dát tip

Ireno, všechno zlé je pro něco dobré.

Kočkodane, máš pravdu, Beník to měl promyšlený.


Kočkodan
03. 06. 2020
Dát tip

Beník byl pěkně vyčůraný – šlo o promyšlenou akci. Slečnu sy pro svého páníčka vyhlídnul a předpokládal, že by mohla být díky moči v nohavici nakonec ruka v rukávu.

 

Dílko se mi líbilo, i když se stále nemohu zbavit pocitu, že je skoro až moc podobné Psu Baskervilskému.


Gora
03. 06. 2020
Dát tip

Renato, nakonec - nebýt všetečné maminky, neseznámil by se s matfyzačkou:-)), takhle jsou všichni včetně pejska spokojeni!


bixley
03. 06. 2020
Dát tip

alegno, Evži, Benetko, jsem ráda, že pobavilo.


Benetka
03. 06. 2020
Dát tip

Beníček Tě má ourát!!! :p

A jinak MOC hezké povídání!!! ;)


Je to velmi čtivé a jelikož jsem člověk psí, je mi to i blízké. Náš Bilbo je v pořadí 9 pes, ale nikoho bych na něj neulovila. Na cizí lidí děsivě ječí. :-)))


Alegna
03. 06. 2020
Dát tip

líbila se i Beníčkovi, tak si ji označkoval :-)***


blacksabbath
03. 06. 2020
Dát tip Gora

jen to néééé....to by mě zabilo.....já už ráda svůj klídeček..:-)))))))))))))))))


bixley
03. 06. 2020
Dát tip

Díky oběma za reakce. Black, možná inspirace...


to jsem si početla.....u nás je to tak, že dcera si pořídila psa a pak se odstěhovala......pes mi zůstal...že by to byl nějakej lapač na partnera to tedy není......:-)))))))))))))))))............*/**************


lastgasp
03. 06. 2020
Dát tip

Domnívám se, že je to příběh s očekávaným koncem, kde je zapomenuto jak se dále zachoval žárlivý Beníček, který svoji konkurentku sice počúral, ale nezbavil se jí. Bezva.


bixley
03. 06. 2020
Dát tip

Díky za tip, aleši.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru