Múza/O Múse

Já Tě vzývám drahá Múzo,

přimkni mne buďme drúzou.

Mysl mi naplň slovy kovy,

jež zdobily bohům krovy.

Její rty mají chuť višně,

hlavu občas nosí pyšně,

pelyňku dá v slovu chuť,

přesto Ji žádám dál jen suď.

Dovol mi býti Héfaistem,

nechť vykovu verše systém.

Nechť tepu rým pro útěchu,

či snad pro Tvou potěchu.

V Její přízni sladkobol,

jenž trochu tlumí alkohol.

Vídám Ji jak alabastr,

tkát obraz jako mistr.

Nadej mě silou vulkánu,

ze zlata větu utkánu.

Myriád veršů akvarel,

jenž setře retů smutku pel.

Matérií jest ze sniva,

úrodná jak říční niva.

Ó, jak má hebkou dlaň,

když mi letmo hladí skráň.