Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 439 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+6 neviditelných
Ztracení
datum / id11.06.2020 / 507869Vytisknout |
autorJohanakrupa
kategoriePovídkyDalší dílo autora
témaFantasy
zobrazeno191x
počet tipů4
v oblíbených0x
Ztracení

Tu noc svítily dva měsíce obíhající okolo planety Surum dost jasně, že se dalo chodit i bez svítidel. Přesto velké těleso, které prozářilo noční oblohu, když si razilo cestu skrz její atmosféru, některé obyvatele vylekalo svou září. Většina z nich žila venku, jen když jejich hvězda svítila na druhou polokouli. Jas a žár byl přes den příliš intenzivní, proto se všichni zdržovali ve svých podzemních městech a odpočívali.

Předmět spadl do oceánu, kde ho ani ne za hodinu vylovila vodní armáda. Nejlepší vědci se něj sjeli druhý den podívat do podzemního výzkumného komplexu, kam ho pomocí těžké techniky dopravili vojáci. Byla to obří kovová kapsle se dvěma humanoidními tvory. Jak později při zkoumání odebraných vzorků vědci zjistili, byli v ní dvě bytosti mužského a ženského rodu. Co je však nejvíce znepokojilo, bylo to, že genetická výbava se až na malé odchylky dost podobala té jejich. I když na první pohled ty dvě osoby vypadaly jinak než obyvatelé Surumu. Zcela jiná barva pleti, tvar a porost hlavy a opravdu velká těla s výraznými pohlavními orgány je dost odlišovala. Nejchytřejší mozky z planety pracovaly dlouhou dobu na výzkumu těl i na neznámé technologii, která se uvnitř kapsle zachovala. Nakonec se i s vůdci shodli na konečné zprávě, která bude přednesena veřejnosti a poté bude dlouhodobě vystavena spolu s nabalzamovanými těly návštěvníků z vesmíru ve společenském sále pod horou Khi.

Skupinka mládeže se svou učitelkou zvědavě postávala před dvěma průhlednými válci, kde se vznášela obě konzervovaná a nahá těla vesmírných poutníků. Mrtvé ženě nechali na krku ozdobu, jakýsi řetízek s přívěskem, na kterém byl maličký muž visící za ruce na zkříženém předmětu. Jak jim učitelka vysvětlila, zřejmě to bude nějaký morbidní symbol jakéhosi členství na planetě, ze které pocházeli. Kdo by chtěl takto dobrovolně viset. Jak se vědátoři shodli dle kovové tabulky, kterou našli v jejich kapsli, oba pocházejí z modré planety viditelné ze Surumu jen speciálními přístroji. Vesmírem museli putovat věky. Zřejmě poté, co jim došlo palivo, se uložili do spánku ve speciálních oblecích, ve kterých je našli. Ty je uchránily před rozkladem a vysušením. Co však nejvíce děti zaujalo a rozesmálo, bylo to, že tito dva nepěkní, obří tvorové jsou velmi podobní bohům, kteří je před dávnými věky navštívili a jsou dle genetického rozboru pravděpodobně i jejich předky.

Jediná dívka ve skupince si se zájmem prohlížela ženské tělo. Nedalo jí to a zeptala se své učitelky na určité, zvláštní znaky.

„Mohu se zeptat, co jsou ty ohromné, odpudivé boule na hrudníku té ženy? To je nějaká nemoc?“

„Ne, nemoc to není. Po pravdě si naši lékaři nejsou jisti, co přesně to je. Na povrchu je sice vidět žláza, kterou i naši předci krmili své novorozené. Vevnitř ale našli neznámou anorganickou hmotu, kterou tam ženě musel někdo vpravit. Stejnou našli i zezadu mezi páteří a nohami. Proč, to musíme teprve vybádat. Já si myslím, že je to může být nějaká ochrana proti nárazům třeba při letu do vesmíru. Ale muž to nemá, tak nevím. Možná se to dozvíme, až rozkódujeme jejich zvukové i obrazové záznamy z palubní desky a z malého přístroje, který měla žena u sebe, a hlavně až přeložíme jejich řeč.“

„No fuj, chudák. Takhle bych teda nechtěla být znetvořena,“ podotkla zamyšleně dívka. „A ty divné dlouhé chlupy, co jim rostly z hlavy. Brr.“

