Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 439 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+4 neviditelných
Nevinný
datum / id18.06.2020 / 508129Vytisknout |
autorBiskup z Bath a Wells
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno179x
počet tipů6
v oblíbených0x
Prolog

„K vraždě člověka jsou vždycky důvody. Zato je nemožné ospravedlnit, že žije. Proto si najde zločin vždycky obhájce a nevinnost jen někdy.“


           


                                                                                                                      Albert Camus

Nevinný

1

Michal si vzal od dozorce černý pytel a posvátně ho otevřel.

Jako kdyby šlo o tajný kufřík s dětskými poklady. Nebo jako ve hře, kdy si člověk musí zapamatovat co nejvíc předmětů, než se zakryjí přehozem. Tahle hra ale Michalovi nepřipadala zábavná, protože pokaždé vyjmenoval všechny předměty bez jediného zaváhání.

Michal zavřel oči. Tahal věci z pytle a poznával je po hmatu: tři konzervy s červenými fazolemi ve slaném nálevu, otvírák na konzervy, digitální hodinky značky Casio, notýsek s důležitými telefonními čísly, peněženka s doklady, sportovní baťůžek, rozšmelcovaná tatranka a kabát po otci.

„Klidně s těma konzervama i chrápej, ale pohni s tím,“ řekl dozorce a koukl na hodinky. „Ať si ještě stihnu nandat tři talíře fazolí.“

„Vy máte dneska k obědu fazole?“

„Ne. Ale ty si je dáš s chutí, co?“

„Já jo, jenže máma fazole nejí.“

„Tak už padej!“ rozloučil se dozorce a zavřel za Michalem dveře.

Michal se zhluboka nadechl.

Ucítil, jak mu spadl kámen ze srdce, ale zároveň na něj dopadl smutek. Jako jeden z mála vězňů se má kam vrátit, měl by být spokojený. Ale devatenáct let je dlouhá doba.

 

2

Michal se uvelebil v kupé, které v ničem nepřipomínalo vlaky, kterými jezdil do školy. Kupé bylo pohodlné a čisté.

Když se vlak rozjel, pustil se do fazolové konzervy.

Odjakživa byl konzervami posedlý a nosil je všude se sebou. Ve dvou letech z nich stavěl dvoumetrové věže, kolem kterých nesměl nikdo projít. Jakmile konzervy spadly, sebral je a s křikem házel po rodičích.

Ve vězení se snažil držet si od všeho odstup. Jíst zašpiněnými příbory a trávit čas s ostatními bylo součástí trestu. První den dostal nakládačku ve sprše. Patrně to bylo zábavnější než mlátit do boxovacího pytle.

Postupně si zvykl. Držel slovo, do puntíku dodržoval veškerá psaná i nepsaná pravidla. Zvykl si na hnusné jídlo i na to, že nikdy není sám.

Neřešil, jaký je den, jestli jsou Vánoce nebo narozeniny. Měl to tak odmala. Mámu to mrzelo, ráda plánovala dětské oslavy. Za celou dobu mu nepřišlo jediné přání, jediný dopis.

Strčil zbylé plechovky do pytle. Vlak dorazil do stanice.

Bude muset vystoupit.

 

3

Máma uvařila Michalovi rajskou polévku z protlaku. Rajčata nejedl. Zachytávala se mu v puse pod horním patrem, které ho svědilo ještě při večerním čištění zubů.

Usadila ho na židli s oblíbeným podsedákem s kačery z Kačerova. Barevné postavičky mu už nic neříkaly, ale nechtěl to mámě pokazit.

Už ve škole dostával samé jedničky, kterými se mámě chodil chlubit, a ona zářila blahem. Vyhrával zeměpisné a dějepisné olympiády i šachové turnaje, zatímco spolužáci ho nesnášeli a dávali mu to sežrat.

„Jak ti chutná?“ zeptala se máma.

„Je výborná,“ řekl Michal a natáhl se do příborníku pro novou lžíci.

„Tahle nebyla úplně čistá,“ dodal omluvně.

„Ve vězení ti příbory před jídlem leštili, co?“ ucedil otec a odložil noviny.

„Tam příbory neleští.“

„Povlíkla jsem ti postel,“ prohlásila máma.  

„Teď ještě, aby sis našel práci,“ popíchl ho otec, „i konzervy něco stojí.“

Hlavu si rozbil sám, jak s ní mlátil o zeď, tvrdila rodičům učitelka. To bylo v osmé třídě. Michala poslali ke specialistům, absolvoval nejrůznější vyšetření. Otec dospěl k rozhodnutí, že jeho syn je magor, ze kterého nic kloudného nevyroste.

