Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nevinný

18. 06. 2020
7
13
871

„K vraždě člověka jsou vždycky důvody. Zato je nemožné ospravedlnit, že žije. Proto si najde zločin vždycky obhájce a nevinnost jen někdy.“

           

                                                                                                                      Albert Camus

Michal si vzal od dozorce černý pytel a posvátně ho otevřel. Jako kdyby šlo o tajný kufřík s dětskými poklady. Nebo jako ve hře, kdy si člověk musí zapamatovat co nejvíc předmětů, než se zakryjí přehozem, která ho nebavila, protože je vždycky vyjmenoval všechny. Postupně z pytle vytáhl: tři konzervy s červenými fazolemi ve slaném nálevu, otvírák na konzervy, digitální hodinky značky Casio, notýsek s důležitými telefonními čísly, peněženku s doklady a rozšmelcovanou tatranku.

„Doma si ty konzervy klidně narvi, kam chceš, ale teď pohni!“ seřval ho dozorce a koukl na hodinky. „Asi si dám taky fazole.“

„Nechcete moje? Jsou ve slaném nálevu.“

„Nechci. To byl vtip,“ ucedil dozorce. „Padej už!“

Když vyšel před věznici, oslnilo ho sluníčko. Na chvíli nic neviděl. Nedokázal ani na nic myslet. Cítil úlevu, ale zároveň smutek, i když bezdůvodně. Jako jeden z mála se měl kam vrátit. Měl rodinu, která na něj čekala.

Ale devatenáct let je dlouhá doba…

 

Michal se uvelebil v kupé, jež v ničem nepřipomínalo vlaky, kterými jezdíval do školy. Kupé bylo pohodlné a čisté.

Když se vlak rozjel, pustil se do fazolové konzervy. Odjakživa byl fazolemi posedlý, ve dvou letech z nich stavěl dvoumetrové věže, k nimž se nesměl nikdo ani přiblížit, natož kolem nich projít. Konzervy tvořily souvislý monolit, který tu jednou najde návštěva z kosmu.

Ve vězení se snažil držet si od všeho odstup, i když – jak se říká, je složitý se neumazat, když se topíš v bahně. Jíst zašpiněnými příbory a trávit čas s ostatními bylo součástí trestu. Michal do puntíku poslouchal bachaře, bouchače i kápa. Zvykl si i na to, že není nikdy sám.

Neřešil, jaký je zrovna den, ale měl to tak odmala. Za celou dobu výkonu trestu mu nepřišlo jediné přání, jediný dopis.

Strčil zbylé plechovky do pytle. Vlak dorazil do stanice.

 

 

 

Máma uvařila Michalovi rajskou polévku z protlaku. Rajčata nejedl. Zachytávala se mu pod horním patrem, ale když byla rozdrcená v plechovce, vzal si je s chutí.

Usadila ho na židli s oblíbeným podsedákem s kačery z Kačerova. Barevné postavičky mu nic neříkaly, ale nechtěl to pokazit. Už ve škole dostával samé jedničky, kterými se mámě chodil chlubit, a ona zářila blahem. Vyhrával zeměpisné a dějepisné olympiády i šachové turnaje, zatímco spolužáci ho nesnášeli a dávali mu to sežrat.

Hlavu si rozbil sám, jak s ní mlátil o zeď, tvrdila učitelka. To bylo v osmé třídě. Michala poslali ke specialistům, absolvoval nejrůznější vyšetření, ale žádná diagnóza se ani nevyvrátila, ani nepotvrdila. Otec dospěl k rozhodnutí, že jeho jediný syn je magor.

„Jak ti chutná?“ zeptala se máma.

„Je výborná,“ řekl Michal a natáhl se do příborníku pro novou lžíci. „Nebyla úplně čistá,“ dodal omluvně.

„Ve vězení ti příbory před jídlem leštili, co?“ ucedil otec a odložil noviny.

„Tam příbory neleští.“

„Povlíkla jsem ti postel,“ prohlásila máma. 

„Teď ještě, aby sis našel práci,“ popíchl ho otec, „mohl bys zase jezdit pro Pergla.“

„To by se nehodilo, tati. Ale práci si najdu, neboj.“

 

Michal zalomcoval žebříkem u palandy, jako by to byly vězeňské mříže.

