Obludné zrcadlení

Jen kámen ten samým hrotem

Protne tvář těsně pod obočím

Jsou sny a sny ty které

Se zdají tak trochu jiné

Než by se zdát měly

Nebolely?

Jen vdle v ložnici

Svázaná těla prostých

V upnutém korzetu schnila

Žena beze jména

Bez poznání

Od odvanutí ke brouzdání řekou

Se pod její pletí měkkou

Vinu

Než splynu s ní

Och, odullá pano

Jde ti to samo

Natrávené pastvy pro oči

Z nichž míza vytekla

Před Bílou nedělí

A nedělí se se mnou o svá oblíbená sousta

A těch je spousta

Jen ten kámen obřezává kůži za kůží

Až krev se srazí v puklinu

Až pukne láva v její tvář

Pak probudíme spáče

Ranní ptáče

Neobskáče louži vody na cestě

To dřív jazyk na vestě

A vestu kolem pasu

Husopasu

Bílé vepře na louce

A potloukám je

Obalený samosmolou

Samolepem

Odkrví se tváře cizím kalem

Když mezi ňadra samopalem vetřu

Nerezplechupastu

Jinou kastu

Pederastu

Bez marastu na rtech

A v očích bahno zaschlo dávno

Je bez netečných lásek konec

Jimž u krku barvím kraví zvonec na rudo

Má odulá panno

Ty obludo

Jsi v zrcadle stejná jako já

Jsem v tobě v otevřeném odrazu

V němž podobáme sebe jako obrazu

 

se utápíme

nadvakráte stejně

---