„Mohl bys zase jezdit pro Pergla.“

„To by se nehodilo, tati. Ale práci si najdu, neboj.“

 

4

Michal zalomcoval žebříkem u palandy, jako by to byly vězeňské mříže, o nichž se mu zdálo.

Celý zpocený otevřel oči do tmy.

Pod matrací nahmatal tatranku. Byla rozdrobená na malé kousky, které si opatrně nabíral jazykem jako lžičkou. Sladké mu ve vězení chybělo. Stejně jako natáhnout se na postel, kdy chce a jak chce, koukat do stropu a ponořit se do ticha.

Došlo k přezkoumání jeho případu. Provedly se testy na DNA, na základě kterých byl vyloučen jako pachatel a propuštěn. Potvrdilo se, že lidi kolem Pergla křivě vypovídali v Michalův neprospěch. Ale kde je jim teď konec?

Michal dělal řidiče. Vozil dodávkou balíky z místa A do místa B. Nikdy ho nenapadlo, že v balících jsou drogy. V životě si žádnou drogu nevzal, nevěděl ani, jak vypadají. Přesto byl označen jako dealer a hlavní organizátor prodeje pervitinu na Tachovsku.

U drog to neskončilo.

Když vyšetřovatelé otevřeli kufr dodávky, vytáhli z ní mrtvolu Petrovského, Perglova hlavního konkurenta. Z břicha mu trčel zubatý nůž, na němž našli Michalovy otisky prstů. Byla o tom i reportáž v televizních zprávách.

Michalova výpověď nikoho nezajímala, i když byl jediný, kdo u soudu mluvil pravdu.

 

5

„Jak jsi dopadl?“ zeptala se máma, když se Michal posadil k jídelnímu stolu.

„Byl jsem v krámě, tam mě odmítli hned. Nevzali mě v kině ani v hospodě. Ve fabrice u Kučery si ale vzali kontakt.“

„A řekli ti, že se ozvou?“

„Jo.“

„Kdyby sis aspoň koupil mobil. To bys měl hned jiný možnosti.“

„Víš dobře, že jsem si ho ještě nekoupil. V životě jsem ho ani nedržel v ruce.“

„To je na nic,“ spráskla ruce máma.

„Kdo by taky zaměstnal zločince,“ zakroutil hlavou otec. „Leda tuplovaný vůl.“

„Jaký zločinec, tati. Soud mě přece očistil.“

„Jednou zločinec, vždycky zločinec. Paktoval ses s mafiánem? Paktoval. Tak mi nic nevykládej!“

„Našel jsem si práci, i když to nebylo lehký…,“ Michalovi se zlomil hlas.

„Ty buď rád,“ seřval ho otec, „že tě tady necháme bydlet.“

„Dejte mi už pokoj,“ zaječel Michal a udeřil se hlavou o stůl. Než k němu stačila máma přiběhnout, stačil se praštit ještě třikrát.

Po poslední ráně se sesunul bezvládně k zemi.

 

6

Michal se probudil do tmy. Hlavu měl obvázanou obinadlem, které potřebovalo vyměnit. Sundal ho a přes hlavu si navlékl ručník.

Nad hlavou neměl strop, ale palandu.

Pod matrací nahmatal tatranku, která nebyla rozdrolená na drobky, ale na tři stejně velké kousky. Vytáhl konzervu s fazolemi a otvírák zpod matrace. Dá si večeři, při níž nebude nikomu překážet.

Deptá ho to, že nedokáže odejít, protože jeho mozek funguje jinak, než by si přál. Nikdy nespal jinde než na palandě nebo ve vězení.

Odejde, ale přitom zůstane tady. Z pokoje si udělá vězení, ve kterém bude svobodný.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

03.07.2020 11:53:28dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Díky za komentář a jsem rád, že se ty povídky posunuly někam dál, že tě třeba už zaujmou, že je dočteš... to potěší... 

29.06.2020 08:54:17dát kritice tipK3

Líbí se mi jak vedeš přběh. Žádné zbytečné cavyky, jdeš přímo na věc, stručně a jasně. To je dobře. Konec je takový zvláštní, ale ne špatný. Nutí čtenáře domýšlet a spolupracovat.

