Tohle vzniklo v návaznosti na chatovou komunikaci s kamarádem, který si taky rád hraje se slovy, psal, že jde k tchyni na oběd a doplnil... babka smyslně olízla lžici, tak jsem šel radši na brambory sbírat mandelinku, ty ve sklence pářily se za chvilinku... 

Znaven po těžkém obědě 

a pohledem na tvojí máti, 

jdu radši ven a v zahradě 

obírám zhnusen mandelinku. 

Vedeni svými pudy

bez kousku studu američtí brouci,

přímo před mýma očima 

ve sklence spářili se za chvilinku. 

Ten pohled na sex ve sklence

a přírodu, co kolem pučí,

mi vnáší v mysl otázku

čím mě ty mandelinky mučí.

Že jako chrabrý rytíř

bojuju za život brambory, 

biju se jako lev

se žlutou krví na dlani, 

sám proti přesile

ukryté mezi řádky,

když myslím, že jsem u cíle,

musím se vrátit zpátky. 

Tisíce malých nepřátel

mi denně hýbou žlučí..

Tak teď už přesně vím,

čím mě ty mandelinky mučí.