Anně A.

Markel, díky za pochvalu a jsem ráda, že se líbilo.

moc pěkné *

Vesuvanko,

jsem ráda, že tě mé sonetky potěšily.

Lyryku,

moc děkuji za výběr. Nevím ale, jestli zrovna já jsem moderní. To asi ne. Přirovnání ke Shakespearovije určiitě lichotivé, ale já jsem jen řemeslník a uvědomuji si tu propast mezi mnou a jím, co se obsahu týče. Na druhé straně je ale fakt, že jeho "způsob obsahu" dnes oslovuje spíše jen hrstku vzdělanců, kteří se dokážovou vrátit v čase, nebo být naopak nadčasoví.

per_zay, díky za típek.

Markel,

škoda, že neumím skládat hudbu, byla bych ještě tesklivější.

Knihomole,

jsem moc ráda, že je tu stále poměrně dost čtenářů, kteří jsou  "na klasiku"a budu se snažit pro ně dál psát, co mi budou síly stačit.

Goro,

život Achmatovové byl převážně smutný. To ano. Ale ona aspoň přežila a ke koncii života se přecejen dočkala uznání. Většina jejích generačních souputníků se ničeho takového nedožiila. 

Safiáne,

já rozhodně nechci psát tak, jak se dnes píše a psát jen o tom, o čem se dnes obvykle píše. Naopak. Chci psát jen o tom, co zajímá mne a tak, jak chci já. Chci být alternativou k dnešní poezii a jestli se mi to podaří, o tom mohou rozhodnout jen čtenáři. 

Krásné sonety, děkuji  za připomenutí této ruské básnířky, TIP

Takový moderní skorShakespeare .))

hmmm ... T

jo, tesklivé Rusko, to můžu *

Starších, nielen ruských autorov si prakticky čítam stále dokola. Ja som naopak rád, že niekto ich dnes vie pripomenúť a práve takto, teda vôbec nie lacno. Je to priznaná inšpirácia a takto tie verše vnímam.

Pěkné, smutné. Není co dodat...

Pěkné sonety. Otázka nestojí tak, zdali někoho zajímají ruské předrevoluční verše, ale spíše na otázce, proč je dnes připomínat v básních.

Díky, Goro. 

Ty dva sonetky vznikly zcela nezávisle na sobě a v jiné době. Ten první je starý, přepracovaný a když jsem ho dopsala, uvědomila jsem si, že právě medailon by se k němu podivným způsobem hodil. Dáma z medailnku je ovšem kněžna z devatenáctého století , zatímco kněžnaAnna Andrejevna Gorenková( to jest Anna Achmatovová) se z aristokratické básnířky postupně změnila v oficiiální básnířku Sovětského svazu. To byl velmi pozoruhodný vývoj.

Teskné... k zamyšlení... revírník naťuknul:-)

Kultivované básně, které neomrzí.

Obzvláště Sibiř je z ruky, ale věř, že se tam v jistých dobách podívalo i hodně Čechů. A tím nemyslím jen "Běločechy" - legionáře.  O tom mám nachystané básničky na příští měsíc.

To budeš mít asi pravdu, je to tak z ruky!

Díky, revírníku. Nevím ale, kolik lidí tady na Písmáku zajímá předrevoluční a porevoluční ruská poezie.

Zajímavé. A velice vypovídající, kdo rozumět chce.