Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 439 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
.jerusalem.
datum / id12.06.2020 / 507911Vytisknout |
autor.duke.
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno160x
počet tipů7
v oblíbených1x
.jerusalem.

K Mrtvému moři se sjíždí vyprahlým údolím. Až na několik hotelů s důchodci s dermatitidou je to krajina pustá. Koncentrovaný chlorid sodný všechno živé pohltil. Když vnikne do očí, ostře pálí. Prázdnota a mrtvo je natolik silné, že nezbývá, než se zastavit. Přijít k sobě.

 

Necelých sedmdesát kilometrů odtud leží Jeruzalém. Uvnitř kamenných ulic Via Dolorosa. Pozvolně stoupající cesta. Čekání, co přijde: pohnutí mysli, duševní povznesení, Jeruzalemský syndrom? Nic se nedostaví. Kolem edikuly fronta lidí. Jako had se stáčí do Božího hrobu. Mechanicky vstoupit a vyjít ven.

 

Dali jsme Annu do školky. První den jdeme pěšky, kilometr z domu. Těší se. Otevřu branku a stoupáme asi sto metrů k budově. Poprvé. A pak další dny. Ta cesta je Golgota.

 

Anna nese kříž a já svůj. První velká zrada. „Já chci tátu, já chci tátu!“ slyším, jak křičí. A někde uvnitř, možná v srdci, se mi něco trhá. Chvíli poslouchám ten křik. Abych věděl, co cítím.

 

Další dny, večer i ráno, Anna naříká: „Já nechci do školky! Já chci zůstat s tebou a mámou!“ a prosebně se dívá. Znovu ji tam vodím a zrazuji.

 

Odevzdat Annu do péče cizí ženy, která ji utěší, pohladí po tváři. Odejít. A v autě poslouchat, jestli ještě pláče. Slyším ten pláč. I když nastartuji motor a jedu do práce. Zní mi v hlavě jako výčitka.

 

Šel jsem po té cestě vzhůru a držel Annu za ruku. Všechno kolem zmrtvělo. Jen my dva, rozdrásaní zkouškou. Jak těžko se mi tě opouští a nechává tu. Na kopci. Lebce, kde naplno pocítíš, co je být bez rodičů.

 

Bez Otce.

 

Proto se hned tak neutišíš. Není tam. Je to na jen tobě.

 

Nauč se to, Anno!




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

05.07.2020 15:09:50dát kritice tipK3

Možná to patetické je. Ale mně se na tom líbí atmosféra, pomalé plynutí času a to právě dělá z maličkosti něco víc.

05.07.2020 15:02:40dát kritice tipK3

Moc pěkné, akorát nevím, zda ta předposlední věta je úmysl.

05.07.2020 14:08:15dát kritice tipStvN

No jo, je to tak. Ale děti se nás taky snaží svým způsobem zničit :) 

18.06.2020 12:36:11dát kritice tip.duke.

reka: patrně mám jiná kritéria pro hodnocení patosu.

ta paralela asi patitická je. nemám to však tak, že bych pro to velké drama neměl sahat. podobnost se mi nabízí i u těch malých každodenních dramat, přechodů na vyšší vývojový stupeň, který s sebou nese ztrátu podpory, osamocení, umírání něčeho.

J.s.: aktuní psychotická porucha s urč. specifiky

18.06.2020 12:18:27dát kritice tipreka
redaktor prózy

Opravdu? Věty jako "Ta cesta je Golgota." "někde uvnitř, možná v srdci, se mi něco trhá.", "Bez Otce" s velkým o.

 

Celá stavba miniatury na základě paralely mezi voděním do školky a Golgotou.

 

Co je Jeruzalemský syndrom?

18.06.2020 11:14:31dát kritice tip.duke.

reka: patosu jsem se snažil vyhnout. která část ti přijde patetická?

18.06.2020 11:12:09dát kritice tip.duke.

Bříza: myšleno "není tam" právě v té chvíli, když ho/Ho potřebuje/š, ne absolutně

18.06.2020 09:51:06dát kritice tipBříza

- úžasná existenciální zkratka . . . 

(Anna volá i za Tebe. Jak víš, že Tam není . . . . ?)

18.06.2020 09:38:22dát kritice tipreka
redaktor prózy

Co je Jeruzalemský syndrom?

Souhlasím s předešlými, je to předramatizované, utopené v patetičnosti. Samozřejmě že vodění dětí do školky ovšem je dramatická událost.

17.06.2020 07:36:32dát kritice tiplastgasp

Chceš-li drama, přesuň se do exotiky. Bezva. Alternativně se nabízí školka na Pankráci.

12.06.2020 20:57:35dát kritice tipMajaks

Nevím, mně to připadá jako přehnaná dramatizace zcela běžného lidského úkonu.

A na pozadí Jeruzaléma to vyniká o to výrazněji.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.