Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Relikty I: Sklo

23. 06. 2020
5
6
519
Autor
Solstic

 

Okno propouštělo sluneční svit, který jiskřil ve vesmíru jemného prachu pokoje. Klid místnosti rušily jen nárazy toho toužícího těla do skla. Neodolal a těžce se zvedl ze židle, aby se zblízka zahleděl do dvou párů sugestivních očí neklidně mrkajících na křídlech babočky. Pocítil nesmyslný smutek při pohledu na ten sebezničující motýlí tanec zasvěcený svobodě, jehož energie zřetelně slábla vysílením. Dlouho nedokázal odtrhnout zrak, pak opatrně, aby neublížil křídlům, otevřel okenice do zahrady. Zaclonil si oči dlaní, ale let motýla už nedokázal sledovat, oslnilo ho slunce odražené od lednového sněhu.

Zavřel okno, znovu usedl ke stolu a nalil si další skleničku. Rozepjal křídla svých myšlenek o mystériu žití i nejasných hranicích dobra či zla a nechal se znovu unášet mlhovinou deprese nad blata svého osamění. Tam byl před bludičkami motýlí touhy v bezpečí.

 


6 názorů

Solstic
24. 06. 2020
Dát tip

Díky za krásný komentář.


Solstic
24. 06. 2020
Dát tip Gora

Ireno, gratuluji k Tvému smyslu pro humor, označit mé bloudění za styl je docela slušný vtip. :)

Jsem rád, že jsem Tě zas potkal.


vesuvanka
23. 06. 2020
Dát tip Gora, Solstic, Zajíc Březňák, Silene

Pěkné, a obzvláště mě zaujal první odstavec a připomněl dávnou příhodu, kterou jsem zažila na autobusové zastávce u metra. Na skleněné stěně přístřešku jsem zahlédla vzácného otakárka ovocného. Při letu narazil na sklo, po němž lezl a hledal cestu z tohoto vězení. Neváhala jsem a opatrně  k němu vztáhla  ruku, měla jsem strach, aby nepopolétl někam výš, kam bych se k němu nedostala. Naštěstí mě  nevnímal, takže  jsem ho velmi opatrně podebrala prsty zespoda a palcem svrchu tak, tak abych se ho dotýkala co nejméně a nesetřela mu pel.

Když jsem tohoto něžného tvorečka držela v ruce, vnímala jsem jeho strach.  Udělala jsem rychle pár kroků od přístřešku  a motýla pustila. Radostně zatřepetal křídly a několik vteřin letěl ve výšce necelých dvou metrů, Pak stoupal výš  a já už jen pozorovala žlutavou perlu z říše motýlů  proti blankytné obloze, dokud mi nezmizela z dohledu. 


Gora
23. 06. 2020
Dát tip

Ahoj, taky zdravím:-)), hm, já zapomněla, že máš svůj styl - sarkastický až ironický:-), ale i tak se mi ta slovní spojení zdají přemrštěná... v každém případě jsem ráda, že píšeš!


Solstic
23. 06. 2020
Dát tip

Po dlouhé době zdravím do Krumlova. Díky za komentář. Má to být samozřejmě ironie, sarkazmus. Kýč co zbourá vážný začátek. Zdá se, že se mi to úplně nepovedlo.  :)


Gora
23. 06. 2020
Dát tip

První odstavec je /podle mě/ pěkný, ve druhém bych ještě zvážila pojmy v posledních dvou větách - mlhovinou deprese nad blata svého osamění. Tam byl před bludičkami motýlí touhy v bezpečí.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru