Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 443 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Návštěva hlavního města
datum / id21.06.2020 / 508276Vytisknout |
autorUchoNaKoleji-
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno562x
počet tipů8
v oblíbených0x
Návštěva hlavního města

 

 

                Prostý vesnický vidlák si v malém městě koupil lístek na vlak. Respektive prostý samotářský vidlák. On už není z vesnice. Nejdřív zavřel koloniál. Nevynášel. A lidi vynášeli plné tašky z automobilů tolikrát, až se jednou nevrátili. Pak zemřel strýc, který pro zábavu držel putyku. Točil pivo chlapům, kteří měli hlínu s krví za nehty. Poslouchal o dotacích na řepku. O elektrárnách na opukovém poli. O válce, která nosila zlato z města do gruntů. Jednou takhle zaujatě poslouchal a padnul na zem. Nebyl…

Pořád si ještě mezi sebou pomáhali, ale bez hospody se rádi neměli. I další rody odcházely a zůstávaly po nich díry. Hluboká široká údolí. Z vesnice zůstalo několik samot. Stále vzdálenějších, kde by dívku blízkou snad… někdy… Začaly ho pro lidi bolet nohy. Uhýbal trápení a kulhal. Sevřely ho zkažené zuby v monotónnost, až se jí vzepřel. A revolučně prohlásil: „Jednou Praha!“

„Bez zpáteční?“

„Bez zpáteční.“ Hledal to, co na malém městě není. A v malých hlavách je těžko ukryté. Ba ani na samotách pes nevyštěká.

 

Nevyštěká…

 

Míjel se s lidmi. Míjel se s nimi už od nádraží, kde ho vyplivly čelisti stroje. Propadnul se ze stupátka a uviděl židovské děti s velkými kufry. Ocelová kola naříkala ve výhybkách. Vřelý hlas jmenoval příští stanice. „Smíchov. Osoby první třídy najdou sedadla uprostřed soupravy. Nižší sorta nalezne kupátka na krajích. Jídelní vozy s dobytčáky teprve přirazí.“ Mají ještě čas. Děti. Minutu dvě. Jejich bagáž dnem tiskne prach Prahy. Vřelý hlas zesilovače utichl. Jen ocelové slzy dopadaly na perón. Padaly z odlitých dětí a rodičů. Zvonili na poklepání. Byli poslední, s kterými se zastavil. Rezonoval. Vzdáleně, ale přeci…

 

Ulice pod Václavem a nikde nikdo. Uhýbali si jen a jenom v případě, když krok stranou urychlil dosažení ničeho. Všichni spěchali, aby měli co nejdřív nic. Klidně zapomněli i své hlavy, aby pojedli a vypili, co se do chřtánu vejde. Ba se snažili sníst víc, než se do nich vejde, a mnohým se dařilo jednou, dvakrát, třikrát i tisíckrát… Hrubý národní produkt roste. Nasoukali do sebe celou krávu, oni s tetováním na krku. „Žiju si svůj sen!“

                Míjel hlavy, co spěchaly za svými těly. Jindy těla se motala opojená výhledy. To si představovala, kde asi rozum nechala. Opodál se belhal mozek před manažerem. Viděl mozek žraný manažerem. A mozek manažera žraný jeho manažerem. Podvědomí utiskovalo vědomí do bezvědomí. Jindy do čelního laloku blikal monitor. Ozařoval celou citovou část. Opakovaně v hertzích procházel kůrou až k míze. Další hlava držela v zubech tenisovou raketu. Vrývala otisk chrupu do plastu. Slinila ji genetickým řetězem a tělo syna běhalo od jedné čáry ke druhé. Chlapec toužil svou hlavu vměstnat mezi narýsované lajny ze sádry. Pokaždé když chybil, zuby pronikly hlouběji do plastu. Podědil předkus.

                Další vykotlaná lebka sjížděla lajny reklam. Opojená, řezáky jí trnuly.

               

                Občas registroval ženské tělo. Někdy mladé. Nu, tu a tam se stalo, že minul tělo krásné. Ovšem jen když se všechny tři občasné podmínky těla setkaly, zamrazilo v něm. Zamrazilo velmi! Snad i lidské bylo? To míjené tělo. Je pomíjivé tohle tělo? Po takovém míjení uvažoval, jestli by mu ke štěstí stačilo. Obcoval by jen s masem. S krásným masem. Se vzruchy a dechy. Hladil by a lechtal a kůže by se pečetila oškubanou husou. Slastně a ve škubání by jej rozechvěl. Přitulilo by se. Maso by obkročmo naskakovalo.  Opravdu by mu stačil jen kus flákoty? Byl šťastný takový Vlado nabodávač? Možná byl. Teda, že by byl, o tom nepochyboval. Ale šťastný?

               

Podobně míjel hlavy ženské, mladé, krásné. I chytrá někdy… Tu a tam… Ale jen hlavy se všemi třemi podmínkami v něm probouzely další úvahu.

Ovšem, jestli by nádherná a chytrá a vtipná a nadaná a milá a spravedlivá a moudrá… Prostě myšlenka, že by mu ke štěstí stačila jen hlava? Tato myšlenka ho vůbec nenapadla. Spíš jej zajímalo, čistě z vědecké zvědavosti. Jestli by dokázala ženská hlava… Čistě babská hlava bez těla dokázala jeho učinit nešťastným? Potřebuje ženská hlava tělo, aby zničila muže? Potřebuje nějakou hybnou páku? Nebo alespoň pochvu, klidně i umělou, orgazmus už zahraje. Na druhou stranu likviduje muže hlava! Ta ženská hlava!

