Mečíky

Z tvých posledních, které tady máš, se mi tohle líbí asi nejvíc. Nejvíc mi tady drhne „konečné a jasné ohraničení“, přijde mi, že se tím opakuje několika slovy totéž. Vlastně i otázka, jestli má útěk ohraničení, mi přijde vcelku zbytečná.

Máme ve stodole hákové kříže, data a nápisy...život

Ospravedlňujem sa, že sa nevyjadrujem k samotnej básni, ale zaujali ma dve okrajové veci. Raz je slovo v tvare měčíků a potom mečíků, je to preklep, či prvý raz v dialekte? Mečíky, teda gladioly, mám aj ja v záhrade a kvitnú až v neskorom lete, ovocné stromy v rozkvětu asi teda neznamená že práve kvitnú?

*

Ta atmosféra tam je. 

Dítěti utkví tolik nepodstatností, pokud se v jeho životě děje něco nezvratitelně podstatného, co si pak nese i přes snahy pragmatického zpracování do svého dospělého života. Sekla si ve mně do živého. I stálost, neměnnost, je leckdy těžce vybojovaná dovednost.

Obrazy - tehdy a dočasné teď - jsi v mých čtenářských očích předložila nadmíru zdařile.

ach, sudety, moje tajná láska... vždycky mě děsily.

první část je (pro mě) zbytečně ukecaná, třeba hned ten první verš je jako úvod k nějaké reportáži. ještě chybí přesnej časovej údaj, 18:32 nebo tak nějak.

vlastně i ta druhá by se dala vyjádřit stručněji, ale sdělení je v tomto případě docela intenzivní, takže formu moc neřeším... i když poslední dvojverší bych oželela; ta "konečnost" útěku je vlastně vyjádřena v sousloví "opakující se motiv".