Moc mi tam nesedí otec. Celý jeho přístup. Nechce se mi věřit, že syna jen tak odepíše a udělá z něho magora. Možné to ale je. Takže to neodsuzuju. V tom případě je jasný původce Michalových problémů. Otec by měl věřit ve své děti i když se mu na nich nledacos nelíbí. Zbytečně se opakují slova, třeba Michal, když je jasné že jde o něj. Bije to do očí. To se dá ale jednoduše opravit. Zarazilo mě, že Michalova výpověď u soudu nikoho nezajímala. Tomu se nedá věřit. To si myslím, že je velká chyba povídky. Přece výpověď obviněného musí zajímat. K čemu by byl potom soud? Jinak se mi líbí jak píšeš. Tohle je ale první co jsem dočetl. U předešlý povídek, vlastně jsem zkoušel číst jen jednu; odradily mě ale některé výrazy. Tip ale určitě dám.

22.06.2020 09:59:53dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

O to nejde, co je zač, ani o diagnózu. Myslím to jinak, že postavě nerozumím, jaksi z literárního hlediska.

22.06.2020 09:24:02dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Díky. Nechtěl jsem tam psát jeho diagnózu doslova a nechat tam i prostor pro fantazii či širší výklad, aby tam nebylo moc "škatulkování". Ale chápu, že čtenář může tápat, co je Michal zač...

22.06.2020 09:09:37dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Líbí se mi, jak jsi to poskládal, to postupné úsporné objasňování. Postavě Michala však moc nerozumím. Něco mi k porozumění chybí, ale nevím co. Nicméně tip.

19.06.2020 19:39:04dát kritice tipblacksabbath

....je zajímavé jak jsi to uchopil...pro mě ...obyčejného čtenáře .....v uzavřeném kruhu tatranka....obrana organismu...

19.06.2020 11:03:03dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

"socální témata"... jo, asi jo, ale bez sociálních témat se neobejde žádná beletrie, takže psát bez sociálního rozměru mi teď nedává smysl...

k tvým připomínkám, musím uznat, že jsou technického rázu, a hlavně k věci, takže za ně děkuji, protože já po sobě chyby či stylistické neobratnosti většinou nevidím

 

19.06.2020 10:29:28dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

To téma jsi zpracoval moc pěkně - mám pocit, že "sociální témata" ti jdou nejlépe.

Několik postřehů: v 1. části bych asi nepředjímala, co se bude dít dál - čtenář tak přichází o překvapení... tato věta mi připadá navíc:

 A deptá ho to, protože ví, že to nedokáže, protože jeho mozek funguje jinak, než by si přál.

sebral je a s křikem je házel po rodičích. - druhé JE tam nemusí být

tady bych vynecala slovo HNUSY, máš o pár vět dál, že tam bylo hnusné jídlo:

Jíst hnusy zašpiněnými příbory...

Michalovi za celou dobu nepřišlo  - jméno Michal, a hned v další větě zase, zredukovala bych a prošla celou povídku, kde není nezbytně nutné, dala pryč, každý ví, o koho se v povídce jedná.

Nepříliš šikovně vyjádřeno, tři zájmena, zkrátila bych:

Usadila ho na židli, dokonce mu nachystala jeho oblíbený podsedák s kačery z Kačerova.

Usadila ho na židli s oblíbeným podsedákem s kačery z Kačerova.

K závěru mám drobnou výhradu... tvrdíš, že ...Za celý život poznal jenom vězení a dům rodičů, palandu, na které se mu noc co noc zdály příšerné sny, které končívaly výpraskem od otce, a čtyři holé stěny.

Víc nic.

Ale Michal přece pracoval jako řidič, takže tato věta je ne příliš pravdivá. Za mne bych ji vynechala, i Víc nic.

Z kontextu jasně vyplývá, že moc možností Michalovi nezbylo... že otec byl násilník, už bych to nezdůrazňovala, bála bych se "hraní na city čtenáře"... s tím opatrně... takže dávám ke tvé úvaze.

18.06.2020 15:51:55dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Dík za komentář, ten prolog sice řekl to podstatné, ale stejně, literární postava měla "to štěstí", že mohla ve svém vězení zůstat. Nedovedla však odejít, protože na to neměla psychicky, což ani nebyla její vina...

18.06.2020 15:48:31dát kritice tipVika

Myslím, že se ti povedlo jednoduše vystihnout základ a to včetně prologu. Byla o tom už natočená i řada filmů. Bohužel vždycky to nekončí jen "vězením z palandy". Na druhou stranu někdo zvládne odejít a "začít znovu".

18.06.2020 14:24:14dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Tak mělo to být nadčasové téma, to se snad povedlo...  

Deprese není represe.

18.06.2020 14:21:31dát kritice tipstromeček

je to skutečně tak, postupná duševní devastace staví nepřekročitelné hranice, a pak už zbývá jen uhájit svůj kruh bezpečí. Depresivní, ale bohužel pravdivé.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.