Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 439 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+1 neviditelných
Život jako vejce
datum / id20.06.2020 / 508207Vytisknout |
autorOzzozorba
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno97x
počet tipů1
v oblíbených0x
Život jako vejce

Čoj-chej byl převozníkem ve staré Číně. Za vlády tlustého císaře Pcho-ju. S odřenou loďkou převážel lidičky na druhý břeh řeky. Licenci získal jeho děda, který zažloutlý pergament s císařským razítkem předal svému synovi a ten naučil řemeslu Čoj-cheje. Otec mu radil: „Nepádluj ani rychle, ale ani pomalu. Budeš-li pádlovat rychle, tvá síla brzy odejde, a když zabíráš vesly pomalu, nevyděláš si na chleba. Ale jsou okamžiky, ve kterých slunce sype své bohatství na vrcholky hor i do údolí a pak i ten nejchudší rybář vesluje v moři zlata.“

Čoj-chej měl dobré srdce a převážel i chudáky bez kapes. Cesta na druhý břeh byla tak akorát na jeden příběh a Čoj- chej  příběhy miloval a tuláci, kteří neměli v kapse ani kousek chleba vyprávěli zajímavé věci. Bohatí kupci většinou mlčeli.

Při jednom povídání se mu žebrák s kručícím žaludkem svěřil, že si postavil svůj vlastní chrám, ve kterém medituje. Byl z bílého mramoru ozdobeného drahokamy, kde sedí drak ze zlata a jeho oči tvoří dva velké diamanty.

Čoj-chej se smál, protože měl před sebou otrhance a ne císaře. „Počkej a nesměj se mi“ pravil žebrák. „Roky jsem jej stavěl. Každou cihlu jsem vyrobil, mramor nalámal a drahokamy obrousil. Chrám Draka je v mé mysli.

Tam trávím většinu času. Jen hlad a žízeň mě vrací zpět do tohoto světa.  Atmosféra mě pohlcuje. Nevnímám sebe ani nic jiného a rozpouštím se do prostoru. Celý ten čas sedím v tureckém sedu přímo naproti drakovi. Už ani nejím, ani nespím a tělo slábne. Ale v chrámu se cítím svobodným. Vždyť v meditaci nevnímám ani své tělo ani svou mysl, jen rezonuji v tajemné tónině onoho dračího světa.  

Jednoho dne když jsem meditoval, uslyšel jsem jako by přijížděl kočár. Řekl jsem si. Kdo by to tak mohl být? Když jsem otevřel oči a pak dveře chrámu, spatřil jsem zlatý kočár. Vystoupila bytost, která se podobala člověku, ale tělo bylo modré a jeho šaty zářily zapadajícím Sluncem.

„Jsem Niholman“ představil se mi a pravil: „Zdál se mi sen a v tom snu jsem viděl chrám Draka, přesně takový jaký mám před sebou.“ Klekl si a padl mi k nohám. Mě, žebráku! Později mi sdělil, že je vládcem této říše a vše se odvíjí podle staré legendy, která předpověděla, že na svět přijde bytost z neznámého světa, která postaví chrám Draka. A když jsem se jej zeptal, k čemu je jim tento chrám, vysvětlil mi, že slouží jako brána do dalšího světa. Že život každého z nás je jako vajíčko ve vajíčku, ve kterém je další vejce a že cílem života je dostat se k tomu poslednímu vejci. Hodlá meditovat tak dlouho, až se dostane do další dimenze, dalšího vejce.“

Čoj-chej zabral pádlem ve zlatě a pravil: „Je jisté, že existují další světy. Tak jako je moře a v moři jsou ryby a v těch rybách tluče srdce a v tom srdci musí existovat něco dalšího. Ale pokud nerozumím ani jediné mouše nebo mravenci, jak mohu odcházet do jiných světů. Říká se, že schod, který přeskočíš ti to nikdy nezapomene a bude se ti chtít pomstít. Tuláku, skáčeš do snové říše a zapomínáš na tento svět.