Učitelka se na děti usmála a pronesla: „Musíte chápat, že tam odkud pocházejí, měli v jejich době úplně jinou kulturu než dnes a než máme třeba my. Třeba byla pro tehdejší obyvatele modré planety krásná. Nebo naopak ošklivá, proto se nechala mrzačit, aby dosáhla tehdejšího ideálu krásy. Kdo ví. Možná si tohle tajemství odnesl navždy čas. Každopádně si važme tohoto cenného nálezu, obohatí naší kulturu o nové znalosti života ve vesmíru.“

Když ze sálu skupina dětí odcházela, dívka se naposledy ohlédla po těch dvou tvorech a otřásla se odporem při představě, že by takhle jednou za tisíce byla vystavena daleko od domova a už nikdy by se nevrátila, kam patří. Bylo jí těch dvou ztracených tak trochu líto.

 

Před dvěma sty tisíci léty kdesi na planetě Zemi.

Zítra byl její velký den. Konečně se po ročním výcviku a přípravě podívá na Mars. Nejdřív to ale vypadalo, že nakonec nepoletí. Hlavní lékař ve vesmírném středisku se velmi rozčílil, když zjistil, že si nechala silikonem vyplnit prsa a hýždě půl roku před odletem, aniž by to s ním konzultovala. Tatínkovy peníze nakonec opět zajistily, že to nebude při letu žádný problém. Dědek jeden, pomyslela si Joana o hlavním lékaři, nechápe, že má statisíce fanoušků, kteří ji každý den sledují na sociálních sítích a ona nemůže vypadat jak žehlicí prkno. Hlavně s ní poletí jeden moc pěkný a mladý astronaut, a když se oblek vypne na správných místech, určitě jí časem podlehne. To jí připomnělo, že si musí udělat poslední selfíčko u bazénu před opuštěním Země a napsat pod něj ten správný text.

V den odletu si jich udělala ještě několik s mužným spolupasažérem Derekem u nejmodernější rakety, která je měla zanést na rudou planetu. Tam se již tvořila početná kolonie lidí. Třeba tam nakonec zůstane s tímhle krasavcem a bude spravovat svůj účet odtamtud. Přece by nemohla sledující zklamat. Co by si o ní pomysleli, vždyť celebrita má vůči fanouškům své povinnosti. Byla tak zamyšlená nad tím, co první pošle na své profily, že ani nevnímala nepříjemný start.

Konečně byli ve vesmíru. Joana ale nebyla spokojená. Svádění Dereka zatím nikam nevedlo, chodil prý s nějakou husičkou z venkova. Taky se strašně po pár týdnech nudila. Přenos dat moc nefungoval, bylo to přímo hlemýždí tempo.

Jednoho dne ji Derek náhle probudil v její miniaturní kajutě. Prý jsou v ohrožení, ať sebou hodí a oblékne se do skafandru. Blížil se roj meteoritů, které podpora ze Země na jejich cestě vůbec nepředpokládala, objevily se jakoby odnikud. Cesta měla dle nich být čistá. Srdce jí zběsile bušilo, poprvé za let dostala opravdový strach.

Průlet rojem byl ničivý. Poškodil hlavní raketu. Naštěstí měli uvnitř menší záchranné plavidlo, které bylo v případě nouze automaticky naprogramováno na let směrem k Zemi. Bylo v ní ale málo prostoru i potravin, cesta k rodné planetě měla trvat tři měsíce. Takže jí Derek oznámil, že se budou muset nechat uspat a napojit na speciální výživu, která by je měla udržet při životě až do návratu domů. Vyslal zprávu středisku na Zemi a pak je oba připojil. Ještě než Joana zavřela naposledy oči, podívala se na vzdalující se poškozené plavidlo a zašátrala v rukavici po speciálním mobilu. Už to nedokázala, droga začala působit rychle. Stačila si jen pomyslet, že tohle by byl snímek století a jistě by s ním trumfla všechny královny sociálních sítí.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

12.06.2020 13:20:55dát kritice tipK3

Irčo, netvrdím, že je špatná, jenom jaký jsem měl pocit po dočtení. Takže něco na tom asi špatně je:).

