Ach ta hrdlička

-

Ze střechy domu ozývá se,

jak v odmlkách svých teskně volá...

Podporou písně mnohohlasé,

drobných zpěváčků shora, zdola.

-

Za deště, mlha rozlévá se,

je nedělní ráno, klid a mír.

A ještě, přídavkem k té kráse,

oblačný, zavěšený melír.

-

Náhle, trhliny v něm patrné,

i blankytně modrá obloha.

Slunce, své místo si rozhrne,

paprskem, poselstvím od boha.

-

Volání, hrdličky umlklo,

také zpěváčci shora, zdola.

I okenní, osušeno sklo,

a ta hrdlička opět volá...

-