On-line

Díky, Růži!

To je nádherné. Posílám jim pohlazení.

Růži, děkuju za optání, samá mláďata - kuřata, koťata, selata:-))))) 

Ireno, máš bujnou fantazii.Jak se daří tvé farmě?

Děkuju, Jitko:-)), poslední verš je pro mne /v tuto chvíli/ významný, ale možná někdy nebude:-)

Pěkný text. Z popisné exkurze do mírného obsahového, až tajemného rozostření, které patří jen a jen autorce. (I když jsem si hned vzpomněla na modrého z filmu)

Poslední verš mi přijde navíc...

Al, děkuji, já bych to bez té poslední vlastně ani nenapsala, to je pro mne hlavní motiv:-), díky za názor...

působivé, obrázek i text, pro mě je poslední odstavec zbytečný, jinak  moc fajn :)*

Diano, děkuju!

troji, jde to celkem rychle, viď... dík!

Pěkné, pohádkové :-)

...my jsme si kdysi přinesli břečtaň z příkopu Pražského hradu a obrostl nám celý dům...

Irenko, děkuji :-))). Ještě se vracím k úpatí skal barvy pelikáního peří. To jsi vystihla skvěle - jsou to růžové žulové skály. V této barvě se žula vyskytuje vzácně. Na skalách můžeme pozorovat typickou kvádrovou odlučnost žuly.

Jani, je to zajímavý úkaz, ten břečťan... nejdřív jsem byla ráda, že se náhle rozrostl, ale kdo ví, jestli by se nemělo nějak zasáhnout... děkuju za krásný příběh o dubu... je to škoda.

Krásná, působivá báseň i fotka :-))) TIP

Brečťan dokáže umořit i dub. U nás nad jedním, dnes zrušeným nádražím, rostl ve stráni mohutný dub, který léta obrůstal břečťan, nejen kmen, ale i větve. Strom postupně usychal a jednoho dne zmizel. Kdykoliv  jedu autobusem okolo, dívám se na stráň a dub mi tam chybí....

Celé vypointované v poslednej strofe, možno nezvyčajne, ale lepší záver báseň ani nemohla mať. Občas sa stanú veci, ktoré nám nikto neverí a ja som sa v tých slovách našiel, akoby boli napísané za mňa. Hyperbola s brečtanom do toho dobre zapadá. Text sa vymyká z obligátneho prístupu, čo oceňujem.

Mimochodom, pekné foto.

KK, vďaka:-)) za vše!

kvaji, JE to pelikán! dík...

Bereniko, dík!

dík za podnět, kouknu a příp. opravím:-)))

Moc hezké a uklidňující

A nespletla sis, Irenko, pelikána s plameňákem?

Původně jsem si myslel, že v Bretani jsou zelení pelikáni, jako že nebyli ještě zralí. :-)

Luboši, díky za velmi vtipné haiku!

Ta skaliska měla takovou růžovo smetanovou barvu, nějak mi to připadalo "pelikání":-), prostě můj dojem...

Narůžovělí jsou ale mladí pelikáni, nebo ne?

kvaji, tu narůžovělou barvu mělo úpatí skal:-))) v Bretani... odtud jsem břečťan vyloupla...

břečťan dlouho otálí, ale když se rozroste, je k nezastavení:-))

Dík!

Břečťan barvy pelikáního peří? Nebyl ten pelikán porostlý mechem? Ještě když jsem bydlel v Přerově, vznikl tam spor o 25 metrů vysoký břečťan na štítové stěně paneláku. Kdysi to tam vysadil poblíž bydlící malíř Jan Chmelař a břečťan se vyplazil až ke střeše paneláku. Jeho obyvatelé ho chtěli shodit, protože hodlali dům zateplit. Byl z toho spor, do kterého se vložil i šéf pražské botanické zahrady docent Větvička (příhodné jméno). Tehdy břečťan zůstal, teď už ale nevím.

Děkuju, Jardo... ano, podmanil si to tady... v Krumlově je už jako doma a statečně šplhá k sousedovic okénku.

Taky ho mám rád, ale jen na zdech anebo jiném neživém podkladu. Ze stromů nemilosrdně vysává život. Ale takové památce na Bretaň, jako na tvém obrázku, to u vás opravdu sluší.

Masivní problém

zelené peklo v Čechách

pomsta Bretaně?

Entropie, díky, možná máš s tím - kdy - pravdu, ještě promyslím...

Břečťan je nemilosrdný k dřevinám, ale milosrdný k nepěkným holým plochám, které je třeba zakrýt, taky dobře tepelně izoluje. Líbí se mi poslední sloka a vůbec ten nápad, jen to zdvojené "kdy" mi tam přijde rušivé, poslední verš by bez něj docela dobře obešel.

Ivi, počkej - zarosteš tam!! Ono to přijde, to je prostě břečťan! Děkuju za...

Karle, s břečťanem je to opravdu tak... ne sice za jedinou noc, ale po dvaceti letech živoření najednou přišla expanze!!!

Díky za tvé komentování básně... ten tygr byl můj sen, a v něm jsem ho z okna ukazovala ostatním, ale viděla jsem ho jen já...

Tvá příhoda je velmi zvláštní a sedla mi do nálady... záhada, no:-)) děkuju...

supíku, jsem ráda, že se ti zamlouvá:-) a děkuju.

Jaroušku - díííík!

Renato, jak do něj pralo slunce od Atlantiku, byl nějak bledý, a tady u nás je tmavě zelený:-) - dík!

Evži, tak to jsi na tom jako já, taky na všechno každému "skočím":-)) a děkuju!

moc se mi líbí.....já mám břečťan na balkóně....také z jedné větvičky.....čekám až mi balkón zaroste.....budu ho stříhat, aby nekoukal do oken sousedům......*/***

Irčo s břečťanem mám své zkušenosti. Přinesl jsem si stvol ze hřbitova v Hradci Králové a vysadil ho k třešni. Až po dvaceti letech jsem zjistil, že z třešně vlastně žil. Na bázi už asi 15 centimetrový kmen. Dokonale přirostlý ke třešni s neuvěřitelným množstvím odboček s tisíci přísavků po celé třešni. Likvidoval jsem ho asi tři dny. Nejprve jsem podřízl kmen s nadějí že odumře, jenže on si žil vesele dál. Z třešně. Odlehčilo se jí.

Ale k tvé básni.

Asi bych tomu nevěřil ani já. U vás je asi běžné, že se v noci procházejí po ulicích tygři a že rostliny během noci vytváří několikametrové výhony. Trochu mi to svou grotesktností připomnělo jeden román Johna Irvinga:). Proto se mi nejvíc líbí poslední část.

Ale někdy se dějí věci  těžko uvěřitelné. U nás na zastávce jednou místo osobáku, zastavil nákladní vlak a naložili nás do dobytčáku. A jindy zase v Týništi před zdí co odděluje kolejiště a ulici. Tak před tou zdí leželo v řadě asi šest lidských těl, přikrytých prostěradly. Koukala jim jenom žlutá chodidla. Dodnes mi to nikdo nevěřil, ale přísahám že to tak bylo.

Fotka i dílo skvělé!

Tiiiiiiiip!!!

Hezká reminiscence na Bretaň, kde to opravdu vypadá jako na Tvé fotografii. Krásně vyjádřený život jednoho stvolu, který si žil bledozeleně. A celou branku obrostl. 

Já bych ti to věřila. :-)))