Otevřel oči do naprosté tmy. Byl celý zpocený. Pod matrací nahmatal tatranku. Byla rozdrobená na malé kousky, které si nabíral jazykem jako lžičkou. Sladké mu ve vězení chybělo. Stejně jako natáhnout se na postel, kdy chce a jak chce, koukat do stropu a ponořit se do ticha.

Po letech došlo k přezkoumání jeho případu. Udělaly se testy DNA, které ho spolehlivě vyloučily jako pachatele. Ukázalo se, že lidé kolem Pergla z něj udělali obětního beránka. Kde je jim teď konec?

Michal rozvážel dodávkou balíčky. Nikdy je neotvíral ani nezkoumal, co a kam veze. V životě by si drogu nevzal ani nevěděl, jak taková věc vypadá, přesto byl označen za hlavního organizátora prodeje pervitinu na Tachovsku. Drogami to neskončilo. Když vyšetřovatelé otevřeli kufr dodávky, vytáhli z ní mrtvolu Petrovského, Perglova hlavního konkurenta. Z břicha mu trčel zubatý nůž, na němž se našly Michalovy otisky prstů.

Michalova výpověď nikoho nezajímala, i když byl jediný, kdo u soudu mluvil pravdu.

 

 

 

„Jak jsi dopadl?“ zeptala se máma, když se Michal posadil k jídelnímu stolu.

„Byl jsem v krámku, tam mě odmítli hned. Nepochodil jsem v kině ani v hospodě. Ve fabrice u Kučery si na mě vzali kontakt.“

„A řekli ti, že se ozvou?“

„Jo.“

„Kdyby sis aspoň koupil mobil,“ spráskla ruce máma.

„Prosím tě, kdo by zaměstnal zločince?“ vložil se do toho otec. „Leda tuplovaný vůl.“

„Jaký zločinec, tati. Soud mě přece očistil.“

„Jednou zločinec, vždycky zločinec. Paktoval ses s mafiánem. Nic mi nevykládej!“

„Jenom jsem řídil dodávku. I když nebylo lehký si na ni udělat papíry. I když…

„Buď rád, že tě tady necháme bydlet.“

„Dejte mi už pokoj!“ zaječel Michal a udeřil se hlavou o stůl. Než k němu přiběhla máma, stačil se praštit ještě dvakrát.

 

Michal se probudil do tmy. Hlavu měl obvázanou obinadlem, které potřebovalo vyměnit. Sundal ho a přes hlavu si navlékl ručník.

Pod matrací nahmatal tatranku, která nebyla rozdrolená na drobky, ale na tři stejně velké kousky, které zhltnul jeden po druhém. Vytáhl konzervu s fazolemi a otevřel ji. Dá si večeři, při níž nebude nikomu překážet.

Deptá ho, že nedokáže odejít, protože jeho mozek funguje jinak, než by si přál. Nikdy nespal jinde než na palandě nebo ve vězení.

Odejde, ale přitom zůstane tady. Z pokoje si udělá vězení, ve kterém bude svobodný.


13 názorů

Jamardi
před 6 měsíci
Dát tip

To je hrozná představa, že se toto někomu stane.


Díky za komentář a jsem rád, že se ty povídky posunuly někam dál, že tě třeba už zaujmou, že je dočteš... to potěší... 


K3
29. 06. 2020
Dát tip

Líbí se mi jak vedeš přběh. Žádné zbytečné cavyky, jdeš přímo na věc, stručně a jasně. To je dobře. Konec je takový zvláštní, ale ne špatný. Nutí čtenáře domýšlet a spolupracovat.

Moc mi tam nesedí otec. Celý jeho přístup. Nechce se mi věřit, že syna jen tak odepíše a udělá z něho magora. Možné to ale je. Takže to neodsuzuju. V tom případě je jasný původce Michalových problémů. Otec by měl věřit ve své děti i když se mu na nich nledacos nelíbí. Zbytečně se opakují slova, třeba Michal, když je jasné že jde o něj. Bije to do očí. To se dá ale jednoduše opravit. Zarazilo mě, že Michalova výpověď u soudu nikoho nezajímala. Tomu se nedá věřit. To si myslím, že je velká chyba povídky. Přece výpověď obviněného musí zajímat. K čemu by byl potom soud? Jinak se mi líbí jak píšeš. Tohle je ale první co jsem dočetl. U předešlý povídek, vlastně jsem zkoušel číst jen jednu; odradily mě ale některé výrazy. Tip ale určitě dám.


kvaj
22. 06. 2020
Dát tip

O to nejde, co je zač, ani o diagnózu. Myslím to jinak, že postavě nerozumím, jaksi z literárního hlediska.


