OPVS MALVM

Břízo,

nevím, jak tě napadl právě Karel čapek, ale právě na něho v souvislosti s Mariánským sloupem teď často myslívám. Takže asi telepatie. Ve Válce s mloky jsou(jako) novinové články, které parodují právě tohle otáčení názoru o sto osmdesát stupňů ze strany novinářů. Týká se to inteligence mloků. Novináři nejprve rezolutně a posměšně odmítají, že by nějací mloci mohli být inteligentní, ale jak jde čas, víc a víc inteligenci mloků připouštějí, až nakonec jeden z článků o mlokovi chovaném v londýnské ZOO končí takto : pověsti o vysoké inteligenci tohoto mloka jsou přehnané. Umí sice dobře hrát šachy, ale jinak jeho rozumové schopnosti nijak výrazně nepřesahují schopnosti běžného občana Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

Svůj Mariánský sloup už mám napsaný v rámci Březinovských variací. Nevím, jestli tahle poněkud broučkovská parodie vyvolá podobné diskuse jako tahle tvoje báseň. Myslím, že asi ne.

Mariánský problém. Dokážu si představit sci-fi román, ve kterém by ekumenické křesťanství velmi významně narostlo a pak by spor o Marii vyvolal novou zničující třicetiletou válku.

- beru to čistě instrumentálně. Konfese mi slouží čistě jako prostředek k rozpoznání osob s kompatibilním komunikačním kódem o určitých věcech. Nikoli jako prostředek "útěku z existenciální samoty". Média jsou dobře vychovaní tažní psi. Žurnalisté jsou zvyklí odezírat, odkud vítr fouká - a drilováni ve zjednodušeném účelovém selektivním vidění komplexní reality - dle zadavatele.  Čekat od nich morálku, autentickou duchovní kotvu, obecnější nadhled či principiální postoje -  je poměrně pošetilé.  (Čest velice řídkým výjimkám) Díky nezvládnutému technologickému rozvoji již dávno nežijeme v epoše Karlů Čapků. Jsme v situaci obětiny požírané Molochem.

Jsi teprve druhý český bratr, se kterým jsem se v živitě setkala. Vaše církev zanechala v historii velmi pozitivní stopu a vedle Komenského si velmi cením pana Petra Voka z Rožmberka, který se ve svém stáří choval téměř jako svatý. Právě on by měl být učebnicovým příkladem možné spolupráce různých církví. Nejenže opravoval a stavěl kostely českobratrské, ale přispíval i na opravy kostelů katolických a dokázal se dokonce domluvit i s Jezuity.     ...Přiklonit se k jakékoli historické tradici, ať už k církvi nebo k nějaké politické straně, pro mě vždy znamenalo obrovské omezení svobody. Většina lidí ale potřebuje někam patřit a pochopení proto má i mahajánový buddhismus, když říká, že třemi oporami buddhisty jsou Buddha, dharma a sangha. Sangha znamená společenství věřících.  Já ale tíhnu spíče k čchanu a zenu, ke směrům buddhismu, které zaručují větší svobodu.

Na kauze Mariánský sloup je pro mě zajímavé sledovat, jak mění názor veřejnoprávní média. Zatímco zpočátku byla ostře proti sloupu a mnozí komentátoři se možnosti jeho obnovy vysloveně vysmívali, teď se situace otočila o sto osmdesát stupňů. 

U mě nepochodíš. Jsem český bratr - takže vím, že to zdaleka nezčalo ve dvacátém století. Lidé jsou stále stejní. Mariánský kult vnímám v souladu s pentateuchem jako ohavné modlářství bez opory v Písmu - takže jsem možná daleko "paleokonzervativnější", než Ty. Bez ohledu na fakt, že tento sloup byl vztyčen jako dík za vítězství nad Švédy, byl na sklonku R/U vnímán většinou, jako rekatolizační triumfalistický projev. A to jak je vnímán, je u pomníku nejpodstatnější. Samozřejmě - bourání čehokoliv je "nekulturní" - ať je to mariánský sloup, nebo socha Koněva. A náš národ je velice směšný a trapný věčným přepisováním své historie doprovázané pokaždé bouráním a znovuvztyčováním různých pomníků. V tomto případě ale byla promarněna šance na ekumenické sblížení katolických a evangelických křesťanů - ke kterému jsme měli po zkušenosti s totalitou nakročeno. Proto tuto ahistorickou repliku svévolně vztyčenou na veřejném místě bez ohledu na ostatní považuji za počin zpozdilý a nešťastný. Obávám se, že budoucnost mi dá zapravdu. 

Já jsem zastánkyně obnovy Mariánského sloupu. Mám tedy zcela opačný názor než ty. Soudím, že sloup strhla smečka opilých hospodských primitivů v čele s Frantou Saurem, který toho pak na smrtelné posteli litoval.

Sloup je součástí naší historie a já nesnáším názor, že vše, co odporuje nové, té konečně správné ideologii má být zničeno. Dvacáté století bylo charakteristické právě rakovinným bujením různých "ismů" od futurismu po komunismus a nacismus, které si osobovali právo ničit vše, co bylo před jejich totalitní "moudrostí", která odpovídá na všechny otázky a která nachází pro všechny problémy "konečné řešení". Jsem paleokonzervativní a tak bych se mohla všem těmto excesům jen smát, kdyby kdysi nevyústily v hromady mrtvol shrnované buldozery.

Za báseň tip. Ty vášně, které se dodnes kolem sloupu točí, mě ale baví. Mají báječnou vnitřní dynamiku.

- to je rozdál mezi vlastním obsahem slova a klišé (stereotypem vnímání), na kterém (mimo jiné) se láme možnost dorozumění pomocí slov.

btw - v Krylových textech typu:

"... žene vás čert - zas jdete jako ovce - není to žert - už zvěř se stala z lovce ..."

- bys zjevně nadhled, jemnost či hořkou ironii hledal nadarmo . . .

Máš dojem, že když se řekne, že se matka ke svému dítěti chová cituplně, může to například znamenat, že je plná rozhořčení a pohoršení?

 - Tato báseň je přeci také cituplná. Pouze to není cit, který se mnou hodláš sdílet. Rozhořčení a pohoršení. Ale poctivá poezie je pravdivé svědectví o duševním hnutí autorovu. Peskovat ho za to mi připadá pošetilé. Kryla bych nepaušalizoval. Má více poloh a liší se jednotlivé etapy tvorby. 

Kryl ve svých textech nadhled i ironii má (i když hořkou) a jemnost samosebou také. Jeho písně jsou přece velmi cituplné.

Pochopení a nadhled po Tobě chci, protože když se věci dělají bez nich, dopadá to tak, jak tady teď píšeš sám.

Taky to pro mě je náročné - a to jsem takový eskapista, který vlastně nevnímá, že by veřejný prostor byl taky nějak jeho. Dík. 

Možná to není patrné. Ale je to výkřik bolesti nad svévolným zcizováním veřejného prostoru a jeho mocenským glajchšaltováním. Proto jsem začal o Krylovi. Jemnost, nadhled a ironii v takovéto věci myslím očekávat nelze. Nanejvýš hořký sarkasmus. Otevřená cenzura sic není, ale informační chaos a "gate keeping" editorů hraje její úlohu v jednotlivých informačních bublinách snad spolehlivěji, než tupá kojzarovština Rudého práva . . .  Vypukla tady kulturní válka proti základům naší státnosti, restituují se symboly Habsburské monarchie (teď po znovuvztyčení mariánského sloupu je myslím v plánu pomník Marie Terezie . . .) - tak je návrat k odkazu KHB a Karla Kryla dle mého soudu na místě. Nechtěj po mě pochopení a nadhled tam, kde je nemám.

(mimochodem - beze sporu jsi jistě zaznamenal, že stylově se báseň z mé dosavadní tvorby naprosto vymyká . . . )

Tenhle tón se mi zamlouvá víc, než ten mentorský a shovívavě posměšný. To je to, co mě dráždí. 

Víš jaký mám pocit? Že to vidíš všechno hrozně bezvýchodně, rezignovaně. Nedivím se, často na mě situace ve společnosti působí podobně skličujícím dojmem, nicméně některé tendence snad naznačují něco jako obrat. Zase to asi nebude zprvu úplně záležitost davů, ale příjemně mě překvapuje, kolik mladých lidí dnes přemýšlí jinak, než bylo poslední dekádu zvykem. I když je tam známka jisté mladistvé povrchnosti, většina těch lidí bude růst a časem naleznou onu Tebou  zmiňovanou hloubku.

A myslím si, že s tou poezií je to podobné. V současnosti existuje tolik směrů a poloh poezie, že ji lze těžko hodnotit nějak obecně, celistvě. V poezii posledních let se dá sledovat spousta tendencí. Ona "deníčková" poezie si určitě najde své čtenáře vždy. Ale práce s archetypy do poezie dnes myslím rozhodně patří také - vlastně se s ní setkávám dost často. Stejně tak, jako se vrátila angažovaná poezie a dokonce i přírodní lyrika ve své nové podobě - enviromentální poezii. Návrat Surrealismu, který z nevědomí taky vlastně vychází. Budu na Tebe myslet, a až narazím na nějaké texty, které s archetypy a nevědomím pracují, určitě Ti napíšu.

Osobně spatřuju problém Tvého textu v přehnaně velké zaheslovanosti, rébusovosti, které mělo opodstatnění v dobách, kdy existovala cenzura. Texty byly ze zřejmých důvodů víceznačné a najít v nich ten pravý smysl nebylo kolikrát jednoduché. Docela by mě zajímalo, kolik procent obyvatelstva tehdy skutečně chápalo Krylovy texty. Dnes taková situace ale už není. Tím nemyslím, že by se vše mělo říkat na plnou hubu. Jistá kultivovanost poezii sluší, nicméně...

