Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 439 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+15 neviditelných
Tureťáček
datum / id12.06.2020 / 507901Vytisknout |
autorJohanakrupa
kategorieFejetonyDalší dílo autora
zobrazeno139x
počet tipů10
v oblíbených0x
Prolog

Tourettův syndrom je vrozené neuropsychiatrické onemocnění mozku, které se projevuje jak tělesnými tak i zvukovými tiky. U těchto pacientů byla zjištěna hyperaktivita dopaminergního systému.

Tureťáček

Můj synovec Davídek se narodil, když mi bylo krásných devatenáct let a na děti jsem ještě zdaleka neměla ani pomyšlení. Uřvané uzlíčky štěstí mi nic tehdy neříkaly. Ale do něj jsem se zamilovala už na první pohled, když jsem byla za sestrou v porodnici. Byl tak rozkošně maličký s hustými, černými vlásky, a když se na mě poprvé podíval a chytl mě za prst, byla jsem ztracena. Chlapeček prospíval, nikdo z nás do jeho 5 let netušil, že má vrozené a nevyléčitelné postižení. Zpočátku jsem ho často hlídala, švagr se sestrou podnikali a tak jsem jim ráda pomohla.

Když mu byly čtyři roky, začal Davídek sám číst. Postupně jsem si všimla, že inklinuje k čím dál odbornějším knihám. Nejdřív chtěl číst o zvířátkách a kolem šestého roku už ho zajímalo lidské tělo a biologie všeobecně. V tomhle věku se mu bohužel rozjela i jeho nemoc. Začalo to zvukovými projevy. Nejdřív pokašlával, pak chrochtal, jiné dny pískal a nakonec začal navíc poškubávat různými částmi těla. Když si jeho rodiče oběhli kolečko po různých odborných lékařích, dozvěděli se konečný verdikt. David má Tourettův syndrom. I přes jeho postižení byl velmi inteligentní a tak ho nedali do žádné speciální školy, ale do běžné základky. Naštěstí měl synovec velmi dobré spolužáky a přijali ho mezi sebe, i když je často při vyučování rušil svým „zvukováním“.

V tu dobu jsem byla stále bezdětná a tak jsem s ním trávila dost času, když si jeho rodiče chtěli večer někam zajít. Nebudu nikomu nic nalhávat, strávit s ním celé odpoledne byla fakt zkouška pevných nervů a maximální tolerance. Tělesné tiky byly celkem v pohodě, ale ty zvukové v horším období nemoci byly dost nepříjemné. Musela jsem se hlídat, abych ho vůbec nenapomínala.

Nicméně mi to synoveček nahradil jinými zážitky. Jednou, to mu bylo skoro deset let, jsem mu připravovala večeři a on byl zabrán do jakési odborné knihy, že ani moc nezvukoval. Vyrazil mi tehdy dech svými dotazy, nebo spíš komentováním na desetileté dítě dosti odvážnými.

„Teto, víš, proč miminka chytají své rodiče hned po narození za nabízený prst?“

„Ne, to nevím, Dájo,“ odpověděla jsem po pravdě.

„Protože jsme vyvinuti dle Darwina z opic a ty se hned po narození chytají mámy za kožich, aby nežuchli dolu, když s nimi leze po stromech. Akorát my žádnou srst nemáme, tak se chytne toho, co mu kde nabídne.“

„Aha, tak to je zajímavé,“ podotkla jsem.

„No, ale já si stejně myslím, že je v tom něco víc. Je to divné, že ostatní opice se nevyvíjely jako my. Že jsme fakt asi z mimozemšťanů.“

Usmála jsem se, věděla jsem, že teď synovec hltá navíc i vědeckofantastickou literaturu.

„A prosím tě, to je jen taková teorie a moc přitažená za vlasy,“ namítla jsem.

Nadechl se, aby mi zasadil intelektuální ránu z milosti. Já zatím netušíc míchala masovou směs na pánvi.

„Tak mi teda vysvětli, proč jako jediný druh na světě mají lidské samice panenskou blánu a samci penis bez pouzdra a bez penisové kosti fungující na systému podobající se hydraulice?“

Vařečka mi upadla do směsi a zrudla jsem až na patách. Na tohle jsem fakt nebyla připravená. Zareagovala jsem stejně trapně, asi jako většina nudných dospělých.

„Ale Davídku, nejsi na tohle přeci jen ještě moc malý?! Kde si prosím tě zrovna na tohle přišel?“

„No, umím číst, né.“ Otráveně se zašklebil a vrátil svou pozornost ke knize. Očividně jsem toho dne u něj trochu klesla.

Už ani nepočítám, kolik takových odborných pouček jsem musela ještě vyslechnout. Tato se mi ovšem vryla do paměti asi nejvíc. A ještě vlastně jedna, pro Davídka dost důležitá. To když jsem se s ním v jeho pubertě bavila o jeho nemoci a jak to zvládá. A on mi tehdy řekl:

„Mně to vůbec nevadí. Odlišuje mě to sice od ostatních, ale díky své nemoci mám stále dobrou náladu a taky určitě nikdy nedostanu Parkinsonovu nemoc. A to je taky dobré, ne?“

Dnes David studuje druhým rokem na lékařské fakultě v Praze. Věřím, že z něj bude vynikající lékař.

 

Poznámka autorky: U Parkinsonovy nemoci se rozvíjí nedostatek dopaminu díky degeneraci buněk části středního mozku, což vede ke vzniku charakteristických obtíží s koordinací pohybů, stabilitou či udržováním potřebného svalového napětí.

              




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

15.06.2020 14:58:53dát kritice tiplastgasp

Nevlídně stručný náhled. Pozoruhodné téma na odborné úrovni. Žádalo by si to širší rozpracování v emociální oblasti odpovídající věku těchto dětí s pojmenovaným postižením. Náznaky dobře vedou k žádoucímu zájmu o podrobnější uvedení terapeutických možností a bližšího seznámení s problematikou tohoto syndromu. Bezva.

13.06.2020 21:55:211 tipů dát kritice tipJohanakrupa

ASi fejeton...díky

13.06.2020 12:11:26dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Četla jsem ještě jednou a asi by se měla změnit kategorie - nejspíš miniatura prozaická nebo fejetonek?

12.06.2020 22:00:45dát kritice tipvesuvanka

Pěkně a procítěně napsané, poučné, TIP

12.06.2020 21:48:15dát kritice tipEvženie Brambůrková

Jsem moc ráda, že jsem se dozvěděla zase něco nového.

Pěkně napsané a určitě jsi dobrá teta. :-)))

12.06.2020 20:53:05dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Johanko, díky za tento příběh. Lidé, jako je David postrkují naše často zkostnatělé myšlení kupředu.

12.06.2020 20:10:21dát kritice tipJohanakrupa

Už jsem opravila...děkuji

12.06.2020 16:58:14dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Milé a navíc poučné vyprávění. Učíme se celý život.

P.S. opice se vyvíjely

12.06.2020 13:51:48dát kritice tipK3

Poučné, navíc psané od srdce, to je znát. I já věřím jako black...

12.06.2020 12:35:231 tipů dát kritice tipJohanakrupa

Děkuji. Díky Davidovi jsem pochopila, že rčení ze známé reklamy "Když miluješ, není co řešit" je trefné...

12.06.2020 12:30:03dát kritice tipAlegna

milé vyprávění, usmívám se se slzama v očích*

12.06.2020 12:06:59dát kritice tipblacksabbath

Ráda jsem si přečetla......Věřím, že z něj bude vynikající lékař....a ty jsi skvělá teta..........*/***************



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.