Díky. Nechtěl jsem tam psát jeho diagnózu doslova a nechat tam i prostor pro fantazii či širší výklad, aby tam nebylo moc "škatulkování". Ale chápu, že čtenář může tápat, co je Michal zač...


kvaj
22. 06. 2020
Dát tip

Líbí se mi, jak jsi to poskládal, to postupné úsporné objasňování. Postavě Michala však moc nerozumím. Něco mi k porozumění chybí, ale nevím co. Nicméně tip.


....je zajímavé jak jsi to uchopil...pro mě ...obyčejného čtenáře .....v uzavřeném kruhu tatranka....obrana organismu...


"socální témata"... jo, asi jo, ale bez sociálních témat se neobejde žádná beletrie, takže psát bez sociálního rozměru mi teď nedává smysl...

k tvým připomínkám, musím uznat, že jsou technického rázu, a hlavně k věci, takže za ně děkuji, protože já po sobě chyby či stylistické neobratnosti většinou nevidím

 


Gora
19. 06. 2020
Dát tip

To téma jsi zpracoval moc pěkně - mám pocit, že "sociální témata" ti jdou nejlépe.

Několik postřehů: v 1. části bych asi nepředjímala, co se bude dít dál - čtenář tak přichází o překvapení... tato věta mi připadá navíc:

 A deptá ho to, protože ví, že to nedokáže, protože jeho mozek funguje jinak, než by si přál.

sebral je a s křikem je házel po rodičích. - druhé JE tam nemusí být

tady bych vynecala slovo HNUSY, máš o pár vět dál, že tam bylo hnusné jídlo:

Jíst hnusy zašpiněnými příbory...

Michalovi za celou dobu nepřišlo  - jméno Michal, a hned v další větě zase, zredukovala bych a prošla celou povídku, kde není nezbytně nutné, dala pryč, každý ví, o koho se v povídce jedná.

Nepříliš šikovně vyjádřeno, tři zájmena, zkrátila bych:

Usadila ho na židli, dokonce mu nachystala jeho oblíbený podsedák s kačery z Kačerova.

Usadila ho na židli s oblíbeným podsedákem s kačery z Kačerova.

K závěru mám drobnou výhradu... tvrdíš, že ...Za celý život poznal jenom vězení a dům rodičů, palandu, na které se mu noc co noc zdály příšerné sny, které končívaly výpraskem od otce, a čtyři holé stěny.

Víc nic.

Ale Michal přece pracoval jako řidič, takže tato věta je ne příliš pravdivá. Za mne bych ji vynechala, i Víc nic.

Z kontextu jasně vyplývá, že moc možností Michalovi nezbylo... že otec byl násilník, už bych to nezdůrazňovala, bála bych se "hraní na city čtenáře"... s tím opatrně... takže dávám ke tvé úvaze.


Dík za komentář, ten prolog sice řekl to podstatné, ale stejně, literární postava měla "to štěstí", že mohla ve svém vězení zůstat. Nedovedla však odejít, protože na to neměla psychicky, což ani nebyla její vina...


Vika
18. 06. 2020
Dát tip

Myslím, že se ti povedlo jednoduše vystihnout základ a to včetně prologu. Byla o tom už natočená i řada filmů. Bohužel vždycky to nekončí jen "vězením z palandy". Na druhou stranu někdo zvládne odejít a "začít znovu".


Tak mělo to být nadčasové téma, to se snad povedlo...  

Deprese není represe.


stromeček
18. 06. 2020
Dát tip

je to skutečně tak, postupná duševní devastace staví nepřekročitelné hranice, a pak už zbývá jen uhájit svůj kruh bezpečí. Depresivní, ale bohužel pravdivé.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru