Nevím

K dešti tam nahoře vzpíná se tráva

do dlaní listů teď z oblaků prší

a co kruh na vodě to dopis to zpráva

jedna se na druhou v hladině vrší.

A kámen tichounce mění se na hlínu

jako když mrtvého bere si zem

z věčnosti ukrojí čas moji hodinu

zdá se mi, že všechno je pouhý sen.

A my v něm stojíme u skel a nevíme

svou klec si zamyká každý sám dál

vězení pro ptáky pro sebe stavíme

ze slepých zrcadel taneční sál.

A v něm my tančíme každý sám se sebou

opilí samotou a tichem rán

střídá se mezitím tma a den nad hlavou

jednou se vzbudíme té noci z ran.