Ženská hlava jako by se pro svou přirozenost a přirození přímo narodila…

 

Je zahořklý a není si jistý. Ale rozhodně netouží projít klinickým testováním nějaké zapomenuté hlavy ve společenském žebříčku. Byť krásné, mladé a s upraveným mikádem.

Ovšem jistotu přece jen měl. Tělo se třemi podmínkami, na kterém je hlava s mnoha podmínkami, by jej určitě mohlo nasměrovat k nádhernému žití. A stejné uskupení hlavy a údů by snadno rozšlapalo jeho maso až na pomeje ve Vltavě.

 

                Míjel se s lidmi dlouho. S lidmi rozbitými na kusy pro kusy vyluxovanýho luxusu. Posledními lidmi pohromadě byla odlitá rodina z mnoha ingotů. Ti věděli… Chtějí být pohromadě! Nejlíp z jednoho kusu. Kdyby mašin führer a mašinkvér a všichni genetičtí inženýři, co jich je... Krišna, otec a syn… neandrtálci… pomohli? A pomohli! Teprve až definitivní, násilný zánik odlitých lidí zapříčinil jejich existenci. Sotva uchopili a něžně laskají podstaty milovaných… Už chlapecké prostaty rozmačká ocelové kolo pod dobytčákem. Dcery rozkročené nad valníkem porodí pásy mrtvých těl. Jako když řepa cukrovka padá. Na patrech rafinované, generační sladko.

Jsou bronzoví a na chvíli vymodelovali ze sebe opravdovou existenci. Pochopili, protože se jim děje nepochopitelné. Jsou spolu, protože zůstanou sami. Zažívají mžik úplnýho dobra, protože je nemine maximální zlo. K čemu je jejich vědění?

K čemu je nevědění lidem města? Hlavního města. Tolik hladového města!

 

Plive do vody za Štvanicí. Celá republika za jeho zády v plechu chce být jinde. Olovo zemi v žilách tepe. Pod bradou má zdymadla. Pro otloukané lodě v komorách si chybně pamatoval… Vltava jeho mozkem tekla obráceně.

 

 

               




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

19.07.2020 22:03:001 tipů dát kritice tipaleš-novák

V době vzniku jsem to propásl, tak jsem rád, že se to udrželo na scéně... pozoruhodný text, obrazotvorný...

19.07.2020 21:50:34dát kritice tipLuzz

občas úlet, občas tomu nerozumím (asi moc filosofický na mě), ale bavilo mě to. v rámci zdejší prózy docela rarita.

19.07.2020 13:46:56dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Je to nesporně zajímavý text, ale můj šálek čaje to není...

16.07.2020 11:03:452 tipů dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Při čtení jsem osciloval mezi tím, že se mi to hodně líbí, a tím, že mi to připadá pitomé. Máš v tom spoustu originálních působivých obrazů, to bezesporu, jenže je do čtenáře příliš hustíš jako pumpičkou. V textu nejsou žádná místa, kde by si čtenář odpočinul a vstřebal, co právě přečetl. Navíc jsou mnohé obrazy příliš komplikované, až jsem měl pocit, že někdy sám nevíš, jak z nich vybruslit. A pak, každý "surrealistický" obraz má nějaký rám (ohraničený prostor), do kterého je komponován. V tvém textu mi ta ohraničenost chybí, takže mi i kompozice připadá rozplizlá. Nicméně tip za invenci.

14.07.2020 15:47:411 tipů dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Je to zvláštní text a zpočátku, asi první dvě stránky,
mě ta zkratkovitost podání, ty zvláštní slovní obraty (či spíš obrazy) baví.
Později mě však tenhle styl začíná unavovat; buď jsou ony slovní obrazy
ke konci psané složitěji nebo je chyba ve mně jakožto v nedůvtipném čtenáři.
Přeju lepší (čtenáře), protože něco (mnoho) do sebe ten text má.
09.07.2020 20:37:21dát kritice tiplastgasp

Zapůsobily na mě jakési pocity ničeho, které je možné číst ze všech stran a člověk  na tom zůstává stejně udiven, voda teče nahoru.

06.07.2020 11:30:40dát kritice tipStargazer

Trocha imprese máznutá surreálnem. No, literárně bezesporu zajímavý text, nejsem si ovšem vůbec jistý, zda v tom přečteme vše, co je do textu vloženo... Vtipné hry se slovy:

"Podvědomí utiskovalo vědomí do bezvědomí."

"S lidmi rozbitými na kusy pro kusy vyluxovanýho luxusu."

27.06.2020 15:59:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

avi PM

26.06.2020 22:59:02dát kritice tipUchoNaKoleji-

Asi tohle nebudu žádnymu časopisu nebízet, kdyby náhodou...?

Jenom upozorňuju, že ji někdy za rok smažu. Pokud to nevadí, klidně nominuj, já budu jen rád, čtený :-)

26.06.2020 21:42:33dát kritice tipK3

Rád bych nominoval do soutěže PM, jestli souhlasíš.

23.06.2020 15:55:46dát kritice tipblacksabbath

je to zajímavé čtení.....hmmm........zajímavé.....*/**

22.06.2020 20:12:06dát kritice tipstromeček

přijde mi to jako alegorie na soupis životních křivd

22.06.2020 14:00:18dát kritice tipK3

Ty bláho. Tak jsem se do toho zakous a jelo to samo. Jen nevím co si o tom myslet. Dalo by se srovnat do básně. Možná by to bylo i lepší. No nevím, je v tom síla jakéhosi experimentu. Mě to oslovilo a možná přečtu znovu, uvidím.

22.06.2020 09:25:47dát kritice tipMajaks

Asi chces od zivota prilis. Jak muzes pochybovat o stesti Vlada nabodavace?



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.