Orosená touha

 

 

 

„S douškami lásky Tvé žízni chci jít vstříc

 

dát Ti napít v ranní trávě rosy

 

na louce co znám ji z dětství

 

má noha Tvou touží míjet

 

až půjdeme po ní spolu ..... bosí,

 

 

 

…..až nazí lehneme si do té orosené trávy

 

naše kůže ať si chladem zhrbolatí

 

Ty ve mně a já v Tobě

 

mé bývalé lásky v hrobě a chvění....

 

ach bože,Ty víš, že chladem není....

 

 z té mokré trávy,

 

 

 

….teď drž mi prosím, srdíčko otevřelo se Ti a

 

buší, ztrácí se v Tobě jak v nekonečné hlubině

 

a věří, že ho nikdy nepustíš, Ty, která jediná

 

 mi do očí vzhlížíš, když se slastí zavírají

 

a nemohou se do Tvých očí podívat,

 

abys viděla svůj obraz v jejich lesku, sen končí,

 

někdy příště, za rozbřezku.....

 

toužím milovat Tě v orosené trávě.“

 

---