12.06.2020 09:36:50dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, nebyla by špatná, ale je to dost náročné na kvalitní zpracování, aby se Johana neopakovala ve stylu podobných námětů... jak tu bylo již komentováno...

12.06.2020 09:14:22dát kritice tipK3

Upřímně, moc mě tahle povídka nenadchla.

12.06.2020 08:19:261 tipů dát kritice tipJohanakrupa

Goro, děkuji za připomínky. Ještě se na to podívám..

12.06.2020 07:59:16dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Johanko, ještě by se na tom určitě dalo zapracovat, máš dobré nápady, ale nedotažené... třeba hned druhá a třetí věta by stály za úpravu... jsou ne moc srozumitelně napsané...

potom zde bych odstranila akorát a upravila:  Akorát mrtvé ženě nechali na krku ozdobu, např.  Mrtvé ženě nechali na krku jen ozdobu...

od této části v dalších 4 větách sloveso byla:  byla přeci celebrita 

určitě by text stál za to, pořádně jej rozvést, zejména první část není moc srozumitelná, co se "dalších obyvatel" a jejich způsobu žití týká, druhá je podle mého lepší... zas ale moc "obyčejně" komentované dění na sociálních sítích, nic, co by čtenář nepředvídal dopředu... 

posílám také tip, ale spíše za zajímavé podněty k žánru fantasy než za zpracování...

12.06.2020 07:48:09dát kritice tiplastgasp

Přece jen nejsme ve vesmíru sami. To je dobré. 

12.06.2020 07:23:04dát kritice tipPentlochnap

Není to tak, že by se psaly JEN maravokárné povídky s ponaučením. Jen mi to takový typ povídek připomenulo. Je to jako povídky autorů, kteří inspirovaní bratry Strugačskými takové povídky psali. Pamatuju si že v jednu dobu to prostě bylo všude. Nebo to byl aspoň můj dojem.

Co se týká kritiky, tedy konstruktivní kritiky, tak ji považuju ža nutnost. není nic horšího, než když někdo napíše - "je to se mi líbilo". Jenomže co se líbilo, a hlavně co se nelíbilo. To je to co člověka posune.

Jak říkával můj velitel "Pojebem k vyšším metám".

11.06.2020 21:56:47dát kritice tipK3

Pentiochnap, povídku jsem zatím nečetl, ala zarazil mě tvůj komentář. Vyznívá to jako by se před dvaceti lety psaly jen mravokárné povídky s ponaučením. A na poučení ani nevidím nic špatné. 

11.06.2020 21:50:59dát kritice tipJohanakrupa

To jako proč? Jsi slušný a kritikou se navíc autor posouvá vpřed...Teda aspoň ten soudný..

11.06.2020 21:46:02dát kritice tipMajaks

pardon, ja se moc omlouvam

11.06.2020 21:45:21dát kritice tipJohanakrupa

Nu, dobře, udolali jste mě argumenty. Trochu to upravím... :-)

11.06.2020 20:58:08dát kritice tipEvženie Brambůrková

Až na ty miliony by to bylo dobré, ba i vtipné.

11.06.2020 15:57:32dát kritice tipMajaks

Uz zacatek je nejak blbe. Nejdriv se rika, ze slo pracovat, ale pak tam uz nic o praci neni, misto toho se zbytecne vysvetluje, ze se lidi pres den schovavaji.

11.06.2020 15:54:57dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Taky se mi povídka líbí se svou časovou konfrontací. jenom ty dva miliony let mi přijdou moc, lidstvo udělalo posun ve fyzickém vývoji i za desítky tisíc let.

11.06.2020 15:30:50dát kritice tipPentlochnap

Zařazení je to skutečně sci-fi.

Je to prosté, jednoduché a celkem předvídatelné. Ne že by to bylo špatné, to jistě ne, jenomže takové mravokárné povídky s ponaučením jsem četl někdy před dvaceti lety. 

Ale za přečtení u oběda to stálo.

11.06.2020 14:45:02dát kritice tipJohanakrupa

Díky za přečtení a názor..

11.06.2020 14:04:17dát kritice tipVika

Hezký časový posun v povídce - odpovídá sci-fi. Taky je zajímavý relativní pohled na podobu člověka. 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.