...Říkáš, že Ti forma připadá podružná. Zde ale volíš těžkou formu vázaných veršů s metaforami, přirovnáním a skrytými významy. Odkazuješ na příběh, který je nutno si vyhledat. To je trochu zvláštní. Ta báseň, na to, jak konkrétní věci sděluje, je vážně dost zaheslovaná. A je neskutečně mentorská. Schází jí nadhled a lehkost, jemná ironie. Když čtenář vyluští rébus, může být spokojený, že vyluštil rébus. To je vše. Ale o to tu přeci nejde. Osobně bych ubral. Míň je někdy víc.

Vespod je něco závažnějšího a podstatného . . . cosi, co dělá lidi lidmi. To je tak obecný a vyprázdněný termín, který sem zničehonic bez kontextu bohorovně plácneš jako nějaké svaté moudro, se kterým se nediskutuje, až z toho mám dojem, že mě vlastně k rozhovoru vůbec nepotřebuješ. Tak hezký večer.

Zbora

Vládní garniturou protěžovaná poezie ?  Tak to mám dost . . . . :)))....

"Nabaštění duše" je báječný termín . . . Přesto mám neodbytný pocit, že mezi zábavu a kulturu nelze klást rovnítko . . .

Vespod je něco závažnějšího a podstatného . . . cosi, co dělá lidi lidmi - a to nemá alternativu

Lidé poezii čtou, jen už jich není tolik, jako v době, kdy nebylo takové množství jiných alternativ, případně v době, kdy byla vládnoucí garniturou protěžovaná. Dnes si můžeš vybrat spoustu jednodušších cest k nabaštění duše. Připadá mi nelogické požadovat od většiny, aby volila tu nejsložitější. Kde bereš jistotu k tak závažnému tvrzení, že poezie neplní svou funkci? Proč se pokoušíš ji psát, když o ní pochybuješ?

Omluva autorovi, ale jsem neodolala :D

Jsi strašně sexy, když se tak durdíš :D

Majaks

- pak mám za to, že jsem to nepsal nadarmo :).

Jinak - se Zborovým názorem, že vinen je rovněž čtenář - nikoli výhradně básník, pokud se poezie nečte, zásadně nesouhlasím. Pokud přestala plnit svoji funkci v lidské společnosti, proč by ji lidé měli číst?

Vika

- lichotíš mi příliš :))

- progresivní ??? :))) Teď jsi mne rozesmál . . . To slovo myslím už dávno ztratilo obsah . . . Neznáme - li cíl, o jakém směru je řeč? Svéúčelnost na hranici srozumitelnosti a možnosti empatie na tisíckrát obehrané téma připomíná Berouskovy medvědy jezdící na byciklech. Zajímá mne autentičnost jedince a kolektivní nevědomí. Forma je pro mne vedlejší . . . ale třeba to máš jinak . . .

Kryl byl ve své době nový. Forma, jakou sděloval podstatné věci také. Ano, dala by se možná najít jistá podobnost s některými sovětskými nebo polskými písničkáři, ovšem i oni byli ve svých textech vzásadě progresivní.

Ano poezie rezignovala, souhlasím, nicméně lidé díky době zároveň rezignovali na poezii. Je to vzájemné. Myslím si ale, že tím, že se vrátíš v čase, jí moc neprospěješ. 

Samozřejmě že máme pilíře kultury. Máme jich spoustu. Stále patříme mezi skutečně kulturní národy, ovšem, jak správně píšeš, skutečná kultura je často na okraji obecného zájmu a vytlačuje ji umělecký konzum ala Černý a David. Nicméně vždycky se taknějak lépe prodával kýč a pop, v tom není naše doba zas tak jiná.

Břízo, já mám obavu,že opravdu by Kryl něco podobného zahrál. 

- možná je v určitých momentech našeho bytí závažnější obsah, než forma. Myslím, že Kryl to tak také cítil. A od té doby zdejší poezie na kolektivní nevědomí i vědomí poněkud rezignovala, čímž se dostala na okraj obecného zájmu a bezvýznamnosti. Doba nicméně pokročila a váhy se nahnuly směrem ku katastrofě. Proti té má  - řečeno s Czeslavem Miloszem poezie stát. Jenže nějak nestojí. Takže se nediv svépomoci . . . třeba naivní. Ale kde stojí dnes pilíře české kultury ... a . . . . máme vůbec nějaké?

Báseň formálně odkazuje někam do doby K. H. Borovského. Styl kritiky a ironie vlastně také. Je zvláštní, že se u nás tak často dělá angažovaná poezie podle 200 let starého mustru a někomu to ještě pořád může připadat zábavné. 

Ale hezký to tam máte, takový ne-všed-ní ;-)

Pěkně udělaná báseň se soudobou tematikou. Zvláště se mi líbí, že soudobý stav je vykreslen tak, aby si každý mohl dosadit svého viníka.