Tóny touhy

Sen vklouzl pod víčka a v náruči spánku

zas něžně mě hýčká a dává mi lásku

ten, pro něhož sny jsou jen zbytečná zátěž,

proč do srdce touhou zlou ostrý nůž vrážet, se ptá.

Ta touha v mém srdci teď do ticha zpívá,

že jenom s ním být chce, že dává mi křídla,

však neslyší tóny, co v srdci mém znějí

a šeptají do tmy, že jednou se změním i já....

Čas otupil hrany, to všechno je dávno,

co bolelo tenkrát, pozapomínáno,

utichla touha, jen písnička zbývá,

už ani já nevím, proč vlastně zpívám ji dál.

Teď hraj ty a zpívej a nějakou známou,

třeba o řece a chajdě pod skálou

a nebo jinou, co znají tu všichni,

tak nenech se prosit, nalaď se a začni hrát.