Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 439 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+6 neviditelných
Relikty I: Sklo
datum / id23.06.2020 / 508332Vytisknout |
autorSolstic
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno121x
počet tipů5
v oblíbených0x
Relikty I: Sklo

 

Okno propouštělo sluneční svit, který jiskřil ve vesmíru jemného prachu pokoje. Klid místnosti rušily jen nárazy toho toužícího těla do skla. Neodolal a těžce se zvedl ze židle, aby se zblízka zahleděl do dvou párů sugestivních očí neklidně mrkajících na křídlech babočky. Pocítil nesmyslný smutek při pohledu na ten sebezničující motýlí tanec zasvěcený svobodě, jehož energie zřetelně slábla vysílením. Dlouho nedokázal odtrhnout zrak, pak opatrně, aby neublížil křídlům, otevřel okenice do zahrady. Zaclonil si oči dlaní, ale let motýla už nedokázal sledovat, oslnilo ho slunce odražené od lednového sněhu.

Zavřel okno, znovu usedl ke stolu a nalil si další skleničku. Rozepjal křídla svých myšlenek o mystériu žití i nejasných hranicích dobra či zla a nechal se znovu unášet mlhovinou deprese nad blata svého osamění. Tam byl před bludičkami motýlí touhy v bezpečí.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

24.06.2020 17:34:50dát kritice tipSolstic

Díky za krásný komentář.

24.06.2020 17:33:291 tipů dát kritice tipSolstic

Ireno, gratuluji k Tvému smyslu pro humor, označit mé bloudění za styl je docela slušný vtip. :)

Jsem rád, že jsem Tě zas potkal.

23.06.2020 20:51:154 tipů dát kritice tipvesuvanka

Pěkné, a obzvláště mě zaujal první odstavec a připomněl dávnou příhodu, kterou jsem zažila na autobusové zastávce u metra. Na skleněné stěně přístřešku jsem zahlédla vzácného otakárka ovocného. Při letu narazil na sklo, po němž lezl a hledal cestu z tohoto vězení. Neváhala jsem a opatrně  k němu vztáhla  ruku, měla jsem strach, aby nepopolétl někam výš, kam bych se k němu nedostala. Naštěstí mě  nevnímal, takže  jsem ho velmi opatrně podebrala prsty zespoda a palcem svrchu tak, tak abych se ho dotýkala co nejméně a nesetřela mu pel.

Když jsem tohoto něžného tvorečka držela v ruce, vnímala jsem jeho strach.  Udělala jsem rychle pár kroků od přístřešku  a motýla pustila. Radostně zatřepetal křídly a několik vteřin letěl ve výšce necelých dvou metrů, Pak stoupal výš  a já už jen pozorovala žlutavou perlu z říše motýlů  proti blankytné obloze, dokud mi nezmizela z dohledu. 

23.06.2020 20:46:39dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ahoj, taky zdravím:-)), hm, já zapomněla, že máš svůj styl - sarkastický až ironický:-), ale i tak se mi ta slovní spojení zdají přemrštěná... v každém případě jsem ráda, že píšeš!

23.06.2020 20:35:54dát kritice tipSolstic

Po dlouhé době zdravím do Krumlova. Díky za komentář. Má to být samozřejmě ironie, sarkazmus. Kýč co zbourá vážný začátek. Zdá se, že se mi to úplně nepovedlo.  :)

23.06.2020 18:52:23dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

První odstavec je /podle mě/ pěkný, ve druhém bych ještě zvážila pojmy v posledních dvou větách - mlhovinou deprese nad blata svého osamění. Tam byl před bludičkami motýlí touhy v bezpečí.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.