Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 439 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+17 neviditelných
První láska
datum / id06.06.2020 / 507723Vytisknout |
autorzeleda
kategorieFejetonyDalší dílo autora
témaRomantické
zobrazeno105x
počet tipů9
v oblíbených0x
Prolog

INTERMEZZO


Na chvíli se musím zastavit. Běh na dlouhé tratě je docela vyčerpávající. A životadárný kyslík ubývá. Kde to vlastně jsem? Starý Janáč přináší na tácu vychlazené půllitry kralupského piva a Jiří vytahuje z kapsy ohmatané mariášky, drobná Jana se ke mně vlastnicky tiskne a já ji nesměle líbám mezi potemnělými lobečskými domy. V křečovitém objetí se najednou snoubí realita s umírajícím snem. A já klopýtám přes ta nekonečná léta po cestě plné prachu a víry. Staré vzpomínky i nová vyznání, vše mi zde splývá v jeden podivuhodný, bláznivý kaleidoskop.


Která byla vlastně ta úplně první Láska?

První láska

Ta první láska často připadá mi,

jak v starém rámu obraz pastelový.

Bohdan Kaminský

 

Když se dnes vracím ve vzpomínkách a pokouším se si vybavit chvíle, kdy jsem poznal svou první velkou lásku, vybaví se mi zpravidla verše, které jsem uvedl v úvodní citaci. Bohdan Kaminský je dnes už zcela zapomenuté jméno, ale koncem 19. století to byl velmi známý a také velmi plodný básník a prozaik.

Co když ale bylo těch prvních lásek víc? Kterou dnes označit jako tu úplně první? Zřejmě to byla Milada, dcera ředitele kralupské pošty. Poprvé jsem ji viděl na jednom z poštovních výletů, když jí bylo asi dvanáct let. Mně bylo v té době čtrnáct. A po celý ten dvoudenní výlet jsem se snažil jí být nablízku. Úplně mně okouzlila. Měla velmi světlé, skoro bílé, kudrnaté vlasy a modré oči. Takový malý andílek.  Andílek, který od té doby povyrostl do tanečních střevíčků a stal se mojí krásnou, i když ne jedinou tanečnicí. Alespoň pro tu malou chvíli tanečních. A také velkou, platonickou láskou. Když jsem s ní tančil, připadalo mi, jako bych držel sen. Sotva se nohama země dotýkala. Měla pro tanec úžasný cit. A já se snažil moc nekazit. Když taneční mistr řekl - pánové, zadejte se - ve všeobecném zmatku, který náhle na parketu nastal, viděl jsem Miladu, jak vyráží směrem ke mně. Uprostřed parketu jsme se potkali a já jsem se opatrně, jako kdybych bral do ruky křehkou a vzácnou vázu z křišťálového skla, dotkl s úklonem jejího ramene. Smím prosit? Odpovědí mi byl vždy její zářivý úsměv.

Když jsem se pak v noci v posteli s blokem a tužkou v ruce pouštěl do zamilovaného básnění, Milada byla pro mne velkou básnickou inspirací. Malá ukázka z jedné básně té doby.

 

Jsi jako vlna stříbropěnná,

do níž se každý vnoří rád,

jsi jako krása beze jména

a já chci snít a naslouchat.

 

Následné společné korzování kolem parketu bylo ale spíše traumatické.

„Povídej mi něco,“ říká Milada. Povídej mi něco! Od kolika dívek jsem toto už vlastně slyšel. A já jsem tehdy s dívkami moc mluvit neuměl. Těžko se mi hledala slova. Obávám se, že Milada, jako skvělá tanečnice, si mne tehdy vybrala jako svého tanečníka nejen proto, že jsme se už léta znali, ale spíš proto, že jsem s tancem neměl, na rozdíl od většiny svých tehdejších známých a přátel, sebemenší potíže. Byl jsem dobrým žákem své matky, která byla skvělá tanečnice a doma mne učila tancovat ještě před tanečními.

Miladu jsem vídal skoro každý den, když jsem šel ráno z nádraží do kralupského gymplu. Ona vystoupila z průjezdu pošty, já jí z druhé strany ulice ledabyle kývl na pozdrav. A ona se zdálky na mne usmála tím svým zářivým úsměvem. A pokývla hlavou. Když jsem ji pak viděl na chodbě školy, nebo u oběda, moje kuráž byla najednou ta tam. Neměl jsem odvahu. A tak jsme kolem sebe chodili, usmívali se, a já jsem pravděpodobně vypadal jako úplný blbec.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

08.06.2020 05:55:23dát kritice tiplastgasp

Živě a s citem zpracované téma, které podobně prožilo mnohého z nás. Alespoň já čtu téměř, asi jako Jaroslav na tanec, skoro o sobě a své Květě. Bezva.

07.06.2020 13:52:08dát kritice tipstromeček

dýchá z toho na mne poetika mých prvních lásek, které jsem prožíval právě v Litoměřicích. Tip

06.06.2020 19:30:34dát kritice tipzeleda

Děkuji, přátelé. Snad napíši ještě něco. Chuť nechybí, ale ztráci se v té šedi pozdních let i inspirace. 

06.06.2020 18:42:07dát kritice tipR. L.

+/

06.06.2020 17:22:29dát kritice tipAlegna

hezké vzpomínání, verše mi připomněly Seiferta :-)*

06.06.2020 16:12:44dát kritice tipvesuvanka

Honzo, vzpomínky na první lásky jsi krásně zpracoval i verši, líbí se mně  také intermezzo. Zaujaly mě verše Bohdana Kaminského. TIP

06.06.2020 15:01:34dát kritice tiprevírník

A tak se celá první láska pomalu vytratila až do ztracena... Je to docela, jako bych si četl o sobě. Tedy až na ten tanec, i na ten jsem byl nemehlo.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.