Lidské tělo je jako vejce. Ale cožpak není cílem každého vajíčka, aby prasklo a vyklubal se z něj nový život? Nač měnit jedno vejce za další? Takové cestě nebude konce. Lidé budou poznávat další světy, větší nebo menší vajíčka, ale k čemu je život ve vejci, které se může kdykoliv rozbít. Vyklubání se z vejce je skutečným zrodem.“   




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

22.06.2020 12:26:331 tipů dát kritice tipOzzozorba

Ok, lawnderrko, ale už to nechám tak jak to je.  

21.06.2020 10:03:41dát kritice tiplawenderr

Hele, ozo, od Niholmana ti prostě už ten příběh nevěřím, to je ten problém, ať nastavíš, čím budeš chtít - jsou tam dobré momenty, ale takhle bys mohl nastavovat donekonečna ... 

- klekl si a padl mi k nohám - bereš příběhu dynamiku, vyber si spíš, co chceš říct a to řekni. 

Mě žebráku! ... jsem dlouho přemýšlela co mi (mně) sděluješ :) 

- ale nechci ti to pitvat, není to špatný příběh:)

A na konec dej tu větu - bez ní není pointa:) přeci je to koán, ne?

21.06.2020 09:08:18dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Fajn, Ozzo... tohle tomu chybělo, ta první verze byla v závěru nedotažená, teď je to pěkné...

21.06.2020 06:49:05dát kritice tipOzzozorba

Ahoj, ještě jsem přidal kamínek (odstaveček) k příběhu.  :)

20.06.2020 23:01:36dát kritice tipPentlochnap

Je to dobré, je to pěkné, ale tu pointu by to chtělo ... vybrousit tak aby poslední kamínek mozaiky zapadl na místo s dočtením poslední věty. 

20.06.2020 19:12:18dát kritice tipstromeček

je to jako vystřižené z "Příběhů soudce Ťi" a bohužel i tady se orientální moudra přizpůsobená evropské mentalitě dostávají na hranu logiky a pochopení.

20.06.2020 13:18:38dát kritice tipOzzozorba

Ahoj Goro, děkuji za korekci a návrhu k doladění příběhu. Ano lawenderr to správně tipla, poselství bylo v poslední větě. Příběh jsem opravil (gramatika) a na konci přidal několik vět ....

20.06.2020 11:07:17dát kritice tiplawenderr

Bavilo mě to, moc - až k pointě, ta mi přišla málo nebo špatně vyjádřená ... teda pokud pointou není poslední věta:)

Budeš-li pádlovat rychle, tvá síla brzy odejde, a když zabíráš vesly pomalu, nevyděláš si na chleba. Ale jsou okamžiky, ve kterých slunce sype své bohatství na vrcholky hor i do údolí a pak i ten nejchudší rybář vesluje v moři zlata.“ 

 

- tohle nejvíc ... a poslední věta:)

Ráda jsem četla.

Češtinu neřeším - styď se:)

 

20.06.2020 10:57:10dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Tady mi to nějak nenavazuje, dodala bych:

Ten chrám byl z bílého mramoru... v další větě je nadbytečné UVNITŘ a OBROVSKÝ /drak asi není prťavý:-)/

Z bílého mramoru

kde uvnitř sedí obrovský drak 

v tureckém sedu přímo naproti draka.  - drakovi

uslyšel jsem přijíždět kočár. - jako by přijížděl kočár

spatřil jsem zlatý kočár - spatřil jsem skutečně zlatý kočár

ale tělo bylo modré a jeho šaty zářily  - jeho bych dala pryč

Mě žebráku! - Mě, žebráku!

Později mi sdělil, že je vládcem ... od této věty mi bohužel připadá pointa historky zmatečná a ne příliš originální v té "vaječné" myšlence... to jsem jistě už někde četla.

Škoda pěkného, ze začátku "zenového" vyznění povídky, Ozzo, ten závěr bys podle mne měl přepracovat... 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.